ECLI:CZ:NS:2007:11.TVO.36.2007.1
sp. zn. 11 Tvo 36/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2007 stížnost obviněného R. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2007, sp. zn. 11 To 50/2007, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného R. T. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2007, sp. zn. 2 T 17/2006, byl obviněný R. T. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 4 písm. a) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k povinnosti nahradit škodu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. Ch.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. T. odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007, sp. zn. 11 To 50/2007, byl podle §258 odst. 1 písm. c), d) tr. řádu rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2007 zrušen a v celém rozsahu vrácen k novému projednání a rozhodnutí.
Vrchní soud v Praze dále usnesením ze dne 24. 9. 2007, sp. zn. 11 To 50/2007, podle §71 odst. 4, 6 tr. řádu ponechal obviněného R. T. z důvodu §67 písm. a) tr. řádu nadále ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný R. T. stížnost, v níž uvádí, že Vrchní soud v Praze při rozhodování o prodloužení vazby porušil jeho základní práva garantovaná Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, když rozhodoval bez jeho přítomnosti, případně jeho předchozího slyšení a bez přítomnosti jeho obhájce. Dále má za to, že jestliže vrchní soud dne 7. 9. 2007 zrušil odsuzující rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, došlo tím k zániku důvodu útěkové vazby ve smyslu hrozby vysokého trestu, když v současné době s ohledem na vady řízení u krajského soudu i řízení předcházejícího jsou důvodné pochybnosti, zda byl vůbec žalovaný trestný čin spáchán a kdo jej spáchal. Navíc dle názoru obviněného byla porušena zásada obžalovací a není tedy dodržena povinnost totožnosti skutku, když obviněnému bylo sděleno obvinění pro úmyslný trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a následně byla změněna právní kvalifikace na neúmyslný trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 4 písm. a) tr. zák. Obviněný také namítá, že vrchní soud pochybil i v tom, že důvod vazby útěkové odůvodňuje důvody vazby koluzní, když uvádí, že trestní stíhání nebylo možno pro obtížnost věci v dosavadní lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. S ohledem na všechny tyto skutečnosti je obviněný přesvědčen, že v jeho případě nejsou dány důvody vazby a jeho další ponechání ve vazbě je nezákonné, a proto navrhuje, aby bylo napadené usnesení vrchního soudu zrušeno a on byl propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného R. T. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze, kterým byl i nadále z důvodu §67 písm. a) tr. řádu ponechán ve vazbě. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněnému uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody, a i když došlo usnesením vrchního soudu ze dne 7. 9. 2007 k jeho zrušení, je obviněný i nadále ohrožen přísným trestem. V tomto směru lze odkázat na zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně výroku i odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s napadeným rozhodnutím plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného R. T. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řád nevylučuje, aby rozhodnutí o prodloužení vazby podle §71 tr. řádu bylo učiněno v neveřejném zasedání, tedy bez přítomnosti obou stran trestního řízení. Pokud Vrchní soud v Praze před svým rozhodnutím obviněného nevyslechnul, nejde o postup, který by byl v rozporu s ustanovením §240 tr. řádu, příp. §242 odst. 2 tr. řádu, §243 tr. řádu, přičemž odchylný postup Vrchního soudu v Praze oproti názoru Ústavního soudu uvedenému v nálezu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 573/02, o právu obviněného na osobní slyšení před soudem s ohledem na výše uvedené okolnosti odůvodňující další trvání vazby obviněného, není samo o sobě takovým nedostatkem, aby vedlo ke zrušení napadeného usnesení a vzhledem k uplynutí lhůty podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu k propuštění obviněného z vazby. Obviněný je ve vazbě z důvodu §67 písm. a) tr. řádu a k tomuto důvodu vazby v průběhu řízení opakovaně slyšen byl, naposledy měl možnost ústně se k dalšímu trvání vazby vyjádřit bezprostředně před rozhodnutím o vazbě ze dne 7. 9. 2007. Pokud se tedy k věci v minulosti vyjádřil nebo měl možnost a této možnosti nevyužil a soudy příslušných stupňů uznaly vazbu za důvodnou, nemůže na důvodnosti vazby nic změnit ani to, že mu několik dní na to k dalšímu trvání vazby vyjádření nebylo umožněno.
Pokud jde o námitku obviněného spočívající v tom, že je nyní jeho jednání posuzováno jako skutek, pro který nebyl žalován, jde o námitku, kterou se musí zabývat soud rozhodující meritorně ve věci a ne soud, který posuzuje toliko důvody vazby.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera