ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3291.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3291/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné H., spol. s r. o., proti povinnému J. A., pro peněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 46 Nc 770/2003, o dovolání zástavní věřitelky – R. – I., s. r. o., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 17. 7. 2006, č. j. 9 Co 1236/2006-55, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 17. 7. 2006, č. j. 9 Co 1236/2006-55, a usnesení Okresního soudu v Karviné z 5. 5. 2006, č. j. 46 Nc 770/2003-37, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení, jímž okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu tak, že jako první byla uspokojena pohledávka soudního exekutora na náklady exekuce a jako druhá pak – již pouze částečně – pohledávka společnosti R. I. s. r. o. jako zástavní věřitelky. S odvolací námitkou zástavní věřitelky, že její pohledávka měla být uspokojena před pohledávkou exekutora, se odvolací soud – s poukazem na větu druhou ustanovení §28 exekučního řádu, dle níž se úkony exekutora považují za úkony soudu – vypořádal závěrem, že „plní-li exekutor v exekučním prodeji nemovitostí tytéž úkoly, které v řízení o výkon rozhodnutí připadají soudu, je vskutku třeba uspokojit náklady soudního exekutora ve stejné skupině, v níž se při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí uspokojují náklady řízení státu“.
V dovolání zástavní věřitelka namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce má být uspokojena – protože exekutor plní úkoly soudu – ve stejné skupině jako pohledávky nákladů řízení státu, a tedy před pohledávkou zástavního věřitele.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o. s. ř.), daný tím, že věc byla rozhodnuta – ve srovnání se stanoviskem Nejvyššího soudu k výkladu exekučního řádu, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod poř. č. 31 – rozdílně.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce má být uspokojena – protože exekutor plní úkoly soudu – ve stejné skupině jako pohledávky nákladů řízení státu.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen práva hmotného, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Ve výše uvedeném stanovisku (viz jeho bod XVIII., str. 228, 229/350,351) Nejvyšší soud dovodil – a odůvodnil – závěr, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině podle §337 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Zaujal-li odvolací soud názor jiný, je jeho rozhodnutí v rozporu s citovanou judikaturou a jeho právní posouzení věci tedy nesprávné. Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( §243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu