ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.105.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 105/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. září 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. P. , rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. 1 KLs 810 Js 17462/01, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců v rámci organizované skupiny podle §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 2, odst. 2 č. 2, §92b odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a osmi měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 8. 11. 2001, byl M. P. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců v rámci organizované skupiny podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let, při současném zahrnutí trestu uloženého mu trestním příkazem Obvodového soudu Dippoldiswalde, Spolková republika Německo, ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 7 Cs 147 Js 43988/01.
Trestné činnosti, pro kterou byl M. P. odsouzen uvedeným rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, se podle zjištění soudu dopustil tím, že za účelem opatřovat si trestnou činností trvalý zdroj příjmů se v blíže nezjištěné době roku 2000 rozhodl společně s odděleně stíhanými osobami jménem T. M. , K. R. , Z. K. , osobou známou pod jménem „D. “ a s dalšími spolupachateli, kteří nejsou známi, že se bude vědomě podílet na organizaci nelegálního přicestování a nedovoleného pobytu na spolkovém území cizinců, kteří pro přicestování a pro pobyt na spolkovém území nemají potřebná povolení.
Odsouzený byl v rámci skupiny shora uvedených pachatelů pověřen následujícími úkoly. Měl udržovat kontakty mezi spolupachateli „D. “ a K. na českém území a mezi pachateli činnými na německém území především těmi, kteří působili jako řidiči, což byli M. , R. a další osoby. Mezi účastníky skupiny odsouzený organizoval a zprostředkovával setkání, a to jak na německém, tak i na českém území.
Přivedení osob přes česko–německou hranici probíhalo zpravidla v oblasti obce O. nebo v blízkosti obce V. Odsouzený vždy dohodl všechny nezbytné otázky potřebné pro převádění mezi jednotlivými účastníky akce, tj. konkrétní den předpokládaného převedení, přesný čas a místo pro převzetí osob a rovněž počet převáděných cizinců, přičemž zprostředkoval vždy i předání peněz.
Odsouzený se konkrétně dopustil trestné činnosti následujícím způsobem:
1. v listopadu nebo na začátku prosince 2000, ve třech dnech, jejichž konkrétní datum již nelze zjistit, vezl zvlášť stíhaný K. –U. W. na příkaz T. M. a odsouzeného z obce O. až do H. vždy tři osoby cizí národnosti, které předtím nelegálně přicestovaly na spolkové území. Tyto osoby byly do cílového místa přivezeny osobním vozem. Na spolkové území se přitom dostaly přes hraniční turistickou stezku nedaleko obce O. Odsouzený připravil tuto převaděčskou akci tak, že zprostředkoval počet osob, den a hodinu, rovněž tak místo převzetí osob. To vše sdělil M. a českým účastníkům akce, především obviněné K. ,
2.dne 4. 12. 2000 jela zvlášť stíhaná N. L. na příkaz T. M. a odsouzeného se třemi cizinci z obce O. do L. Tyto tři osoby se předtím dostaly nelegálně na německé území z oblasti obce O. a na spolkovém území se zdržovaly bez povolení. N. L. obdržela za převaděčskou akci odměnu ve výši 450 DEM. Také v tomto případě odsouzený spoluorganizoval kontakt mezi převaděči na českém území a setkání mezi německými pachateli M. a českými účastníky převaděčské akce,
3.zvlášť stíhaná L. působila dne 11. 12. 2000 jako řidička doprovodného motorového vozidla, které zabezpečovalo jízdu vozidla určeného k převozu. Neznámý řidič vzal do malého transportéru nejméně 14 cizinců, a poté je odvezl do F. nad M. Tito cizinci předtím nelegálně přešli na spolkové území a zde se bez povolení zdržovali. Odsouzený také v tomto případě organizoval se svými českými spolupachateli přivedení této skupiny osob na česko–německou státní hranici a to tak, že s T. M. opět dohodl den, přesnou hodinu, místo převzetí a také počet osob určených k převedení,
4.dne 13. 12. 2000 vezla zvlášť stíhaná L. jako řidička tři cizince od obce O. do L. , přičemž jako odměnu obdržela částku ve výši 600 DEM. Rovněž při této převaděčské akci odsouzený dohodl s německým komplicem M. přesný den, čas a místo pro převzetí osob určených k převedení. Pověřil také L. k provedení jízdy,
5. dne 14. 12. 2000 vzali zvlášť stíhaní B. M. a N. L. , která fungovala jako řidička doprovodného vozidla, v oblasti C. 19 cizinců, aby je odvezli dále na spolkové území. Odsouzený také v tomto případě organizoval s německým spolupachatelem T. M. transport osob určených k převedení přes hranice, přičemž s ním domluvil den, hodinu a místo k předání osob.
Ve všech uvedených případech bylo odsouzenému známo, že převáděné osoby nemají žádné potřebné povolení k přicestování, ani k pobytu ve Spolkové republice Německo.
Trestné činnosti, pro kterou byl M. P. odsouzen uvedeným trestním příkazem Obvodového soudu Dippoldiswalde, se podle zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že jel dne 27. 3. 2001 ve 12:54 hod. osobním vozem tov. zn. P. , po silnici u hraničního přechodu Z., ačkoliv neměl potřebné řidičské oprávnění.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 17. 9. 2007, pod sp. zn. 1504/2006–MO–M/8, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 19. 9. 2007.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Rovněž je třeba připomenout, že je–li předmětem cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti uvedená v §4 odst. 2 zákona samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků. Pokud některý z nich není trestným činem podle právního řádu České republiky, pak Nejvyšší soud zamítne návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení ohledně tohoto skutku a jemu odpovídající část trestu. V takovém případě se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají pouze ty údaje z cizozemského rozsudku, které se týkají skutků, u nichž je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna včetně jim odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zaznamená do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažností skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou (srov. č. 51/2000 Sb. rozh. tr.).
Pro úplnost je možné dodat, že předmětem přezkumu z hlediska splnění právních podmínek postupu podle §4 odst. 2 zákona je mimo jiné posouzení trestnosti všech skutků, které tvoří podklad pro odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, a vzhledem k tomu, že shora uvedeným rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, byl M. P. odsouzen k trestu, který zahrnuje i trest uložený mu předchozím trestním příkazem Obvodového soudu Dippoldiswalde, je Nejvyšší soud povinen z hledisek uvedených v citovaném ustanovení zkoumat i skutek, za který byl předchozí trest uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M.P. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák., ve znění účinném do 11. 7. 2007).
Naproti tomu formální podmínky nejsou splněny u skutku, za který byl M. P. odsouzen citovaným trestním příkazem Obvodového soudu Dippoldiswalde, a který byl jmenovaným soudem kvalifikován jako trestný čin úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění. Tento skutek, tak jak byl popsán německým soudem, totiž nenaplňuje znaky žádného trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky, účinných v době jeho spáchání. Jelikož se v posuzovaném případě navrhovatel výslovně nedomáhal zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem za trestný čin řízení bez řidičského oprávnění, nebylo nutno rozhodovat o částečném zamítnutí podaného návrhu.
Nejvyšší soud dále zkoumal u odsouzení, u kterého jsou splněny formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, zda jsou splněny i podmínky materiální povahy a shledal přitom, že tomu tak je. Odsouzený M. P. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na kontrole osob, které překračují státní hranice, resp. kontrole přistěhovalectví a mezinárodního zločinu. Jednal přitom v takovém rozsahu (v celkem sedmi případech organizoval nelegální převody velkého množství cizinců přes stání hranici), že již lze jeho jednání označit za závažné ve smyslu §4 odst. 2 zákona.
Pokud jde o druh trestu, byl odsouzenému uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání cizozemského odsouzení do evidence Rejstříku trestů vyhověl ohledně ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeného trestného činu a jemu odpovídající části trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a osmi měsíců. Bylo přitom nutno přihlédnout k tomu, že do celkové výměry trestu odnětí svobody uloženého německým soudem se promítlo i odsouzení za trestný čin řízení bez řidičského oprávnění, ohledně kterého však nebyl splněn předpoklad oboustranné trestnosti činu. Za této situace Nejvyšší soud stanovil odpovídající část trestu za trestný čin zaznamenávaný do evidence Rejstříku trestů po srovnání závažnosti tohoto trestného činu a závažnosti trestného činu, u něhož podmínky pro zaznamenání splněny nebyly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2007
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch