ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.1121.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 1121/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. října 2007 dovolání podané obviněným J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 7 To 17/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 2/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 12. 2006, sp. zn. 50 T 2/2006, byli J. K. a a spoluobviněný M. H., uznáni vinnými trestným činem vraždy ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., za který byl obviněný J. K. a podle §219 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání třinácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 5 T 43/2005, který nabyl právní moci dne 13. 9. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla spoluobviněným J. K. a M. H. dále uložena povinnost nahradit poškozeným:
– České pojišťovně a. s., škodu ve výši 21 350 Kč s příslušenstvím,
– R. H., škodu ve výši 2 000 Kč, a
– L. M., škodu ve výši 3 017 Kč,
přičemž podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. H., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil společně s M. H., tím, že dne 5. 2. 2005 v době kolem 03:00 hod. v Ú. n. L. – K. B., v baru L., úmyslně společně usmrtili za účelem získání majetkového prospěchu obsluhující barmanku R. M., a to tím způsobem, že za použití blíže nezjištěného ostrého hrotnatého nástroje poškozené zasadili celkem 21 bodných ran do oblasti hrudníku, z nichž 11 ran proniklo hluboko do dutiny hrudní, kde zasáhly obě plíce, hrotovou část srdce a stěnu hrudní aorty, 5 ran proniklo přes bránici do dutiny břišní, do jater a pravé ledviny, kdy v důsledku těchto poranění došlo k zakrvácení dutiny hrudní a smrti poškozené, poté z baru odcizili finanční částku ve výši 23 350 Kč ke škodě majitelky herny R. H.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podali obvinění M. H. a J. K. a odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 7 To 17/2007 tak, že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Usnesení odvolacího soudu byl doručeno mimo jiné obviněnému J. K. dne 16. 7. 2007, jeho obhájci dne 12. 7. 2007 a Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem dne 20. 3. 2007.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. K.a prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. P. dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 9. 5. 2007.
Obviněný svým dovoláním napadl výrok citovaného usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že soudy neprávně právně hodnotily skutek, resp. výsledky dokazování, tj. nepřímo odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu není přesvědčivé, resp. že z něj není patrno, proč byl obviněný hodnocen fakticky stejně jako spoluobviněný M. H., když proti obviněnému nebyly zjištěny žádné přímé důkazy a nepřímé důkazy netvoří uzavřený kruh. K tomu dodal, že u pachových stop nebyla zjištěna shoda a že výsledek zkoušky DNA rovněž neprokazuje jeho vinu. Dále uvedl, že v jeho případě měla být aplikována zásada in dubio pro reo.
Vzhledem k uvedenému obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 7 To 17/2007, a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že z něj není podle jeho názoru patrný odkaz na některé ustanovení uvedené v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., což je obsahová náležitost dovolání. Pro případ, že by tomuto závěru Nejvyšší soud České republiky přisvědčil, navrhl státní zástupce, aby obviněným podané dovolání z tohoto důvodu Nejvyšší soud České republiky odmítl.
Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky posoudil dovolání obviněného po obsahové stránce jako dostačující, uvedl státní zástupce k samotným námitkám obviněného, že je jeho dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., jelikož obviněný fakticky namítá nesprávnost skutkových zjištění, resp. hodnocení v řízení provedených důkazů a neúplnost dokazování, nikoliv jím deklarované nesprávné právní posouzení skutku. Za této situace státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný totiž své námitky zaměřil výlučně proti provedenému dokazování, resp. hodnocení důkazů, a z něho vyplývajícím závěrům nalézacího soudu ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání v této části nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.
Shodně jako předchozí námitky je třeba posuzovat i námitku obviněného týkající se aplikace zásady in dubio pro reo. Tato zásada trestního práva vyplývající ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.) znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obžalovaného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že se tato zásada vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ohledně právních otázek se totiž uplatňuje zásada iura novit curia.
V souvislosti s námitkami obviněného, které jsou výlučně skutkového charakteru, je možno dodat, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. K.a podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch