ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.957.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 957/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. září 2007 dovolání obviněného M. B. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 To 91/2007, ze dne 1. 3. 2007 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 3/2006 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 T 3/2006 ze dne 25. 10. 2006 byl obviněný M. B. uznán vinným v bodě 1/ a 2/ citovaného rozsudku dvěma trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 2/ rozsudku trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle §242 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný :
1/ v přesně nezjištěné době koncem měsíce září 2003 v Ú. n. L., P. v bytě, kde bydlí se svojí rodinou, v úmyslu sexuálně se vyžít, v jednom případě vykonal soulož s nevlastní dcerou nezletilou S. P., ačkoli mu bylo známo, že nezletilá dosud nedosáhla věku 15ti let, neboť od roku 1993 žil s její matkou N. B. ve společné domácnosti a podílel se na výchově nezletilé, nezletilá v důsledku tohoto pohlavního styku otěhotněla a osmnácti týdenní těhotenství jí bylo dne 16. 2. 2004 ukončeno císařským řezem v M. n. v Ú. n. L.,
2/ v přesně nezjištěné době od konce měsíce června 2004 do svého zadržení orgány Policie ČR dne 8. 10. 2005 v Ú. n. L., P., v místě svého bydliště v úmyslu sexuálně se vyžít v přesně nezjištěném počtu případů osahával na těle, především pak na prsou a hýždích nevlastní dceru nezletilou S. P., za kterou opakovaně v nočních hodinách docházel do jejího pokoje, kde si po stažení spodního prádla třel před ní penis, lehal si k ní do postele a tiskl se k jejím hýždím obnaženým ztopořeným pohlavním údem, který se rovněž několikrát snažil dát mezi nohy nezletilé, kam se jí také opětovně pokoušel sahat rukama, což se mu však nepodařilo, neboť nezletilá vždy vyskočila z postele, a takto si počínal přesto, že mu bylo známo, že nezletilá nedosáhla dosud věku 15ti let, žil s ní ve společné domácnosti a zajišťoval její potřeby.
Obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 To 91/2007 ze dne 1. 3. 2007 zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť je toho názoru, že jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. bylo zamítnuto, ačkoli v řízení, které předcházelo vynesení napadeného usnesení, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozsudek nalézacího soudu spočívá podle na nesprávném právním posouzení skutku ve výroku uvedeném v bodě 2/ citovaného rozsudku.
Dovolací důvod spatřuje obviněný v nesprávném zhodnocení provedených důkazů, kdy navzdory rozhodnutím soudů obou instancí trvá na tom, že skutek, pro který byl odsouzen, se zakládá na nepravdivých, záměrně zkreslených výpovědích slyšených svědků. Má za to, že obvinění bylo vůči němu vykonstruováno ze strany poškozené, jejího přítele a dalších kamarádů a to v úmyslu se ho zbavit a zabránit mu ovlivňovat jejich vztah.
Dovolatel dále polemizuje s výpovědí poškozené v přípravném řízení a odmítá validitu vypracovaných znaleckých posudků. V této souvislosti brojí proti poškozené, která podle jeho mínění není schopna podat kvalitativně dostačující svědectví a odvolává se na závěry revizního znaleckého posudku. I ostatní svědecké výpovědi považuje za nevěrohodné. Především namítá, že v průběhu řízení byli slyšeni svědci, kteří znají události pouze z doslechu.
Obviněný dále popírá, že by se čehokoli vůči poškozené dopustil a jednání popisované ve výrokové části rozsudku prvoinstančního soudu považuje za smyšlená. Nesouhlasí s názorem soudů, že by poškozenou vydal nebezpečí zpustnutí tím, že ji svým jednáním sváděl k zahálčivému nebo nemravnému životu. V závěru dovolání opětovně poukazuje na to, že poškozená je osobou problémovou, jejíž mentální predispozice u ní vyvolávají všeobecné výchovné problémy nemající souvislost s jeho negativním působením na její vývoj.
Z těchto důvodů proto navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby tento věc znovu projednal a rozhodl s tím, že obviněného zprostí obžaloby uvedené ad 2/ rozsudku nebo podle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta považuje dovolání obviněného ze základních obecných hledisek za přípustné, avšak vytýká dovolateli to, že jím uváděný důvod nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť jeho argumentace se týká výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu, neměl. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 51/02, III. ÚS 282/03). V dovolání je možné vytýkat jen právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním s cílem dosáhnout jejich změny a v návaznosti na to i jiné právní posouzení.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v něm uplatňuje námitky, které směřují proti způsobu, jakým bylo provedeno a zhodnoceno dokazování a proti správnosti skutkových zjištění, které učinil Okresní soud v Ústí nad Labem a s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil Krajský soud v Ústí nad Labem.
Činí tak popíráním jednání, které je mu kladeno za vinu s tím, že se ho nedopustil a zpochybňuje výpovědi samotné poškozené, ostatní svědecké výpovědi a závěry znaleckých posudků znalkyň z oboru klinické psychologie PhDr. Y. M. (č. l9 27) a Mgr. N. K. (č. l. 28-33) a na ně navazujícího revizního znaleckého posudku o duševním zdraví poškozené vypracovaném znaleckou komisí ustavenou 1. Lékařskou fakultou Univerzity K. v P. (č. l. 238-256). Namítá, že závěry těchto vypracovaných znaleckých posudků jsou nejednoznačné.
V dalším pak dovolatel vytýká soudům především to, že skutkový stav zjistily na podkladě svědeckých výpovědí, které v podaném dovolání označuje jako nedostačující a nevěrohodné a jednání popisovaná ve výrokové části rozsudku prvoinstančního soudu považuje za smyšlená, postrádající reálný základ. Existenci dovolacího důvodu tak shledal ve vadném procesním postupu soudu spočívajícím v nesprávném hodnocení důkazů, jež mělo za následek vadný skutkový závěr. Jak již bylo řečeno shora, dovoláním se zásadně nelze domáhat revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování.
Obviněný tedy námitky o nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakládá na tvrzení o tom, že se protiprávního jednání nedopustil a jeho obvinění je postaveno na nepřímých důkazech. Takovéto námitky ale nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání, nehledě k tomu, některou z použitých argumentací uplatnil obviněný již v odvolacím řízení. Proto se Nejvyšší soud námitkami obviněného zpochybňujícími soudem I. stupně zjištěný a odvolacím soudem potvrzený skutkový stav, nezabýval.
K námitkám dovolatele vztahujícím se ke druhému trestnému činu spáchanému v jednočinném souběhu je třeba podotknout, že se s ní dostatečně vypořádaly soudy obou instancí. Na tomto místě je třeba se ztotožnit se závěry odvolacího soudu, který v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, „že prvoinstanční soud na základě provedeného dokazování a náležitého zhodnocení provedených důkazů spolehlivě zjistil to, že obviněný v obdobích, na místech a způsoby popsanými ve skutkových větách pod body 1/ a 2/ zasáhl podstatným způsobem do pohlavního života nezletilé S. P., která v té době nedosáhla věku patnácti let a nadto v bodě 2/ ji sváděl k nemravnému životu a s ohledem na provedené důkazy byla vina obviněného prokázána nikoliv ojedinělým důkazem (tj. výpovědí poškozené), ale celou řadou dalších důkazů.“
Na základě shora uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že z odůvodnění rozsudků obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný se svým pojetím dovolání tak ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí tento, ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolaní obviněného M. B. bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman