ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2458.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2458/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Ing. J. P., proti povinnému L. B., zastoupenému advokátem, pro částku 555.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 Nc 6297/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 28. 2. 2005, č. j. 40 Co 1306/2004-135, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud změnil zamítavé rozhodnutí okresního soudu z 10. 5. 2004, č. j. 15 Nc 6297/2002-103, tak, že exekuci (směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě z 2. 8. 1999, č. j. 1 Sm 220/99-13) nařídil. Odvolací soud uzavřel, že prvostupňový nalézací soud se zabýval okolnostmi rozhodnými pro účinky směnečného platebního rozkazu, tedy i námitkami povinného, které později jako opožděné odmítl, a jeho návrhem na prominutí zmeškání lhůty k jejich podání; byla-li usnesení o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty a o odmítnutí námitek jako opožděných doručována postupem podle §49 odst. 2 o. s. ř. s účinky ukládání písemností u procesního soudu, nelze podle odvolacího soudu „takto zvolený postup nalézacího soudu zpochybňovat“. Okolnost, že proti usnesení, jímž byl návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítnut a jímž byly námitky jako opožděné odmítnuty, podal povinný odvolání, je podle odvolacího exekučního soudu ve fázi nařízení exekuce bez právního významu, neboť tato odvolání již nemohla ve vztahu k vykonávanému směnečnému platebnímu rozkazu založit suspenzivní účinek (mohla by být pouze důvodem pro případný odklad nařízené exekuce). Na rozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu, včas podané a odůvodněné námitky směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž jen odkládá jeho vykonatelnost a právní moc; byly-li pak námitky jako opožděné odmítnuty, nabývá směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku.
V dovolání povinný namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že podání odvolání proti usnesení, jímž byl návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítnut a jímž byly námitky jako opožděné odmítnuty, je ve fázi nařízení exekuce nerelevantní, jelikož suspenzivní účinek ve vztahu k vykonávanému směnečnému platebnímu rozkazu již být založen nemohl. Odvolací řízení dosud neproběhlo a povinný na svém tvrzení, že mu titul nebyl doručen, trvá.
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/ a §238a odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), a k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že podání odvolání povinného proti usnesení, jímž byl návrh na prominutí zmeškání lhůty (k podání námitek) zamítnut, a jímž byly námitky jako opožděné odmítnuty, je ve fázi nařízení exekuce bez právního významu, neboť tato odvolání již nemohla ve vztahu k vykonávanému směnečnému platebnímu rozkazu založit suspenzivní účinek (mohla by být pouze důvodem pro případný odklad nařízené exekuce).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
V daném případě odvolací exekuční soud vydal dovoláním napadené rozhodnutí dne 28. 2. 2005 (již bez nařízení jednání) poté, co jednání s dokazováním proběhlo za účasti oprávněného, povinného a jejich zástupců dne 16. 2. 2005. Při tomto jednání byl – kromě jiného – proveden důkaz usnesením z 5. 4. 2004, č. j. 1 Sm 220/99-36, pravomocným 18. 5. 2004, jímž soud v nalézacím řízení oprávněnému podle §49 odst. 2 o.s.ř. uložil, aby si zvolil zástupce pro přijímání písemností s upozorněním na důsledky, jež by pro povinného mělo případné nevyhovění této výzvě, dále usnesením z 10. 9. 2004, č. j. 1 Sm 220/99-42, pravomocným 13. 10. 2004, jímž byl návrh povinného na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu zamítnut, a konečně usnesením z 25. 10. 2004, č. j. 1 Sm 220/99-46, pravomocným 16. 11. 2004, jímž byly námitky povinného proti směnečnému platebnímu rozkazu jako opožděné odmítnuty.
Je tedy mimo jakoukoliv pochybnost, že odvolací exekuční soud měl v době svého rozhodování (§154 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř) potřebný skutkový podklad pro právní závěr, že vykonávaný platební rozkaz je způsobilým exekučním titulem, jelikož takovýto směnečný platební rozkaz, námitky proti němuž byly pravomocně odmítnuty, má účinky pravomocného a tedy i vykonatelného rozsudku. K tvrzení dovolatele, že proti usnesením, jímž byly jeho námitky jako opožděné odmítnuty, a jímž byl jeho návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu zamítnut, podal odvolání, jež ještě nebylo projednáno, budiž pro úplnost řečeno, že toto odvolání – jak plyne ze spisu nalézacího soudu – bylo usnesením z 25. 4. 2006, č. j. 1 Sm 220/99-80, jako opožděné odmítnuto (takže nemělo suspenzívní účinek, srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2005 pod poř. č. ).
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se povinnému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. (aniž se musel zabývat argumentací ustanovením §268 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř. a citovanými rozhodnutími Ústavního a Nejvyššího soudu) zamítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu