ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3937.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3937/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné H. C., a. s., zastoupené advokátem proti povinnému J. P., pro 8.648,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 Nc 11912/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 4. 2007, č. j. 22 Co 212/2007-15, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 29. 11. 2006, č. j. 12 Nc 11912/2006-4, nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 5. 2005, č. j. 11 C 326/2003-50, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 8.648,- Kč s 5,5 % úrokem z prodlení od 27. 6. 2000 do zaplacení a ve výši 4.263,- Kč a dále nákladů předchozího řízení ve výši 8.764,60 Kč, exekuci na majetek povinného (výrok I.). Povinnému uložil povinnost uhradit náklady exekuce (výrok II.). Provedením této exekuce pověřil JUDr. I. O., soudního exekutora (výrok IV.).
Odvolací soud v záhlaví uvedeným usnesením odvolání povinného odmítl s odůvodněním, že odvolání povinného neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce (§44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“/).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítal, že mu ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 326/2003, nebylo doručeno předvolání k jednání konanému dne 14. 3. 2005 a nebyl mu v této věci ani doručen rozsudek týkající se částky 6.034,85 Kč; stejně tak mu nebyl doručen exekuční titul. V době jeho doručování, tj. od 9. 9. 2005 do 16. 9. 2005 se nezdržoval v místě trvalého bydliště. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání povinného proti usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Otázka, kterou dovolatel prostřednictvím důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nabídl k přezkumu (zda je v exekučním řízení významná námitka, že podkladové rozhodnutí /rozsudek pro zmeškání/ bylo vydáno po řízení, jež trpělo vadami /absencí řádného doručení předvolání k jednání/), shora uvedené znaky zjevně nesplňuje; Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení se do řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) nepřenášejí. V projednávaném případě to tedy znamená, že dovolatelem vytýkané pochybení soudu před vydáním rozsudku není takovou skutečností, jež by byla pro nařízení exekuce rozhodná (srov. §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb.).
Námitka, že rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 5. 2005, č. j. 11 C 326/2003-50, mu nebyl doručen, byla v řízení vznesena poprvé až v dovolání, jde tedy – z hlediska ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. – o nepřípustné novum (v odvolání /č.l. 7/ dovolatel namítal jen to, že neobdržel předvolání k jednání /nejspíš na den 14. 3. 2005/).
Jelikož napadené rozhodnutí nelze shledat zásadně významným po právní stránce a dovolatel argumenty na podporu tohoto závěru ani nepřednesl, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl (výrok I.).
O nákladech, jež oprávněné vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu