ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.116.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 116/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. října 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. N. rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 29 Hv 23/07t, a to pro trestný čin převádění podle §114 odst. 2, 4 první případ zákona o cizinecké policii Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, který nabyl právní moci dne 16. 5. 2007, byl J. N. uznán vinným trestným činem převádění podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců.
Shora popsané trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že společně s J. Š. vědomě a společně umožnili dále uvedeným cizincům protiprávně přicestovat do R. r., přičemž jejich úmyslem bylo získat za tuto službu odměnu a protiprávně se obohatit. Obvinění se této trestné činnosti dopustil následovně:
1. v době od dubna do podzimu roku 2006 převedli společně do R. r. nejméně 34 blíže nezjištěných osob z východní E., přičemž tyto osoby byly převedeny do R. z Č. r. po stezce pro pěší v oblasti hraničního přechodu G. Za převedení skupin čítajících 6, případně 8 osob, obdrželi odměnu ve výši 400 EUR,
2. v noci na 16. 4. 2007 J. N. převedl v oblasti hraničního přechodu G. po pěší stezce z Č. r. do R. r. osobu jménem D. Z., kterého pak vzal do svého osobního vozu J. Š. za účelem dalšího transportu a za tuto převaděčskou akci dostali odměnu ve výši 80 EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 15. 10. 2007, pod sp. zn. 923/2007–MO–T/6, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 18. 10. 2007.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. N. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák., ve znění účinném do 11. 7. 2007). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. N. se pro finanční prospěch podílel na nelegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Jednal přitom v takovém rozsahu (ve vícero případech se podílel na nelegálnímu převedení celkem 35 cizinců přes státní hranici), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch