ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1588.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 1588/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně J. S., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Generálnímu ředitelství cel, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 132/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. prosince 2005, č.j. 15 Co 513/2005-242, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.577,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14.12. 2005, č.j. 15 Co 513/2005-242, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 25.7.2005, č.j. 9 C 132/2003-216, ve věci samé (ve výroku, jímž bylo určeno, že výpověď daná žalobkyni dopisem žalované ze dne 24.10.1996 je neplatná), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. [soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 25.4.2001, č.j. 11 C 269/96-85, v důsledku zrušujícího (kasačního) rozhodnutí odvolacího soudu, kterému předcházelo kasační rozhodnutí dovolacího soudu, jehož právní názor byl pro soudy obou stupňů v dalším řízení závazný - srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.11.2005, sp. zn. 21 Cdo 237/2005, uveřejněné pod č. 20 v časopise Soudní judikatura roč. 2006] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce – vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) pouze dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].
I když žalovaná v dovolání uvádí, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., žádnou právní otázku, pro kterou by rozsudek odvolacího soudu měl mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., neoznačuje. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v nesplnění poučovací povinnosti soudem podle ustanovení §118a odst. 3 o.s.ř. a v tom, že „nebyl proveden důkaz, který žalobkyně, zatížená povinností tvrdit, navrhla“ (konkrétně znalecký posudek k posouzení jejího zdravotního stavu za účelem zjištění - vzhledem k vázanosti soudu prvního stupně právním názorem Nejvyššího soudu ČR - zda „byla nebo nebyla ke dni dání výpovědi a ve dnech předcházejících schopna vykonávat jakoukoli práci“), a že polemizuje se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází (žalovaná nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z těchto důkazů dospěly a předkládá vlastní skutkový závěr, že „na základě předložených lékařských zpráv nebylo postaveno najisto, že žalobkyně nebyla schopna vykonávat jakoukoli práci“). Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují námitky žalované v dovolání uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř.
Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu - jak výslovně uvádí – „v celém rozsahu“, tedy také ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 38.789,- Kč k rukám jejího zástupce advokáta, a ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Z ustanovení §167 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům o náhradě nákladů řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. §237 až §239 o.s.ř.). Přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení §237, §238 a §238a o.s.ř. není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení §239 o.s.ř., protože nejde o případy v něm uvedené. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Vzhledem k tomu, že dovolání žalované směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které spočívají v paušální odměně ve výši 1250,- Kč [srov. §7 odst. 1 písm. c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 276/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 277/2006 Sb.), celkem ve výši 1.325,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k nákladům řízení podle ustanovení §137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [19% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka (po zaokrouhlení) 252,- Kč (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradila. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 1.577,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu