ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1403.2006.3
sp. zn. 21 Cdo 1403/2006-2
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Ljubomírem Drápalem v právní věci žalobce L. P., zastoupeného advokátem, proti žalované P., a.s., zastoupené advokátem, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 417/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. prosince 2005 č.j. 38 Co 3/2005-104, takto:
Odůvodnění:usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. června 2007 č.j. 21 Cdo 1403/2006-134 se opravuje tak, že za slova \"v dodatečné lhůtě, kterou správce konkursní podstaty\" se vkládá text stran 2 a 3 tohoto rozhodnutí, který zní:
\"poskytl vlastníkům\". Provedená dražba je proto ve smyslu ustanovení §24 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. neplatná.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 25.10.2004 č.j. 33 C 417/2002-61 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 7.470,- Kč k rukám advokáta. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že sice \"byly splněny podmínky pro vyslovení neplatnosti předmětné dražby\", neboť dražebník nezveřejnil konání dražby způsobem v místě obvyklým a neoznámil konání dražby na příslušném Městském úřadě v L., že však žaloba nemůže být důvodná pro nedostatek pasivní věcné legitimace. Účastníky řízení totiž musí být vedle dražebníka také vydražitel, přičemž \"jde o společenství podle hmotného práva nerozlučné\", žalobce však žalobu proti vydražiteli nepodal.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně - poté, co zjistil, že žalovaný změnil svoji právní formu - rozsudkem ze dne 1.12.2005 č.j. 38 Co 3/2005-104 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení 6.956,- Kč k rukám advokáta, potvrdil jej ve výroku o věci samé a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.391,- Kč k rukám advokáta. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že \"na straně žalované je dáno nerozlučné společenství dražebníka a vydražitele\", když opačný závěr by \"nepřípustně umožnil případný zásah do práva vydražitele dražbou nabytého, pokud by tento od počátku nebyl účastníkem řízení\". K námitkám žalobce, že \"soud prvního stupně nepoučil žalobce o nedostatku pasivní legitimace\", odvolací soud uvedl, že \"takovéto poučení by přesahovalo rámec poučovací povinnosti dané v ustanovení §5 o.s.ř., když by směřovalo do sféry hmotného práva\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že \"vydražitel nemá neopomenutelnou pasivní legitimaci v řízení o vyslovení neplatnosti dražby\" (jeho \"zájmy a získaná práva zajišťuje de lege dražebník\"), že \"právo vydražitele na předmět dražby vzniká až zaplacením vydražené ceny\" a že \"soud nezkoumal perfektnost pasivní legitimace ze strany vydražitele\". Podle názoru dovolatele je třeba \"respektovat ustanovení zákona č. 26/2000 Sb. jako lex specialis před uplatněním předpisů občanského soudního řádu\"; soudy obou stupňů to však neučinily a tím \"nerespektovaly zákonnou povinnost\" vyslovit neplatnost napadené dražby podle §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., i když došlo \"před zahájením dražby a v průběhu dražby k cca 10-ti porušením zákonných povinností ze strany žalovaného (dražebníka)\". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že napadená veřejná dražba byla provedena dne 29.10.2002 - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do 31.12.2002 (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\").
Podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel dražby požádat soud, aby vyslovil neplatnost\".
Odůvodnění:
Chybou při písemném vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. června 2007 č.j. 21 Cdo 1403/2006-134 v něm nebyl uveden text stran 2 a 3, obsahující část odůvodnění tohoto rozhodnutí. Předseda senátu dovolacího soudu proto tuto zjevnou nesprávnost podle ustanovení §243c odst.1 a §164 o.s.ř. opravil.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2007
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu