ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2442.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2442/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. M., zastoupeného advokátkou proti povinnému L. A., pro 812.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 21 E 1679/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2006, č. j. 10 Co 815/2005-46, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2006, č. j. 10 Co815/2005-46, a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 5. 2005, č. j. 21 E 1679/2003-34, se ruší a věc se Okresnímu soudu v Opavě vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 5. 2005, č. j. 21 E 1679/2003-34, kterým Okresní soud v Opavě odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 ve spojení s §254 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), návrh ze dne 29. 7. 2003 (doplněný podáními z 5. 9. 2003, 22. 9. 2003 a 16. 6. 2004), kterým se oprávněný domáhal podle rozsudku téhož soudu ze dne 12. 7. 2002, č. j. 17 C 120/2000-59, nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Odvolací soud uzavřel, že oprávněný – přes řádnou výzvu k doplnění návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí – v žádném podání nespecifikoval nemovitosti, jejichž prodeje se domáhá, že výpis z katastru nemovitostí, na který oprávněný odkazuje, neprokazuje vlastnictví povinného, a že je nepřesně uvedena i částka, která má být výkonem rozhodnutí vymožena.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jeho podání nelze považovat za řádný návrh na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí. Již ve svém prvním podání uvedl, že navrhuje výkon rozhodnutí pro uspokojení pohledávky ve výši 812.000,- Kč s úroky z prodlení od 7. 12. 1996 do 13. 6. 2002 v celkové částce 846.343,- Kč a dále 18 % úroky z prodlení z částky 812.000,- Kč od 14. 6. 2002 do zaplacení. V návrhu i jeho doplněních odkázal na rozhodnutí, kterým mu byla tato částka přiznána, a toto rozhodnutí k návrhu, přestože to nebylo jeho povinností, přiložil. Ke dni 13. 8. 2006 činí podle jeho výpočtu dlužná částka celkem 2.267.343,- Kč. Dále má dovolatel – vzhledem k tomu, že zákon nespecifikuje, jakým způsobem mají být nemovitosti v návrhu označeny, ale vyžaduje pouze určitost označení – za to, že i když v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nemovitosti, jejichž prodej navrhuje, „označil ne zcela dle výpisu z katastru nemovitostí“, odkazem na číslo listu vlastnictví, ulici, číslo domu a obec, ve které se nacházejí, specifikoval nemovitosti dostatečně, navíc tento údajný nedostatek napravil doplněním ze dne 16. 6. 2004, kde v dodatku konstatuje, že se jedná o objekt bydlení č. p. 951 na parc. č. 740/7, parc. č. 740/5 zahrada, parc. č. 740/7 zastavená plocha a nádvoří, to vše zapsané u K. ú. na listu vlastnictví č. 468 pro k. ú. Dovolatel připomíná, že ve svých podáních včetně odvolání dostatečně vysvětlil, proč není v katastru nemovitostí vlastnické právo zapsáno ve prospěch povinného, a upozorňuje na to, že „zápis v evidenci nemovitostí není rozhodujícím důkazem o vlastnickém právu“. Vlastnictví povinného dosvědčuje odkazem na nepravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 8. 2005, sp. zn. 16 C 94/2002. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o. s. ř. přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na zahájení řízení (§239 odst. 3 o. s. ř.).
Při přezkumu napadeného rozhodnutí je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.). Z úřední povinnosti – tedy i když nebyly v dovolání uplatněny – přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 (tzv. „zmatečnostem“), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.). Protože vady řízení dovolatel nenamítal a ze spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (a doplňujících podání) z pohledu ustanovení §43 ve spojení s §254 odst. 1 o. s. ř., tedy zodpovězení otázky (odvolacím soudem vyřešené záporně), zda jde o podání vadné (neúplné), na jehož základě nelze v řízení o výkon rozhodnutí pokračovat.
Podle ustanovení §42 odst. 4, věty první, o. s. ř., pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Podle ustanovení §79 odst. 1, věty druhé, o.s.ř. musí návrh kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Tato ustanovení se uplatní i ve výkonu rozhodnutí (srov. §254 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §261 odst. 1, věty první a druhé, o. s. ř. výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného. V návrhu na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky uvede oprávněný, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden.
Podle ustanovení §335 odst. 1, věty první, o. s. ř., výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí může být nařízen, jen když oprávněný označí nemovitost, jejíž prodej navrhuje, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloží, že nemovitost je ve vlastnictví povinného.
Podle ustanovení §43 o. s. ř., které je použitelné i ve výkonu rozhodnutí (srov. §254 odst. 1 o. s. ř.), předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti musí tedy obsahovat – kromě obecných náležitostí §42 odst. 4 o. s. ř. – označení oprávněného a povinného, označení exekučního titulu, prohlášení oprávněného, že povinný nesplnil povinnost, která mu byla titulem uložena, popřípadě že ji splnil jen zčásti a v jakém rozsahu, údaje o tom, čeho se oprávněný domáhá, tj. nuceného vymožení povinnosti uložené exekučním titulem, a označení nemovitosti, jejíž prodej se navrhuje, a to způsobem předepsaným pro jejich označení v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru nemovitostí.
Z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí a z podání, jimiž ho oprávněný doplnil, v projednávaném případě vyplývá, že náležitosti stanovené §42 odst. 4 o. s. ř. splňují, dále je z nich patrno, výkon kterého rozhodnutí je navrhován (rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 7. 2002, č. j. 17 C 120/2000-59, ukládající zaplacení peněžité částky), způsob výkonu rozhodnutí (prodejem nemovitostí) a nechybí ani označení povinnosti, jejíž splnění má být vynuceno (zaplacení částky 812.000,- Kč, úroků z prodlení za dobu od 7. 12. 1996 do 13. 6. 2002 v celkové částce 846.343,- Kč a dále 18 % úroky z prodlení z částky 812.000,- Kč od 14. 6. 2002 do zaplacení), včetně tvrzení, že povinný dosud nic nezaplatil. Z podání oprávněného je dále zřejmé, že navrhuje prodej nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 468 pro katastrální území, obec K. (kopii výpisu z katastru nemovitostí připojil), ve svých podáních pak tyto nemovitosti – ve snaze osvědčit vlastnické právo povinného – označil způsobem, jakým jsou v katastru nemovitostí evidovány.
Dovolací soud tak – na rozdíl od soudu odvolacího – dospěl k závěru, že předpoklady pro postup podle ustanovení §43 odst. 2 ve spojení s §254 odst. 1 o. s. ř. nebyly dány.
Odmítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí proto, že oprávněným předložený výpis z katastru nemovitostí neprokazuje vlastnictví povinného k předmětným nemovitostem, nepřichází v úvahu; okolnost, zda oprávněný kvalifikovanými listinami doložil, že nemovitosti, jejichž prodej navrhuje, jsou ke dni zahájení řízení (srov. §335a odst. 1 o. s. ř.) ve vlastnictví povinného, je totiž součástí věcného posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí a nedostatek osvědčení vlastnického práva povinného je důvodem pro zamítnutí – a nikoli odmítnutí – návrhu.
Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) – napadené rozhodnutí zrušil a jelikož se důvody zrušení vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu