ECLI:CZ:NS:2007:11.TVO.22.2007.1
sp. zn. 11 Tvo 22/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2007 stížnost obviněného M. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 2 To 14/2007, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného M. P. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 4 T 64/2005, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., dvěma trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších dvanácti obviněných.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. P. i další spoluobvinění odvolání a trestní věc se v době rozhodování o vazbě obviněného M. P. nacházela ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 2 To 14/2007, podle §71 odst. 4, 7 tr. řádu ponechal obviněného M. P. z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. a) tr. řádu i nadále ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný M. P. stížnost, ve které, pokud jde o důvody útěkové vazby, odkazuje na své předešlé stížnosti a žádá Nejvyšší soud, aby zvážil, zda v jeho případě byly při posledním rozhodování o prodloužení vazby dne 19. 4. 2007 zachovány lhůty uvedené v ustanovení §71 odst. 4 tr. řádu, a dále veškeré okolnosti dalšího trvání jeho vazby, a dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že jsou jeho námitky důvodné, aby byl propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného M. P. bylo v průběhu dosavadního řízení opakovaně rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným závažnými trestnými činy, za které mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. Zejména s ohledem na uložení tohoto trestu, byť nepravomocného, byla obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, v době rozhodování o vazbě reálná. V tomto směru lze odkázat na zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně výroku i odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Navíc rozhodnutí vrchního soudu bylo učiněno v zákonné lhůtě uvedené v ustanovení §71 odst. 4 tr. řádu. Protože se Nejvyšší soud s napadeným rozhodnutím plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného M. P. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
V současné době jsou ovšem úvahy o důvodnosti vazby obviněného M. P. už jen formální, protože rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007 byla trestní věc obviněného pravomocně skončena a obviněný by měl být převeden z vazby do výkonu trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera