ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2077.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2077/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné J. P. s. r. o., proti povinným 1) H. L., a 2) J. L., zastoupeným advokátkou, za účasti vydražitele F. J., prodejem nemovitostí, pro částku 2.555.749,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 Nc 6005/2003, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 27. 3. 2006, č. j. 8 Co 319/2006-76, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 8. 12. 2005, č. j. 8 EX 794/03-45, jímž soudní exekutor udělil příklep vydražiteli F. J. S odvolacími námitkami povinných (jež kvalifikoval jako totožné s těmi, které povinní uplatnili již v odvolání proti usnesení o nařízení dražebního jednání) se krajský soud vypořádal závěrem, že dražební vyhláška právní moci nabyla, jelikož ke dni jejího vydání (2. 11. 2005) byla ještě oprávněnou Č. k. a., do jejíhož postavení vstoupila současná oprávněná až právní mocí usnesení podle §107a o. s. ř. (viz závěr prvního odstavce třetí strany napadeného rozhodnutí na č. l. 78), a zejména pak závěrem (viz další odstavec napadeného rozhodnutí), že případný nedostatek právní moci usnesení podle §107a zákona č. 99/1963., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) v den konání dražby není vadou, jež „by mohla mít vliv na správnost rozhodnutí o příklepu.“
V dovolání, jehož přípustnost dovozují s poukazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ze svého „přesvědčení, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“, aniž však jakkoli konkretizují, v čem by měl spočívat, povinní konstatují, že do rozhodnutí o udělení příklepu podali odvolání proto, že řízení před jeho vydáním bylo „provázeno mnoha vadami, jež měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“ Ty spatřovali předně v tom, že v době vydání dražební vyhlášky, tj. k 2. 11. 2005, již Č. k. a. nebyla osobou oprávněnou k vymáhání pohledávky přiznané vykonávaným titulem, jelikož ji již předtím, a to 26. 10. téhož roku, postoupila společnosti J. P., spol. s r. o., dále v tom, že rozhodnutí podle §107a o. s. ř. nebylo v den konání dražby, tedy 8. 12. 2005, pravomocné, a konečně v tom, že usnesení z 2. 12. 2005, č. j. EX 794/03-40, jímž bylo opraveno v dražební vyhlášce chybně uvedené parcelní číslo draženého pozemku, a od jehož vydání neuplynula 30denní lhůta podle §336d odst. 2 o. s. ř., obsahovalo nesprávné poučení o nepřípustnosti odvolání.
I v případě, že Nejvyšší soud nebude podání označené jako dovolání považovat jen za konstatování, že povinní podali odvolání a proč tak učinili (pro což by měl oporu ve formulaci předposledního odstavce druhé strany dovolání na č. l. 85 versa), ale za – vskutku – dovolání, nelze učinit závěr jiný, než že dovolání je nepřípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Takovýto dovolací důvod však povinní neuplatnili (odvolacímu soudu ostatně vytýkají nedostatky, jež sami kvalifikují jako vady, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), nehledě na to, že pokud jde o právní moc dražební vyhlášky, a to jak v souvislosti s usnesením podle §107a o. s. ř., tak usnesením opravným, jsou závěry odvolacího soudu (viz první odstavec třetí strany napadeného rozhodnutí), na něž soud dovolací odkazuje, správné, a řízení tedy namítanými vadami (jež by ovšem stejně – i v případě, že by existovaly – důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nebyly), netrpí. Jen pro úplnost budiž řečeno, že bylo-li dražební jednání nařízeno na den 8. 12. 2005, vyhláškou z 2. 11. téhož roku, nemohlo na zachování 30denní lhůty předepsané ustanovením §336d odst. 2 o. s. ř. nic změnit vydání usnesení z 2. 12. 2005, jímž bylo opraveno (pouze) chybné parcelní číslo jednoho z dražených pozemků.
Pokud pak jde o poslední námitku, že totiž dražební jednání dne 8. 12. 2005, při němž byl udělen příklep, proběhlo, aniž bylo v právní moci usnesení z 24. 11. 2005, č. j. 8 EX 794/03-39, jímž exekutor podle §107a o.s.ř. připustil, aby do řízení na místo původní oprávněné – Č. k. a. – vstoupila oprávněná současná, tedy J. P. s. r. o., ani tato námitka způsobilá vést k závěru o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., není. Právní názor zaujatý v posledním odstavci třetí a prvním odstavci čtvrté strany napadeného rozhodnutí (č. l. 78, 79) je správný a lze jej shrnout v závěr, že (přinejmenším v souzené věci, kdy současná oprávněná o dražbě věděla a svou pohledávku do ní přihlásila, a kdy o to, aby příklep udělen nebyl, usilují povinní) případný nedostatek právní moci usnesení, jímž soud v exekučním řízení vyhoví návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §36 odst. 5 exekučního řádu, není porušením zákona ve smyslu ustanovení §336k odst. 3 věty prvé in fine o. s. ř., jelikož toto ustanovení pro případnou změnu rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se příklep neuděluje, vyžaduje, aby šlo o situaci, kdy příklep byl udělen právě proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k takovému porušení zákona, bez kterého by příklep udělen nebyl, o kterýžto případ v souzené věci nejde.
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu