ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2655.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2655/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné P. p., a. s., zastoupené advokátem proti povinnému P. D., zastoupenému advokátem, pro 2.025,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. Nc 7200/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2006, č. j. 16 Co 140/2006-67, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. 1. 2006, č. j. Nc 7200/2003-52, Obvodní soud pro Prahu 8 zastavil exekuci (nařízenou usnesením ze dne 20. 10. 2003, č. j. Nc 7200/2003-4, k vydobytí pohledávky 2.025,90 Kč s 3 % úroky z prodlení ročně od 30. 7. 1992 do 14. 7. 1994, s 16 % úroky z prodlení ročně od 15. 7. 1994 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení ve výši 1.685,- Kč) a rozhodl o náhradě nákladů exekuce. Podle soudu prvního stupně povinný vymáhaný dluh zaplatil, a to 30. 8. 1994, kdy poukázal oprávněné 2.500,- Kč, a 14. 7. 1995, kdy jí prostřednictvím pošty uhradil 700,- Kč. Přestože se plnění uskutečnilo před vydáním podkladového rozsudku, který nebyl rozsudkem pro zmeškání, soud prvního stupně (per analogiam) aplikoval ustanovení §268 odst. 1 písm. g), část věty za středníkem, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“ (jednání u nalézacího soudu se povinný nezúčastnil, byl zastoupen opatrovníkem a nemohl tedy v nalézacím řízení uplatnit námitky proti žalobě).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 5. 2006, č. j. 16 Co 140/2006-67, rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že se exekuce nezastavuje (ve výroku o náhradě nákladů exekuce „z důvodu právní jistoty“ rozhodnutí zrušil). Oproti soudu prvního stupně uzavřel, že okolnosti, které znamenají zánik práva (zde splnění dluhu) a které nastaly před vydáním vykonávaného rozsudku, může účastník uplatnit jen v nalézacím řízení způsobem k tomu určeným; výjimku, která platí v případě rozsudků pro zmeškání, nelze vztáhnout na jiné případy. Exekuční řízení, argumentuje dále odvolací soud, není řízením ve vztahu k nalézacímu řízení přezkumným a exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí. Jako nepřípadnou označil odvolací soud námitku povinného, že exekuce je v rozporu s dobrými mravy (posuzovat provádění exekuce podle ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, nelze, neboť „jde o pouhé využití možnosti vyplývající pro oprávněného z procesněprávního předpisu“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Oponuje závěru, podle něhož je vyloučena aplikace ustanovení §268 odst. 1 písm. g), části věty za středníkem, o. s. ř. na daný případ, kdy sice exekučním titulem rozsudek pro zmeškání není, ale soud rozsudek vydal „bez vědomí povinného“, za něhož jednal opatrovník. Vymáhání „již uhrazené částky“ je podle dovolatele v rozporu s dobrými mravy, protože „je tak nucen platit na stejný závazek dvakrát, přičemž nyní požadovaná částka se již mnohonásobně navýšila“. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání – přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř., §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je zjevně bezdůvodné.
V projednávaném případě byla na majetek povinného nařízena exekuce podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 9. 1996, č. j. 12 C 133/1995-19, vydaného nikoliv postupem podle §153b o. s. ř., jímž byl povinný zavázán zaplatit oprávněné vymáhanou pohledávku s příslušenstvím. Odvolání povinného proti tomuto rozsudku Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2004, č. j. 11 Co 143/2004-43, jako opožděné odmítl. Povinný tvrdil, že dluh oprávněné zaplatil prostřednictvím pošty 30. 8. 1994, resp. 14. 7. 1995, tj. před vydáním exekučního titulu.
Podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. soud výkon rozhodnutí zastaví, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku. Uvedené se uplatní i v exekučním řízení (srov. §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Závěr odvolacího soudu, že zánik vymáhaného práva (pohledávky) některým ze způsobů uvedených v §559 a násl. obč. zák. (např. splněním dluhu) je z hlediska ustanovení §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. relevantní – s výjimkou rozsudku pro zmeškání, o kterýžto případ v dané věci nejde – jen, nastal-li po vydání (vyhlášení) podkladového rozsudku, vyplývá přímo z textu zákona a soudní praxe nevykazuje názory odlišné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 791/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1919/2005). Vztáhnout pomocí argumentu per analogiam legis ustanovení, podle něhož soud výkon rozhodnutí (exekuci) zastaví, zaniklo-li právo před vydáním rozsudku pro zmeškání, i na případ zániku práva vyplývajícího ze (nekontumačního) soudního rozsudku, je vyloučeno; zánik práva přiznaného jiným soudním rozhodnutím než rozsudkem pro zmeškání je totiž zákonem výslovně upraven.
To, že provádění výkonu rozhodnutí (exekuce) nemůže být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. (a tudíž ani důvodem jeho zastavení), vysvětlil Nejvyšší soud v mnoha svých rozhodnutích, např. v usnesení ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1932/2005, usnesení ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2242/2005, usnesení ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněném v časopisu Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67.
Lze uzavřít, že dovolání je zjevně bezdůvodné; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu