ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.4108.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4108/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného O. K., zastoupeného proti povinnému M. D., pro 8.077,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 6514/2004, o dovolání JUDr. I. R., soudního exekutora (dále jen „exekutor“), proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2007, č. j. 11 Co 675/2006-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 19. 5. 2006, č. j. 42 Nc 6514/2004-14, zastavil exekuci nařízenou usnesením ze dne 14. 1. 2004, č. j. 42 Nc 6514/2004-3 (výrok I.), oprávněnému uložil povinnost zaplatit exekutorovi náklady exekuce ve výši 5.234,90 Kč do patnácti dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a dále rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněnému na nákladech exekučního řízení částku 8.384,90 Kč do patnácti dnů od právní moci usnesení (výrok III.).
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II. a III. o nákladech exekuce a o nákladech řízení před soudem I. stupně, změnil tak, že povinnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 5.234,90 Kč do tří dnů od právní moci usnesení, dále byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněnému na nákladech exekučního řízení částku 3.150,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (bod I.) a dále rozhodl tak, že povinnému uložil povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 450,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. R. S. (bod II.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl ve výroku o nákladech exekuce dovoláním exekutor, pokládaje rozhodnutí krajského soudu za nesprávné.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání exekutora podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu