ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2251.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2251/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného L. b. d. P. 7, zastoupeného advokátem proti povinnému J. N., zastoupenému advokátem, pro 760.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 E 103/2002, o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2003, č. j. 20 Co 158/2003-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 7. 8. 2002, č. j. E 103/2002-11, nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 1998, č. j. 10 C 211/98-20, k uspokojení pohledávky 760.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % od 1. 8. 1998 do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 51.770,- Kč výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu povinného k označeným nemovitostem a povinnému uložil zaplatit oprávněnému na nákladech řízení 31.050,- Kč.
Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil pouze ve výroku o nákladech vykonávacího řízení, jinak je potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §251, §261 a §335 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), měl odvolací soud za splněny. Po provedení a zhodnocení důkazů spisem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 10 C 211/98, a výslechem svědků J. L. a J. P. dovodil, že povinnému se nepodařilo prokázat, že se v době doručování k výkonu navrženého rozsudku v místě doručování nezdržoval a uzavřel, že podkladový rozsudek je formálně vykonatelný. Další povinným navrhované důkazy neprovedl (svědeckou výpověď B. M. s ohledem na příbuzenský poměr s povinným nepovažoval za významnou, svědek Ing. P. K. zemřel).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že odvolací soud nevyužil „všech možných důkazních prostředků ke zjištění skutečného stavu věci.“ Odvolacímu soudu vytýká, že svědecké výpovědi L. a P. nesprávně vyhodnotil a že neprovedl důkaz výslechem B. M. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena.
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést argumenty podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci); takovou je v souzené věci námitka, že soud neprovedl navržený důkaz svědeckou výpovědí B. M.
Ani námitkou nesprávného hodnocení důkazů, která navíc není v dovolání dostatečně konkretizována, dovolatel neuplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Samotné hodnocení důkazů v dovolání úspěšně napadnout nelze, a to ani prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) či §241a odst. 3 o.s.ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů, zakotvené v ustanovení §132 o.s.ř. – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. V tomto směru dovolatel soudu žádné pochybení nevytýká, ostatně takové námitky by přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemohly.
Jestliže pro absenci způsobilého dovolacího důvodu nelze dospět k závěru, že rozhodnutí má zásadní právní význam, nejsou podmínky přípustnosti dovolání dány ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o.s.ř.].
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu