ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1527.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1527/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobce R. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. V., o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 1421/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2005, č.j. 14 Co 24/2004-86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 16. 6. 2003, č.j. 9 C 1421/97-31, ve spojení s usnesením ze dne 2. 2. 2005, č.j. 9 C 1421/97-51, zamítl žalobu o vyloučení označených věcí z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. E 996/94 žalovaným jako oprávněným proti J. K. (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o povinnosti k úhradě soudního poplatku (výroky II., III.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV.).
Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a ve výrocích II. a III. potvrdil, ve výroku IV. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že žalobce vlastnické právo k věcem, jejichž vyloučení z výkonu rozhodnutí se domáhal, neprokázal.
Rozhodnutí odvolacího soudu v meritorním výroku napadl žalobce – nezastoupen advokátem – dovoláním (datovaným 8. 9. 2005). Jeho obsahem je tvrzení, že „dostatečně … prokázal, že věci … jsou“ jeho vlastnictvím a že „věci spadající do exekuce v současné době mají souhrnně hodnotu 100.000,- Kč.“ Připomněl, že pohledávka žalovaného byla v roce 1989 uspokojena.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §43 odst. 2, věty první, o.s.ř., které platí i pro řízení u dovolacího soudu (§243c odst. 1 o.s.ř.), není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř., dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §241a odst. 2, 3 o.s.ř., tj. proto, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů, samo o sobě nestačí. Dovolací soud je důvody, pro něž se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, včetně jejich obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.); k vadám řízení uvedeným v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. přihlédne – je-li dovolání přípustné – pouze za předpokladu, že dovolání nezůstalo blanketovým, tj. že z něj vyplývá rozsah napadení a důvody dovolání.
Dovolání ze dne 8. 9. 2005 neobsahovalo důvody, pro které se rozhodnutí odvolacího soudu napadá (dovolací důvody). Protože v době podání dovolání nebyl žalobce zákonným způsobem zastoupen (viz §241 o.s.ř.), soud prvního stupně ho usnesením ze dne 4. 11. 2005, č.j. 9 C 1421/97-99, vyzval, aby si do deseti dnů od jeho doručení zvolil pro dovolací řízení zmocněncem advokáta. Na základě včasné žádosti ustanovil soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 1. 2006, č.j. 9 C 1421/97-109, dovolateli zástupcem Mgr. M. P., advokáta; rozhodnutí nabylo ve výroku o ustanovení zástupce 3. 2. 2006 právní moci.
Žalobcovo dovolání doplnil jeho zmocněnec podáním ze dne 6. 4. 2006 (došlým soudu prvního stupně téhož dne), jímž – mimo jiné – namítl, že řízení je postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., kterou spatřuje v tom, že již v průběhu řízení před soudy nižších stupňů nebyl poučen o možnosti požádat o ustanovení zástupce, a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.), neboť svědeckými výpověďmi prokázal své vlastnické právo k věcem, které navrhuje vyloučit z výkonu rozhodnutí.
Poslední den lhůty, kdy bylo možno doplnit dovolání o důvody, z jakých se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, však bylo pondělí 3. 4. 2006 (§240 odst. 1, věta první, §241b odst. 3, věta druhá, §243c odst. 1, §57 odst. 2 o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním; vady může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím prekluzivní lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).
Nejvyšší soud proto vadné dovolání odmítl (§43 odst. 2 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (žalovanému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu