ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.1075.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 1075/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2007, o dovolání obviněného JUDr. J. E., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2007, sp. zn. 6 To 185/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 T 48/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání JUDr. J. E. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. února 2007, sp. zn. 42 T 48/2006, byl obviněný JUDr. J. E. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Ing. M. D. škodu ve výši 995.994,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený Ing. M. D. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu zpronevěry dopustil tím, že jako jednatel společnosti L., s. r. o., která měla v úmyslu zakoupit společnost T. P., a. s., od Fondu národního majetku ČR si nechal dne 21. prosince 2001 prostřednictvím účtu advokáta JUDr. Z. K., CSc., vyplatit Fondem národního majetku vrácenou finanční částku ve výši 1.595.994,-Kč, která byla na základě podnikatelského plánu společnosti L., s. r. o., dne 21. srpna 1998 převedena bankovním příkazem na účet Fondu národního majetku jako záloha z osobního účtu K. B., který peněžní prostředky na tento vklad poskytl na základě formálně uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 21. srpna 1998 na částku 1.760.000,-Kč Ing. M. D., přičemž vrácení této částky zpět od Fondu národního majetku s ohledem na neuskutečněný odprodej společnosti T. P., a. s., obžalovaný Ing. D. zatajil a předal mu do současné doby pouze částku 600.000,-Kč, čímž mu způsobil škodu ve výši nejméně 995.994,-Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které směřovalo proti všem jeho výrokům. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2007, sp. zn. 6 To 185/2007, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný podal proti tomuto usnesení prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedený dovolací důvod je zmíněn přímo v jeho zákonném pojmenování a na rozdíl od tohoto dovolacího důvodu zmiňuje dovolatel dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v té souvislosti, že dle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) §265b tr. řádu. Namítl, že jeho jednání nebylo možné posoudit podle příslušných ustanovení trestního zákona jako trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák. a je přesvědčen, že svým jednáním se trestného činu nedopustil. Podle názoru dovolatele soud nesprávně hodnotil ve věci pořízené důkazy a za podklad svého rozhodnutí vzal i nevěrohodné výpovědi svědků, konkrétně svědka Ing. D. Dovolatel též poukázal na údajný nesoulad mezi výpověďmi svědků B. a Ing. D. Podle jeho názoru odvolací soud nevzal vůbec v úvahu, že dovolatel nemohl s penězi vrácenými Fondem národního majetku disponovat až do okamžiku, kdy mu je měl předat JUDr. K. Dle dovolatele na chybné posouzení věci má vliv i to, že nebylo zjištěno kdy a zda vůbec a v jakém rozsahu mu byly finanční prostředky JUDr. K. na jeho účet poukázány, tedy nebyla doložena doba přisvojení si věci, tedy peněz, případně v jakém rozsahu k takovému přisvojení mělo dojít. V závěru dovolání dovolatel navrhl, aby napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2007, sp. zn. 6 To 185/2007 Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání spolu se závaznými pokyny dovolacího soudu.
K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Dle státní zástupkyně z obsahu dovolání vyplývá, že námitky dovolatele, o které opíral především deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tomuto dovolacímu důvodu ve skutečnosti neodpovídají, a tedy jej věcně nenaplňují. Podstatou námitek obviněného jsou především výhrady skutkové povahy, neboť směřují proti správnosti skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, se kterými se v napadeném rozhodnutí ztotožnil i odvolací soud. Údajné pochybení v právním posouzení skutku je dle státní zástupkyně vyvozováno pouze z nesprávnosti zjištění skutkového stavu věci. Je evidentní, že obviněným vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu. Dle státní zástupkyně z odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně vyplývá, které skutečnosti vzal soud za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, zejména pokud si odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je také patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Podle názoru státní zástupkyně se nejedná o případ, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním rozporu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají a kdy je nutno takové rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i článkem 90 Ústavy. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu upozorňuje, že pokud námitky obviněného obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (což je dle státní zástupkyně tento případ), neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Státní zástupkyně dodává, že v souvislosti s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný výslovně zmínil i to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tato alternativa dovolacího důvodu vůbec nepřichází v úvahu, neboť se týká pouze případů, v nichž bylo odvolání zamítnuto z procesních důvodů. V posuzovaném případě bylo odvolání obviněného zamítnuto podle §256 tr. řádu jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto a současně navrhla, aby toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné (§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu), bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájce (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu) a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně relevantně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV.ÚS 76/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst.1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, případně korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku. Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumávání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředpisoval by katalog dovolacích důvodů.
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva.
Z obsahu podaného dovolání plyne, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti nevykonání potřebných důkazů, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, které učinil Obvodní soud pro Prahu 1 a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Městský soud v Praze. V podstatě znovu zopakoval, že se činu nedopustil. Poukázal na údajný nesoulad mezi výpověďmi svědků K. B. a Ing. M. D. Naznačil, že důkazy byl hodnoceny v jeho neprospěch, zpochybnil věrohodnost výpovědi svědka JUDr. Z. K.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoli proti správnosti právního posouzení skutku. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumávat (srov. též usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. Z odůvodnění rozhodnutí soudů však vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné (zejména strany 3 až 11 odst. 1 rozsudku soudu prvního stupně, strany 2 a 3 napadeného usnesení odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé. Námitky obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné v odvolacím řízení a soudy obou stupňů se s výtkami obviněného náležitě vypořádaly. Při hodnocení důkazů postupovaly soudy důsledně podle §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tzn. že je hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinily skutková zjištění, která lze akceptovat, evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního logického základu. Přesvědčivě byla zdůvodněna i nutnost právního posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 tr. zák.
V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265 odst. 1 písm. l) tr. řádu dovolatel výslovně uvedl i to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně - aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo by v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b tr. řádu.
Citovaný důvod dovolání patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek v případě odvolání zamítl podle §253 odst. 1 tr. řádu nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. řádu, aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. U obviněného JUDr. J. E. o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. řádu). V posuzovaném případě tedy bylo odvolání obviněného zamítnuto podle §256 tr. řádu jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku. Z toho je zřejmé, že dovolatel nemohl opírat dovolání o alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, která spočívá v tom, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. řádu, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman