ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2330.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2330/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. D., zastoupeného advokátem, proti povinnému JUDr. M. K., správci konkursní podstaty úpadce D. CZ s. r. o., zastoupenému advokátem, pro 17.933,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 5201/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2005, č. j. 25 Co 245/2005-18, takto:
I. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2005, č. j. 25 Co 245/2005-18, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o nákladech exekuce, se odmítá; jinak se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 3. 1. 2005, č. j. Nc 5201/2004-5, Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle svého rozsudku ze dne 30. 9. 2004, č. j. 17 C 239/2004-25, k vydobytí pohledávky 17.933,- Kč s 3 % úroky z prodlení z částky 9.027,- Kč od 1. 1. 2003 do 3. 3. 2004, s 2 % úroky z prodlení z částky 26.839,- Kč od 1. 12. 2003 do 3. 3. 2004, s 2 % úroky z prodlení z částky 17.933,- Kč od 4. 3. 2004 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení (8.060,- Kč) a exekučních nákladů na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora.
Městský soud v Praze – na základě odvolání povinného – usnesením ze dne 29. 6. 2005, č. j. 25 Co 245/2005-18, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů a o exekučních nákladech soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že povinný není pasivně věcně legitimován, neboť vymáhaná pohledávka „jde za podstatou“ a exekuce postihuje majetek patřící do konkursní podstaty, jehož vlastníkem je i po prohlášení konkursu úpadce (nikoliv správce konkursní podstaty). Okolnost, že v nalézacím řízení, jehož výsledkem bylo vydání exekučního titulu, vystupoval správce konkursní podstaty, je důsledkem toho, že za úpadce vykonává dispoziční práva (§14 odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 328/1991 Sb.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl – v plném rozsahu – oprávněný dovoláním, jímž (podle obsahu) namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Oproti odvolacímu soudu je toho názoru, že vznikla-li vymáhaná pohledávka jako „zapodstatová“ po prohlášení konkursu (jako důsledek porušení pracovněprávního vztahu na straně zaměstnavatele /správce konkursní podstaty/, jenž oprávněnému nevyplatil mzdu), „ze zákona ji nelze uplatnit do podstaty úpadce.“ Protože správce vymáhanou pohledávku nezaplatil „z prostředků úpadce“ (ač je po prodeji jeho nemovitosti v L. měl), byl povinen ji – dovozuje oprávněný z ustanovení §8 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. – uhradit ze svého majetku. Je namístě – argumentuje dále dovolatel – prolomit právní názor zaujatý v bodu XXVI. stanoviska Nejvyššího soudu k výkladu některých ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/1998 pod poř. č. 52, o nějž se opírá odvolací soud, a naopak uplatnit právní závěry zakotvené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 565/2001. V závěru dovolání oprávněný namítá, že nákladové výroky (zavazující ho nahradit náklady řízení povinnému a exekuční náklady soudnímu exekutorovi) jsou v rozporu s dobrými mravy, a navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání ve věci samé, tedy směřující proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, je přípustné (§237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř., §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů); důvodné však není.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou (dovolatel toliko ohlašuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., aniž by tvrdil, v čem vady řízení spatřuje) a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu posouzení věcné legitimace povinného (správce konkursní podstaty úpadce) v exekučním řízení.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to – jak je tomu v daném případě – i práva procesního) na zjištěný skutkový stav nedopadající, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z hlediska skutkového stavu vyšel odvolací soud z toho, že podkladovým rozsudkem byl jako žalovaný zavázán JUDr. M. K., správce konkursní podstaty úpadce D. CZ s. r. o. Předmětem peněžitého plnění byl nárok na mzdu a na odstupné, který oprávněnému jako zaměstnanci úpadce vznikl poté, co usnesením ze dne 29. 11. 2002, č.j. 97 K 17/2002-43, Městský soud v Praze prohlásil na majetek úpadce konkurs.
V otázce pasivní věcné legitimace v řízení, ve kterém jde o vymožení pohledávky přiznané exekučním titulem vůči správci konkursní, byla soudní praxe usměrněna (kromě stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/1998 pod poř. č. 52) usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 21 Co 528/2003, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2005 pod poř. č. 2, v němž soud dovodil, že exekuce může být nařízena pouze proti úpadci, neboť (v tam řešené věci) i pohledávka za podstatou může být uspokojena jedině z majetku konkursní podstaty, jehož vlastníkem zůstává i po prohlášení konkursu úpadce, nikoli tedy z majetku správce konkursní podstaty (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 17/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 9/2005 pod č. 147).
Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že jde o pracovněprávní nároky vymezené v ustanovení §31 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., jelikož ty – obdobně jako nároky na vyloučení věci z podstaty (§19 odst. 2), pohledávky za podstatou (§31 odst. 2) a nároky na oddělené uspokojení (§28) – lze podle §31 odst. 1 téhož zákona uspokojit kdykoliv v průběhu konkursního řízení (srov. např. závěry uvedené v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 20 Cdo 613/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2596/2003, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 20 Cdo 585/2006, a sp. zn. 20 Cdo 586/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2006, sp. zn. 20 Cdo 581/2006, sp. zn. 20 Cdo 582/2006, a sp. zn. 20 Cdo 584/2006).
Dovolává-li se oprávněný právního názoru zaujatého v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 565/2001 (a má-li v souvislosti s tím za žádoucí prolomení závěru přijatého pod bodem XXVI. stanoviska), přehlíží, že v uvedené věci nebyla řešena otázka pasivní věcné legitimace úpadce (popř. správce konkursní podstaty úpadce) v exekučním řízení, ale otázky jiné, zejména možnost věřitele s pohledávkou za podstatou podat – ovšem v řízení nalézacím – žalobu na plnění podle §80 písm. b/ o.s.ř. vůči správci konkursní podstaty.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
V části směřující proti nákladovým výrokům dovolání ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné není, a proto bylo odmítnuto (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněný právo na jejich náhradu nemá a povinnému /podle obsahu spisu/ žádné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu