ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3388.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3388/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněných a) K. H., b) W. Z., zastoupených advokátem, proti povinné I. P., zastoupené advokátem, vyklizením, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10, pod sp. zn. 49 Nc 3532/2005, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 25. 5. 2006, č.j. 19 Co 137/2006-23, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 11. 10. 2005, č.j. 49 Nc 3532/2005-4, kterým obvodní soud nařídil k vymožení povinnosti vyklidit byt exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil závěrem, že k exekuci navržený rozsudek je formálně
i materiálně vykonatelný; s odvolací námitkou povinné, že titul „trpí překážkou vykonatelnosti“, jelikož „neobsahuje výrok o bytové náhradě, aniž by bylo odepření příslušné bytové náhrady (podle ní alespoň přístřeší) odůvodněno“, se odvolací soud vypořádal závěrem, že výrok exekučního titulu je zcela určitý, neboť jde o vyklizení bytu, jež na zajištění (žádné) bytové náhrady vázáno není (vykonávaným rozsudkem z 30. 7. 2003, č. j. 17 C 51/2003-20, pravomocným 8. 10. 2003, byla povinná zavázána k vyklizení bytu do 15 dnů po uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty, a že otázkou věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí se exekuční soud nezabývá.
V dovolání (aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti a aniž svou argumentaci přiřazuje ke kterémukoliv z taxativně v ustanovení §241a odst. 2, odst. 3 o.s.ř. vymezených dovolacích důvodů) povinná opětovně (stejně jako v odvolání) dovozuje nevykonatelnost exekučního titulu, nyní s odůvodněním, že byt „není možné vyklidit ze zdravotních důvodů, jelikož by došlo k ohrožení zdraví a života“, a navrhuje, aby usnesení soudů obou stupňů byla „změněna tak, že řízení se vrací s ohledem na ustanovení §3 obč. zák. zpět obvodnímu soudu.“ V další části dovolání pak povinná již jen popisuje svůj zdravotní stav, dokládá jej lékařskou zprávou, vysvětluje, že „do prodlení s placením nájemného se dostala ze zdravotních důvodů a nedostatkem pracovnách příležitostí“, a sděluje, že dlužné nájemné zaplatila do listopadu 2005 a že řádně platí i nájemné běžné.
Oprávnění navrhli odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, tedy otázek významných pro posouzení, zda jsou splněny všechny zákonem předepsané předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Jak plyne z ustanovení §261 a následujících o.s.ř., soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§263 odst. 1 o.s.ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem
(§263 odst. 2 o.s.ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§264 odst. 1 o.s.ř.). Nesprávnost právního posouzení věci v uvedených směrech dovolatelka odvolacímu soudu ostatně ani nevytýkala, naopak v dovolání uplatnila výlučně skutečnosti – pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro nařízení exekuce – nerelevantní.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2007
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu