ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2400.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2400/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných a) J. S., a b) R. S., bytem tamtéž, proti povinné T., s. r. o., zastoupené advokátkou, pro 229.524,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 15637/2004, o dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2004, č. j. 28 Co 527/2004-27, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 10. 5. 2005, č. j. 28 Co 527/2004-38, takto:
I. Dovolání proti části usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2004, č. j. 28 Co 527/2004-27, ve spojení s usnesením ze dne 10. 5. 2005, č. j. 28 Co 527/2004-38, jíž bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 5. 2004, č. j. 13 Nc 15637/2004-7, tak, že se návrh na nařízení exekuce zamítá, se zamítá.
II. Dovolání proti částem usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2004, č. j. 28 Co 527/2004-27, ve spojení s usnesením ze dne 10. 5. 2005, č. j. 28 Co 527/2004-38, jimiž bylo oprávněným uloženo zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 17.630,- Kč a JUDr. I. Š., soudní exekutorce, společně a nerozdílně 4.050,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 4. 5. 2004, č. j. 13 Nc 15637/2004-7, nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 6. 1. 2004, sp. zn. 12 C 563/2003, k vydobytí pohledávky 229.524,50 Kč s 2 % úroky z prodlení od 2. 12. 2003 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení ve výši 45.280,- Kč na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. I. Š., soudní exekutorku (§44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Usnesením ze dne 14. 12. 2004, č. j. 28 Co 527/2004-27, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.), a oprávněné zavázal k náhradě nákladů, jež vznikly povinné v řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Usnesením ze dne 10. 5. 2005, č. j. 28 Co 527/2004-38, městský soud doplnil výše uvedené rozhodnutí tak, že oprávněným uložil zaplatit společně a nerozdílně částku 4.050,- Kč (náklady exekuce ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.) soudní exekutorce (výrok III.). Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 12 C 563/2003 zjistil, že platební rozkaz, který měl podle doložky nabýt 27. 1. 2004 právní moci, byl v plném rozsahu zrušen tím, že povinná proti němu podala odpor, který byl v nalézacím řízení posouzen jako včasný (§174 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli oprávnění dovoláním, kterým vytýkají vady postihující nalézací řízení, tj. řízení, jehož výsledkem bylo vydání podkladového platebního rozkazu. V tomto řízení se soud – oproti očekávání dovolatelů – nezabýval včasností odporu, nevydal žádné rozhodnutí o zrušení platebního rozkazu, který již byl vybaven doložkou právní moci, takže dosud není prokázáno, zda odpor povinné je včasným podáním. Dovolatelé rovněž nesouhlasí s uvalením povinnosti zaplatit náklady exekučního řízení. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl ve věci samé (výrok I.), je přípustné (§237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2, §130 zákona č. 120/2001 Sb.); důvodné však není.
Dovolatelé – uplatňujíce dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. – námitky vad spojili toliko s řízením, jehož výsledkem byl podkladový platební rozkaz; jinými slovy, zaměnili vady exekučního řízení s vadami řízení nalézacího. Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí (srov. usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003, usnesení ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 935/2007).
Právní posouzení věci odvolacím soudem, tj. otázku (formální) vykonatelnosti platebního rozkazu, prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelé nezpochybnili. Lze jen dodat, že platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 1. 2004, sp. zn. 12 C 563/2003, byl zrušen podáním včasného odporu povinnou (§174 odst. 2, věta první, o. s. ř.) a soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 7. 4. 2005, č. j. 12 C 563/2003-46, který byl zčásti potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2006, č. j. 23 Co 402/2005-65.
Nejvyšší soud proto dovolání proti výroku I. zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů a výroku o náhradě nákladů exekuce (výroky II. a III.) není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti usnesení proto, že rozhodnutí o nákladech řízení a o nákladech exekuce není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť případům zde vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; jím však rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů exekuce není, nehledě k tomu, že nejde o usnesení, jímž by odvolací soud měnil či potvrzoval rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání proti výrokům II. a III. odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. (povinné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu