ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.90.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 90/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné I. D., zastoupené advokátkou proti povinnému V. D., zastoupenému advokátem, pro 32 342,50 Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. E 5630/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2004, č.j. 9 Co 927/2003-32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 985,- Kč k rukám advokátky JUDr. A. B.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud v napadeném výroku (výrok I.) potvrdil usnesení ze dne 17. 12. 2002, č.j. E 5630/2002-16, kterým okresní soud nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 2001, č.j. 11 Co 809/2000-39, výkon rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud byl výkon rozhodnutí nařízen výslovně pouze podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 2001, č.j. 11 Co 809/2000-39, má výkon rozhodnutí oporu v exekučním titulu pouze v částkách 18 510,- Kč a 2 037,50 Kč, celkem ve výši 20 547,50 Kč. Námitkou povinného ohledně existence vymáhané pohledávky se nezabýval, neboť tato otázka může být posuzována jen při rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí.
Proti shora označenému rozhodnutí (výroku I. napadeného usnesení) podal povinný dovolání, neboť je přesvědčen, že předmětný výkon rozhodnutí je prováděn neoprávněně. Soud svým postupem dopustil výkon takového práva, které v důsledku vzájemného započtení pohledávek oprávněné nepřísluší. Navrhl, aby napadené usnesení bylo ve výroku I. zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto; dovolaní povinného pokládá za účelové. Povinný vůči ní žádné pohledávky neměl, nikdy nesouhlasila s jakýmkoli zápočtem a žádnou dohodu o započtení povinnému nepodepsala.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Tvrdí-li, že vymáhaný nárok zanikl v důsledku započtení vzájemných pohledávek mezi oprávněnou a povinným, jde
o námitku, která je významná a přísluší o ní rozhodovat pouze v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) nebo h) o.s.ř. (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod č. 69). Závěr odvolacího soudu, že ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí se touto námitkou zabývat nelze, je proto v souladu s ustálenou soudní praxí.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 910,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/ bod 1., §14 odst. 1 a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou dále o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč představující paušální náhradu podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2007
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu