ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.1274.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 1274/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2007 dovolání podané obviněným T. P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 12 To 89/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 219/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 1 T 219/2005, byl T. P. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., za které byl podle §196 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Náchodě podal obviněný T. P., společně stíhaný J. P. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Náchodě odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 12 To 239/2006, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Náchodě zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného T. P. výrok o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému T. P. za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., ohledně kterých zůstal výrok o vině napadeného rozsudku nezměněn, uložil podle §196 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a tří měsíců, pro jehož výkon zařadil obviněného T. P. podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. V ostatních částech ponechal Krajský soud v Hradci Králové napadený rozsudek Okresního soudu v Náchodě nezměněn, přičemž odvolání obviněných T. P. a J. P. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2006 podal obviněný T. P. prostřednictvím svého obhájce Mgr. L. M. dovolání, na jehož podkladě rozhodl Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, usnesením ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 11 Tdo 1426/2006, tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. ohledně obviněného T. P. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 12 To 239/2006, podle §265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného použití §261 tr. ř. citovaný rozsudek zrušil i ohledně J. P., přičemž podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po vrácení věci Krajskému soudu v Hradci Králové rozhodl jmenovaný soud opětovně o odvolání obviněného T. P., společně stíhaného J. P. a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Náchodě rozhodl rozsudkem ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 12 To 89/2007, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 12 To 89/2007, tak, že napadený rozsudek nalézacího soudu podle §258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obou obžalovaných ve výroku o vině trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák. [bod 2)], ve výroku o trestech a ve výroku, jímž byla podle §228 odst. 1 tr. ř., obžalovanému J. P. uložena povinnost zaplatit na náhradu škody zdravotní pojišťovně částku ve výši 7 160 Kč, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že:
obžalovaného J. P.
uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., za který a za trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1) nedotčen, jej odsoudil podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků,
obžalovaného T. P.
uznal vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., za který jej odsoudil podle §202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř., dále uložil Krajský soud v Hradci Králové obžalovanému J. P. povinnost zaplatit na náhradě škody zdravotní pojišťovně částku ve výši 7 160 Kč, přičemž v ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek Okresního soudu v Náchodě nezměněn.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové se obviněný T. P. dopustil shora popsané trestné činnosti společně s J. P., tím, že dne 19. 7. 2005 kolem 24:00 hod. v N., v herně baru S. za provozu, poté, co noční vrátný L. J. napomenul obžalovaného T. P., aby slovně a fyzicky nenapadal R. S., obžalovaný J. P. fyzicky napadl L. J., a to tak, že jej udeřil pěstí pravé ruky do obličeje, čímž mu způsobil zlomeninu nosu, tržnou ránu dolního i horního rtu a frakturu dvou zubů, což si vyžádalo ošetření poškozeného na stomatologii Fakultní nemocnice a jeho pracovní neschopnost v době od 20. 7. 2005 přinejmenším do 10. 8. 2005, kdy byl omezen v obvyklém způsobu života bolestmi hlavy a krční páteře, bolestmi zubů, resp. dolní čelisti a závratěmi, po inkasovaném úderu poškozený L. J. povalil J. P. na zem, aby mu zabránil v dalším napadání, přitom obžalovaný J. P. na poškozeného křičel, že je „bílá svině“ a že ho zabije, v té době se na poškozeného L. J. vrhl obžalovaný T. P. v úmyslu ho napadnout, v tom mu zabránil R. S., kterého T. P. udeřil nejméně jednou ranou do obličeje bez způsobení zranění, poté, kdy oba obžalovaní byli vykázáni z herny a odešli na náměstí, za nimi přijel provozovatel herny A. K., vystoupil z auta a požadoval zaplacení útraty, oni toto odmítli, přistoupili k autu a začali do něho tlouct a kopat, na A. K. přitom křičeli, že je „bílá svině, že ho zabijí i s celou rodinou, že se ještě vrátí a že si to s ním vyřídí“, nato A. K. odjel zpět do herny S., kolem 00:30 hod. se k herně vrátili i oba obžalovaní společně s dalšími osobami, obžalovaný T. P. měl v rukou tyč, domáhali se vstupu do herny, v čemž se jim obsluha herny snažila zabránit tím, že zavřela dveře a držela je zevnitř rukama, obžalovaní tloukli do dveří, křičeli, že to tam rozbijí, ve slovních výhrůžkách pokračovali i po příjezdu hlídky městské policie, kdy personálu baru vyhrožovali, že přivedou další osoby, že všechno rozmlátí, že si to vyřídí s nimi i s jejich rodinami, po asi jedné hodině se k herně vrátil obžalovaný T. P., začal kopat do dveří, pokoušel se je rozbít, osobám v baru vyhrožoval fyzickou likvidací, nadával jim, že jsou „bílé svině“, a A. K. vyhrožoval, že ví, že má ženu a malé dítě, kdy v dalším jednání mu bylo zabráněno zásahem policejní hlídky.
Posledně jmenovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl doručen mimo jiné obviněnému T. P. dne 15. 5. 2007, jeho obhájci dne 14. 5. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Náchodě rovněž dne 14. 5. 2007.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. L. M. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Náchodě dne 16. 7. 2007, přičemž zásilka obsahující dovolání obviněného, adresovaná Okresnímu soudu v Náchodě, byla podána na poštu dne 13. 7. 2007.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného rozsudku odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
Naplnění uvedených dovolacích důvodů odůvodnil obviněný konstatováním, že se trestného činu výtržnictví dopustil ve vypjaté situaci a do konfliktu se zapojil na obranu a pomoc svému bratrovi. Následné vykázání z herny pociťoval jako nespravedlnost a zpět se vrátil, aby získal věci, které v herně zanechal. Odmítnutí vydání jeho věcí zvýšilo jeho stav rozrušenosti. Vzhledem k těmto skutečnostem jsou dány polehčující okolnosti ve smyslu §33 písm. a), f), a ch) tr. zák., kterými se však soud nezabýval.
Soud, podle názoru obviněného, dále při stanovení trestu nezohlednil ani možnost jeho nápravy a jeho poměry v době rozhodování. Byl mu uložen trest ve stejné výměře jako spoluobviněnému J. P., ačkoliv tomu byl ukládán trest úhrnný za dva trestné činny. Podle mínění obviněného rovněž nebylo dostatečně přihlédnuto k míře, jakou oba spoluobvinění přispěli ke spáchání trestného činu. Nepřiměřenost je rovněž patrná z faktu, že nyní uložený trest podle §202 odst. 1 tr. zák. (se sazbou do 2 let) je pouze nepodstatně nižší nežli úhrnný trest, který byl obviněnému dříve uložen za dva trestné činny podle §196 odst. 2 tr. zák. s trestní sazbou 6 měsíců až 3 léta.
Obviněný dále uvedl, že ve výroku o trestu napadeného rozsudku odvolacího soudu je nesprávně uvedeno, že byl uložen trest úhrnný, ačkoliv nejde o souběh a trest byl ukládán toliko za jeden trestný čin. K tomu dodal, že mu bylo obžalobou kladeno za vinu spáchání trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., přičemž o tomto trestném činu nebylo podle mínění obviněného nikterak rozhodnuto a chybí tudíž zprošťující výrok ohledně tohoto trestného činu.
V další části svého dovolání obviněný vyjádřil svoje neztotožnění se závěrem soudu, že v jeho případě nelze pomýšlet na zastavení trestního stíhání, a uvedl, že je zde důvod takového postupu ve smyslu §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., popř. je možný postup podle §307 odst. 1, 2 tr. ř.
Po stručném shrnutí shora uvedených námitek obviněný vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek odvolacího soudu v části týkající se jeho osoby podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a sám rozhodl tak, že jeho trestní stíhání zastaví z důvodu uvedeném v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. nebo toto trestní stíhání podmíněně zastaví podle §307 odst. 1, 2 tr. ř. nebo mu uloží přiměřený trest odnětí svobody ve výměře do 4 měsíců, jehož výkon podmíněně odloží, popř. věc vrátí odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu předchozích návrhů.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí obsahu obviněným podaného dovolání a předchozího řízení uvedla, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání obviněného označit za přípustné. Dále však uvedla, že obviněný brojí toliko proti výši a druhu trestu a proti skutečnosti, že v daném případě nebylo zastaveno jeho trestní stíhání. Obě námitky označila státní zástupkyně jako stojící mimo zvolené dovolací důvody, neboť byl obviněnému uložen trest zcela v zákonných mezích a pokud jde o tvrzení obviněného, že absentuje výrok o zastavení trestního stíhání, pak tato námitka nenaplňuje zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Vzhledem k uvedenému navrhla závěrem svého vyjádření státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Ústřední námitkou obviněného je tvrzení, že odvolací soud nesprávně aplikoval §33 tr. zák., resp. že byl obviněnému uložen nepřiměřeně přísný trest. K tomu je třeba říci, že nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolání obviněného tedy v této části nenaplňuje žádný zákonný dovolací důvod a Nejvyšší soud se proto námitkami obviněného v této části dovolání obsaženými nemohl dále věcně zabývat.
V této souvislosti je možné připomenout, že k nápravě vad týkajících se uloženého trestu slouží v rámci dovolacího řízení především dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je však možné účinně uvádět pouze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu a to pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Ani tento dovolací důvod však neumožňuje oprávněné osobě brojit proti nepřiměřeně přísnému nebo naopak mírnému trestu.
Pokud jde o námitku obviněného, že mu byl nesprávně uložen úhrnný trest, pak je třeba říci, že ve vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 12 To 89/2007, byl ve výroku o trestu ohledně obviněného T. P. skutečně uveden slovní odkaz na úhrnný trest. Z protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu dne 4. 4. 2007 však Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému T. P. nebyl ve skutečnosti úhrnný trest uložen (srov. č. l. 304). Za této situace Nejvyšší soud vrátil trestní spis odvolacímu soudu k opravě s tím, aby vyhotovení rozsudku bylo uvedeno postupem podle §131 tr. ř. do souladu se zněním rozhodnutí uvedeným v protokolu o veřejném zasedání ze dne 4. 4. 2007. Krajský soud v Hradci Králové tak učinil usnesením ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 12 To 89/2007, čímž bylo popsané pochybení odstraněno.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. naplňují případy, kdy v rozhodnutí soudu ve věci samé chybí výrok, ač měl být podle zákona v rozhodnutí obsažen anebo případy, kdy sice rozhodnutí soudu zákonem požadovaný výrok obsahuje, ale tento výrok neobsahuje některou svoji zákonem předpokládanou náležitost.
Namítá–li obviněný, že mu bylo obžalobou kladeno za vinu spáchání trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., přičemž o tomto trestném činu nebylo rozhodnuto, a že tedy chybí zprošťující výrok ohledně tohoto trestného činu, lze konstatovat, že uvedená námitka obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. naplňuje a Nejvyšší soud se jí proto dále věcně zabýval.
Předně je třeba připomenout, že ze zásady obžalovací (§2 odst. 8 tr. ř.), resp. z navazující zásady zachování totožnosti skutku (§160 odst. 1, 5 tr. ř., §220 odst. 1 tr. ř.) vyplývá, že soud v rámci trestního stíhání rozhoduje o skutku, který je uveden v obžalobě, popř. v návrhu na potrestání. Je tedy vázán žalobním návrhem v tom směru, že může rozhodovat pouze o stejném skutku a stejném obžalovaném tak, jak je uvedeno v obžalobě nebo návrhu na potrestání, nikoliv o jiném skutku stejného obžalovaného nebo o skutku jiné osoby. Soud však naproti tomu není vázán právní kvalifikací skutku, která je v žalobním návrhu rovněž obsažena. Z uvedeného tedy vyplývá, že předmětem řízení před soudem není pouze trestný čin (právní kvalifikace), ale skutek, který je následně soudem kvalifikován. Tomu odpovídají i důvody zproštění obžaloby uvedené v §226 tr. ř., které nestanoví, že by soud měl obžalovaného zprostit obžaloby za situace, kdy sice bylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je obžalovaný trestně stíhán, a že tento skutek obžalovaný spáchal, ale je třeba jej posoudit jako jiný trestný čin.
Pokud byl tedy v posuzovaném případě nejprve obviněný T. P. rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 1 T 219/2005, uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., a poté byl stejný skutek v rozsudku Krajského soudu v Hradci králové ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 12 To 89/2007, kvalifikován toliko jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., pak byl takový postup soudů ve smyslu shora uvedených úvah správný. Nejvyšší soud proto shledal i tuto námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.
Namítá–li konečně obviněný naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. s odůvodněním, že jeho trestní stíhání mělo být soudem zastaveno postupem podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., popř. §307 odst. 1, 2 tr. ř., pak je možno říci, že tato námitka nenaplňuje obviněným zvolený, a ani žádný jiný zákonný dovolací důvod. Nejde totiž o případ, kdy by soudy v předchozím řízení v rozporu se závazným pokynem zákona neučinili některý výrok nebo učinili výrok neobsahující všechny zákonem požadované obsahové náležitosti, přičemž ani jiný dovolací důvod přezkum aplikace uvedených procesních ustanovení neumožňuje. Pro úplnost je možno dodat, že otázka postupu podle §172 odst. 2 tr. ř. je v přípravném řízení zcela na úvaze státního zástupce a v rámci hlavního líčení na úvaze soudu (§223 odst. 2 tr. ř.). Jde o případ tzv. fakultativního zastavení trestního stíhání. Stejný závěr lze učinit i ohledně institutu podmíněného zastavení trestního stíhání podle §307 a násl. tr. ř. Obviněný se tedy v rámci dovolacího řízení nemůže domáhat aplikace uvedených ustanovení trestního řádu.
S ohledem na skutečnost, že obviněný T. P. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného T. P. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch