ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.97.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 97/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. září 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. V., rozsudkem Obvodového soudu Laufen, Spolková republika Německo, ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 1 Ds 290 Js 24396/05, a to pro trestný čin překupnictví a trestný čin padělání listin podle §259 odst. 1, §267 odst. 1 a §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání čtrnácti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Laufen, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2006, byl J. V. uznán vinným trestným činem překupnictví a trestným činem padělání listin podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání čtrnácti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že v době mezi 27. – 28. 7. 2005 převzal na blíže neznámém místě od dosud nezjištěné osoby, malý nákladní automobil tov. zn. Fiat Ducato, v hodnotě 20 000 EUR, který byl odcizen jeho majiteli dne 10. 5. 2005 v Ř., a chtěl jej přepravit do Č. r. nebo do P., aby ho se ziskem prodal nebo za převoz dostal odměnu. Odsouzený si byl přitom vědom, že se jedná o odcizené vozidlo. Při policejní kontrole dne 28. 7. 2005 kolem 15:00 hod. na dálnici, předložil odsouzený policejním orgánům padělaný technický průkaz, čímž chtěl oklamat kontrolní orgán a zastřít pravý původ vozidla.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 3. 8. 2007, pod sp. zn. 405/2007–MO–T/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 13. 8. 2007.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. V. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. V. se pro finanční prospěch dopustil úmyslné trestné činnosti tím, že se podílel na zakrytí trestné činnosti jiného a prodeji věci získané takovou trestnou činností jiného. Závažnost jeho jednání je přitom zvyšována skutečností, že se v souvislosti s uvedenou trestnou činností dále dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na důvěře v pravost veřejných listin a pravdivost údajů, které tyto listiny osvědčují. Proto je tuto jeho činnost možno označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2007
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch