ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1021.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1021/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného s. m. B., zastoupeného advokátkou, proti povinným 1) L. Š., zastoupenému advokátem, a 2) A. Š., vyklizením, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 66 E 168/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2005, č.j. 20 Co 232/2005-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 4. 2005, č.j. 66 E 168/2004-46, kterým Městský soud v Brně nařídil podle svého rozsudku ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 50 C 57/2002, výkon rozhodnutí vyklizením bytu č. 9, sestávajícího z pokoje a kuchyně s příslušenstvím, ve druhém podlaží domu č. 26 na ulici Vranovské v B., do bytu č. 3, sestávajícího z pokoje a kuchyně bez příslušenství, ve druhém patře domu č. 117a na ulici Cejl v B. (§343 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že byt se nalézá v téže části města a je situován na témž podlaží jako byt vyklizovaný, na rozdíl od něho postrádá sociální zařízení (to je umístěno na společné chodbě asi tři metry od vchodových dveří), v kuchyni je plynový sporák a na stěně obložené kachlemi umyvadlo s přívodem studené vody zabezpečující alespoň základní osobní hygienu, byt je vymalován, podlahy jsou parketové (nepoškozené); přihlédl také ke zdravotnímu stavu povinného a k tomu, že s povinnými užívá vyklizovaný byt jejich dcera. Na tomto základě uzavřel, že zajištěný byt splňuje kritéria náhradního bytu ve smyslu ustanovení §712 odst. 2, věty první, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), na který mají povinní podle podkladového rozsudku právo. Závěrem odvolací soud připomenul, že „povinní jsou dlouhodobými neplatiči nájmu a vyšší standard si nemohou dovolit zaplatit.“
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Oproti závěru vyjádřenému v rozhodnutí prosazuje, že jeho zdravotní stav – zejména epicystostomie, kterou odvolací soud se zdůvodněním, že nebyla prokázána, pominul (i když podle dovolatele vyplývá z lékařské zprávy ze 6. 2. 2005) – vylučuje bytovou náhradu hodnotit jako byt, který zajišťuje lidsky důstojné ubytování. Se zřetelem k tomu, že sociální zařízení je umístěno mimo byt a že k osobní hygieně má sloužit toliko umyvadlo, je posouzení bytu jako dostačující náhrady nesprávné. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněné ve vyjádření sdělilo, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné a zdůraznilo, že povinní „neplní řádně své povinnosti nájemců od r. 1998.“
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci), jímž také (mimo jiné) dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. – rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění (zde zjištění, že dovolatel nepodstoupil epicystostomii), které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (zde v lékařské zprávě ze 6. 2. 2005) – dovolací soud nepřihlížel; k založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. totiž vést nemohou.
Přestože dovolatel zásadní právní význam rozhodnutí shledává ve výkladu ustanovení §712 odst. 2 obč. zák., resp. v interpretaci pojmu náhradního bytu, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze. Odvolací soud ve svém výsledku jednak uplatnil právní názory, které lze pokládat za standardní, a jež korespondují i publikované rozhodovací praxi soudů, jednak závěry, ke kterým dospěl, jsou soustředěné ke zcela konkrétnímu skutkovému základu, což možnosti (potřebného) všeobecného judikatorního přesahu omezuje, resp. potlačuje (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Činí-li ustanovení §343 odst. 1 o.s.ř. (zde ve spojení s §712 odst. 2, věty první, obč. zák.) podmínkou nařízení výkonu rozhodnutí zajištění náhradního bytu, jde – co do právní konstrukce – o právní normu s relativně neurčitě formulovaným předpokladem; vyložit pojem „náhradního bytu“ pak znamená vymezit – demonstrativním výčtem obecných kritérií nebo určením jejich neuzavřené množiny – ta (kritéria), s jejichž pomocí se lze k takovému pojmu přiblížit. Takto podaný výklad (a potažmo i právní posouzení věci) lze tedy mít za nesprávný jen tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že vymezení pojmu, k němuž soud v konkrétní věci dospěl, z objektivních hledisek (logických nebo věcných) nemůže obstát. Tak je tomu např. tehdy, jestliže vymezená kritéria definovaný pojem ve skutečnosti nepředjímá (jsou mu irelevantní nebo dokonce s ním obsahově či účelem nesouladná) nebo jsou-li vymezená kritéria ve svém souhrnu neúplná (jiná, rovněž relevantní, byla opomenuta).
Nic z toho však odvolacímu soudu vytýkat nelze. Všemi rozhodnými kritérii (kvalita, vybavenost, poloha, počet osob, jež mají byt vyklidit, finanční náročnost související s dluhem na nájemném ve vyklizovaném bytě) se totiž zabýval a z těchto hledisek také oba byty porovnal. Význam těch, jež pokládal za určující, přitom sice může být dovolatelem hodnocen odlišně, avšak k úsudku, že objektivně – z pohledu logického nebo věcného – závěry odvolacího soudu nemohou (vůbec) obstát, argumentace uplatněná v dovolání zjevně vést nemůže. Z pohledu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je tedy napadené rozhodnutí – jak bylo již řečeno výše – v souladu s dosavadní judikaturou.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly oprávněnému, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání je co do obsahu koncízní a vůbec nevystihuje důsledek toho, že rozhodnutí nemá zásadní právní význam.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu