ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2525.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2525/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného L. D., zastoupeného advokátem proti povinnému J. M., zastoupenému advokátem, pro 5.072,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 Nc 7062/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2006, č. j. 19 Co 134/2006-46, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 7. 2005, č. j. 15 Nc 7062/2005-31, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 nařídil podle svého rozsudku ze dne 24. 4. 1995, sp. zn. 14 C 18/95, k vydobytí pohledávky 5.072,- Kč s 19 % úroky z prodlení ročně od 11. 7. 1997 do zaplacení na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. I. L., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl odvolací soud za splněny, zejména shledal podkladový rozsudek (formálně) vykonatelným. Protože není možné připojit nalézací spis, který je po povodni v srpnu 2002 zakonzervován v areálu kladenských mrazíren, vyšel z notářsky ověřené fotokopie rozsudku opatřené doložkou, podle níž rozsudek nabyl 22. 6. 1995 právní moci, od níž běžela jednoměsíční lhůta k plnění.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Naplnění prvního z dovolacích důvodů shledává v tom, že odvolací soud neprovedl žádný důkaz k prokázání či vyvrácení tvrzení, že mu podkladový rozsudek nebyl doručen, zejména opomněl provést důkaz doručenkou v nalézacím spise. Nesprávný je proto – a to již z pohledu dovolacího důvodu uvedeného na druhém místě – závěr, že vykonatelnost titulu vyplývá bez dalšího z notářsky ověřené fotokopie rozsudku opatřené doložkou právní moci, které svědčí jako úřednímu osvědčení o právní skutečnosti – podle názoru vyjádřeného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 456/97 – presumpce správnosti. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým – mimo jiné – dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Otázku, kterou dovolatel nabídl k přezkumu [zda ke kladnému (právnímu) závěru o vykonatelnosti podkladového rozhodnutí postačí – v poměrech dané věci – zjištění učiněné z úředně ověřené fotokopie rozsudku opatřené doložkou právní moci], shora uvedené znaky nesplňuje.
Předpokladem pro nařízení exekuce je existence vykonatelného rozhodnutí nebo jiného titulu (§40 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). V řízení, jež nařízení exekuce předchází, se proto soud zabývá mimo jiné i tím, zda exekuční titul je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech (formálně) vykonatelný.
Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení (§40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb.), vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti, případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení exekuce (§38 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., §261 odst. 2, 3 o. s. ř.). Soudní praxe je jednotná v tom, že záznam soudce na vyhotovení rozhodnutí založeném ve spise, že nastala jeho právní moc, který slouží pro následné vyznačování doložek o právní moci a vykonatelnosti na stejnopisech rozhodnutí (srov. §24 odst. 1, 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů), nemá povahu rozhodnutí, jímž by byl exekuční soud vázán, a že doložka vykonatelnosti, kterou je opatřen stejnopis rozhodnutí, případně návrh na nařízení exekuce má charakter veřejné listiny podle ustanovení §134 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2012/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 20 Cdo 409/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1557/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1257/2004, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura 10/2005 pod č. 167, nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. III. ÚS 138/2000).
K posouzení vykonatelnosti rozhodnutí slouží listiny, jež mají povahu listin veřejných, a to doložka právní moci, kterou je stejnopis rozhodnutí opatřen, a – v případě pochybností – doručenka, jež je součástí nalézacího spisu. Opře-li soud závěr o způsobilosti rozhodnutí být exekučním titulem o tyto listiny, které osvědčují nebo potvrzují pravdivost skutečností v nich uvedených, je na povinném, aby prokázal opak, jinak řečeno, povinného zatěžuje povinnost tvrdit a ke svým tvrzením navrhovat důkazy, namítá-li obsahovou nesprávnost uvedených listin.
Odvolací soud vyšel z presumpce správnosti doložky právní moci podkladového rozsudku v situaci, kdy listinami ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 14 C 18/95, nelze provést důkaz a kdy povinný netvrdil konkrétní skutečnosti, které by vylučovaly možnost účinného doručení podkladového rozsudku. V odvolání proti usnesení o nařízení exekuce se povinný bránil jen tím, že mu „není známa existence jakéhokoli soudního řízení č. j. 14 C 18/95 vedeného Obvodním soudem pro Prahu 8“ a že „nikdy nebyl pozván k jakémukoli soudnímu jednání v uvedené věci, natož aby mi byl doručen rozsudek“, takže „se domnívá“, že rozsudek právní moci nenabyl. I když odvolací soud může v řízení o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce doplnit dokazování k okolnostem týkajícím se doručení exekučního titulu, je odkázán (vyjma případu /o který zde nejde/, kdy potřeba provedení důkazů vyšla v řízení jinak najevo) na relevantní tvrzení účastníka a – je-li takového – na jeho důkazní návrhy (srov. §213 odst. 4, §213a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož tvrzení, která do řízení povinný odvoláním vnesl, se konkrétních okolností doručování titulu, resp. okolností, které účinné doručení v rozhodné době vylučovaly, netýkaly, je jeho závěr o vykonatelnosti rozsudku výrazem standardní judikatury (viz shora).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu