ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.984.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 984/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2007 dovolání podané obviněným JUDr. S. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 4 To 69/2006, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 4/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. S. Z. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 39 T 4/2002, byl obviněný JUDr. S. Z. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za který,
a za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 9. 2004, sp. zn. 50 T 180/2002, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 9 To 500/2004, a dále za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 2 T 45/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 13 To 354/2004, byl podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 9. 2004, sp. zn. 50 T 180/2002, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 9 To 500/2004 a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 2 T 45/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 13 To 354/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práv a povinností podnikatelského subjektu v rámci obchodních vztahů na dobu pěti let.
Podle §229 odst. l tr. ř. byla poškozená společnost O. spol. s r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkového zjištění Krajského soudu v Brně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 16. 6. 1997 uzavřel se společností A. T. s. r. o. zastoupenou Ing. M. K., smlouvu o dodávce zemědělských produktů, a to 400 tun ozimé řepky a 900 tun krmné pšenice, kdy na dodávky uvedených plodin převzal postupně zálohu, a to dne 16. 6. 1997 ve výši 200 000 Kč, dne 1. 7. 1997 částku 200 000 Kč a dne 22. 7. 1997 částku 1 300 000 Kč; současně pak pro případ, že by svůj závazek nesplnil, vystavil směnky; dne 16. 6. 1997 na částku 240 000 Kč, dne 21. 7. 1997 na částku 1 560 000 Kč, obě splatné dne 10. 9. 1997, které předal zástupcům společnosti A. T. s. r. o.; v dohodnutém termínu však žádné z plodin nedodal ani tohoto nebyl schopen, neboť již při sjednání smlouvy věděl, že předmětné plodiny v požadovaném množství v uvedeném období nepěstuje, měl uzavřenou pouze rámcovou smlouvu o dodávkách zemědělských výrobků ze dne 10. 6. 1997 s E. – P. N., a neměl uzavřeny jiné smlouvy o dodávkách konkrétních plodin od třetích osob a ve snaze, aby dosáhl uzavření smlouvy a vyplacení zálohy zástupci společnosti A. T. s. r. o. ukázal cizí pole, která byla osetá předmětnými plodinami, kdy prohlašoval tyto pozemky za své vlastní, event. jím pronajatá a obhospodařovaná, poskytnuté finanční prostředky použil pro svou potřebu, popř. potřeby své firmy; po následných jednáních s poškozeným po nesplnění smlouvy v měsíci září 1997, vrátil postupně částku 300 000 Kč s tím, že další finanční prostředky není schopen vrátit, neboť je použil na jiné potřeby své firmy a další prostředky nemá k dispozici.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný, jeho manželka a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 4 To 69/2006 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu všech podaných odvolání napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o uloženém trestu zákazu činnosti, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému JUDr. S. Z. podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání, a to provozování zemědělské výroby a v oboru obchodní činnosti na dobu pěti let, přičemž v ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek nezměněn. Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému dne 6. 3. 2007, jeho obhájkyni dne 16. 2. 2007 a Krajskému státnímu zastupitelství v Brně dne 15. 2. 2007.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, a v návaznosti na něj i proti rozsudku soudu nalézacího, podal obviněný, prostřednictvím své obhájkyně JUDr. M. B. dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Brně dne 9. 3. 2007.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část napadeného rozsudku odvolacího soudu a rovněž výrok o vině i trestu rozsudku nalézacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje obviněný předně v tom, že v jeho případě není dána subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným. Tento závěr opírá obviněný o tvrzení, že ve smlouvě o dodávce zemědělských výrobků není uvedena specifikace pozemků, ze kterých měl zboží dodat. Je proto nepodložený závěr soudů, že věděl, že předmětné plodiny nepěstuje a nepodložený je též závěr, že ukazoval cizí pole a vydával je za vlastní, přičemž získané zálohy použil pro potřeby své firmy.
Obviněný k tomu uvedl, že důkazy, na jejichž podkladě dospěly soudy k závěru o jeho vině, jsou rozporné. Výslechem svědka N. byla jednoznačně potvrzena obhajoba obviněného v tom smyslu, že spoléhal na dodávku od jmenovaného svědka a že s ním, se zástupci poškozené společnosti a správcem farmy S. byl na prohlídce polí svědka N. S ohledem na toto tvrzení je podle názoru obviněného nemyslitelné, aby tyto pozemky vydával za vlastní. V této souvislosti poukázal obviněný na výpověď svědka F., který uvedl, že z obavy z neoprávněných zásahů bývalého správce farmy M. B., požadoval úhradu svých služeb formou ponechání si části sklizně, což však podle vyjádření svědka obviněný odmítl s tím, že by pak nemohl dostát svým smluvním závazkům. Obviněný dodal, že s poškozenou společností jednal o vrácení obdržených záloh, část těchto záloh jí vrátil, přičemž ke vrácení všech záloh nedošlo pouze proto, že na jeho majetek byl prohlášen konkurz.
Závěrem svého dovolání obviněný dodal, že soudy neprovedly všechny navržené důkazy, přičemž z provedených důkazů použily jen ty, které svědčí v jeho neprospěch, zatímco opominuly důkazy, které jeho vinu vyvracejí. K rozhodnutí odvolacího soudu obviněný konstatoval, že se uvedený soud s jeho námitkami vypořádal toliko formálním způsobem když uvedl, že nalézací soud učinil úplná a správná skutková zjištění.
Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek (obviněný jej nepřesně označuje jako usnesení) Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 4 To 69/2006 zrušil, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný současně navrhl, aby předseda senátu podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl odklad výkonu uloženého trestu.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla ohledně námitky, týkající se subjektivní stránky, že ji lze podřadit pod obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud jde o skupinu námitek, kterými obviněný zpochybnil správnost hodnocení důkazů, resp. dostatečnost dokazování, uvedla státní zástupkyně, že tyto námitky obviněným zvolený dovolací důvod nenaplňují.
K otázce naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu státní zástupkyně po shrnutí teoretických východisek uvedla, že obviněný znal všechny rozhodující skutečnosti, které byly podstatné z hlediska reálnosti zajištění dodávek zemědělských produktů, a lze tedy souhlasit se závěrem, že šlo o zavinění ve smyslu §4 písm. b) tr. zák.
Vzhledem k uvedeným závěrům navrhla státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněným podané dovolání odmítl, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu v té části dovolání obviněného, ve které obviněný brojí proti závěru soudů, že věděl, že předmětné plodiny nepěstuje, že ukazoval cizí pole a vydával je za vlastní, a že zálohy získané od poškozené společnosti použil pro potřeby své firmy.
Obviněný v této části dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje pouze svoje neztotožnění se způsobem hodnocení důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotněprávní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání v této části nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.
Podobně je tomu v případě námitek obviněného, že důkazy, na jejichž podkladě dospěly soudy k závěru o jeho vině, jsou rozporné, a rovněž v případě hodnocení vypovědí svědka N. a svědka F., stejně jako tvrzení, že soudy neprovedly všechny navržené důkazy, přičemž z provedených důkazů použily jen ty, které svědčí v jeho neprospěch, zatímco opominuly důkazy, které jeho vinu vyvracejí.
I v těchto případech totiž obviněný brojí výlučně proti rozsahu dokazování a způsobu hodnocení v řízení provedených důkazů, resp. z nich vyplývajícím skutkovým závěrům, kterými je, jak bylo naznačeno výše, Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení vázán. Nejde o námitky týkající se vadného hmotněprávního posouzení jak má namysli zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale o námitky týkající se případné vadné aplikace procesních norem trestního práva. Tedy i v uvedených částech dovolání vyjádřené námitky obviněného stojí mimo zákonné dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
K té části dovolání, kde obviněný namítá, že v jeho případě není naplněna subjektivní stránka, lze konstatovat, že jde o námitku naplňující obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť obviněný takto obecně formulovanou námitku blíže konkretizoval shora uvedenými tvrzeními, majícími povahu námitek skutkových.
Z pohledu subjektivní stránky se k trestnosti jednání pachatele trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. vyžaduje, aby pachatel jednal úmyslně ve smyslu §4 tr. zák., tedy aby u něj byl dán tzv. úmysl přímý [§4 písm. a) tr. zák.] nebo tzv. úmysl nepřímý [§4 písm. b) tr. zák.].
Z tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že (stručně řečeno) obviněný uzavřel s poškozenou společností A. T. s. r. o. smlouvu o dodávce zemědělských produktů, a to 400 tun ozimé řepky a 900 tun krmné pšenice a převzal postupně zálohy ve výši 200 000 Kč, 200 000 Kč a 1 300 000 Kč, tj. celkem 1 700 000 Kč, avšak v dohodnutém termínu tyto plodiny nedodal, přičemž již při sjednání smlouvy věděl, že předmětné plodiny v požadovaném množství v uvedeném období nepěstuje, měl uzavřenou pouze rámcovou smlouvu o dodávkách zemědělských výrobků ze dne 10. 6. 1997 s E. – P. N., a neměl uzavřeny jiné smlouvy o dodávkách konkrétních plodin od třetích osob a ve snaze, aby dosáhl uzavření smlouvy a vyplacení zálohy zástupci společnosti A. T. s. r. o. ukázal cizí pole, která byla osetá předmětnými plodinami, kdy prohlašoval tyto pozemky za své vlastní, event. jím pronajatá a obhospodařovaná, poskytnuté finanční prostředky použil pro svou potřebu, popř. potřeby své firmy.
Uvedené závěry nalézací soud rozvinul v odůvodnění svého rozsudku, když konstatoval, že (stručně řečeno) obviněný uzavřel shora jmenovanou smlouvu a převzal celkem 1 700 000 Kč, přičemž v okamžiku uzavírání uvedené smlouvy věděl, že vzhledem ke své ekonomické situaci a dřívějším dluhům takto získané finanční prostředky budou použity na úhradu předchozích dluhů, resp. režijních nákladů na chod jeho firmy, a nikoliv na nákup řepky a pšenice pro poškozenou společnost od firmy E. – P. N., ani od jiného dodavatele, a z uvedených důvodů také získané zálohy na nákup plodin podle rámcové smlouvy o dodávkách zemědělských výrobků ze dne 10. 6. 1997 nepoužil (srov. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 33).
Na jiném místě odůvodnění svého rozsudku nalézací soud dále uvedl, že „obviněný v situaci, kdy neměl sám osetou řepku, když vyjma předběžné smlouvy s P. N. st. (která však nebyla vážně míněna zejména pro nesolventnost obžalovaného – tedy ve smyslu této předběžné smlouvy pro neschopnost za řepku zaplatit v hotovosti předem) žádnou reálnou možnost ji ve smlouvě stanovené době dodat společnosti A. T., uzavřel s poškozenou společností předmětnou smlouvu a zinkasoval předem zálohu, ačkoliv již v době jejího podpisu věděl, že smluvní podmínky nesplní…“ (srov. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 27).
Tato skutková zjištění nalézacího soudu kvalifikoval jako tzv. nepřímý úmysl ve smyslu §4 písm. b) tr. zák., přičemž s uvedenou kvalifikací se ztotožnil i odvolací soud.
Jak již bylo naznačeno výše, je Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení vázán skutkovými závěry soudů z předchozího řízení. To platí i pro skutkové závěry týkající se vnitřního psychického vztahu obviněného k jeho trestné činnosti, resp. jeho vědomostní a volní složky.
Vzhledem ke shora popsaným skutkovým závěrům je podle názoru Nejvyššího soudu nepochybné, že obviněný jednal v tzv. úmyslu nepřímém ve smyslu §4 písm. b) tr. zák., neboť nejenže věděl, že svým jednáním může způsobit porušení zájmu chráněného trestním zákonem, jelikož si byl vědom toho, že předmětné plodiny v požadovaném množství v daném období nepěstuje, a že pro svoji špatnou ekonomickou situaci nemůže tyto plodiny zajistit nákupem od jiných subjektů, a to ať od firmy E. – P. N., nebo od jiného dodavatele, ale navíc byl pro případ, že k takovému porušení dojde s ním i srozuměn, jelikož při podpisu smlouvy o dodávce zemědělských produktů nespoléhal na žádnou reálnou okolnost, která by zabránila způsobení škodlivého následku, resp. která by znamenala řádné splnění z ní vyplývajících závazků obviněného.
Vzhledem k uvedenému posoudil Nejvyšší shora uvedenou námitku obviněného jako zjevně neopodstatněnou.
Pokud jde o námitku obviněného, že s poškozenou společností jednal o vrácení obdržených záloh, část těchto záloh vrátil, a u části záloh k vrácení nedošlo, protože na jeho majetek byl prohlášen konkurz, pak Nejvyšší soud považuje za potřebné připomenout, že trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. je dokonán naplněním všech znaků jeho skutkové podstaty, resp. v časovém sledu obohacením samotného pachatele nebo jiné osoby, ke kterému došlo v návaznosti (příčinné souvislosti) na úmyslné uvedení poškozeného v omyl pachatelem. K okolnostem, ke kterým došlo po dokonání trestného činu, nelze z pohledu stanovení výše škody přihlížet. Proto jestliže bylo nalézacím soudem zjištěno, že bylo obviněnému za shora popsaných okolností vyplaceno na základě smlouvy o dodávce zemědělských produktů celkem 1 700 000 Kč, pak je tato částka, bez ohledu na další jednání obviněného po dokonání trestného činu, rozhodná pro stanovení trestní odpovědnosti pachatele. Vrácení záloh je třeba považovat jen za náhradu způsobené škody (srov. č. 32/2004/II Sb. rozh. tr.).
Vzhledem k uvedenému posoudil Nejvyšší soud i tuto námitku obviněného jako zjevně neopodstatněnou.
Namítá–li obviněný závěrem svého dovolání, že se odvolací soud vypořádal v rámci odvolacího řízení s jeho námitkami toliko formálně, pak je třeba říci, že tato námitka nenaplňuje obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nesměřuje k hmotněprávnímu posouzení, jak má citovaný dovolací soud namysli. Obviněný však ani tuto námitku nekonkretizuje tak, že by namítal procesní vadu, která by naplňovala jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud se jí proto v rámci dovolacího řízení nemohl zabývat.
Obviněný ve svém dovolání dále označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání výslovně neodkázal na některou alternativu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak z obsahu jeho námitek i z konečného návrhu je patrno, že se opírá o druhou alternativu citovaného zákonného ustanovení, tj. že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu o řádném opravném prostředku proti rozsudku nalézacího soudu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Za situace, kdy Nejvyšší soud, jak bylo naznačeno výše, neshledal, že by byl v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyl výše uvedenými námitkami obviněného naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnost, že obviněný JUDr. S. Z. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. nedošlo.
Dovolání obviněného JUDr. S. Z. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch