ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.3120.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 3120/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Mgr. Ing. J. Ch.,jako správci konkursní podstaty úpadce A., společnost s ručením omezeným (s.r.o.), 2) I.-I.Q, a.s. a 3) Ch. a T. H. B., a.s., zastoupené advokátem, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 7 C 80/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. března 2006 č.j. 17 Co 101/2005-322, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.428,- Kč k rukám advokáta; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že \"dražba souboru nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro V., katastrální pracoviště H. B. na listu vlastnictví pro obec a kat. území H. B. provedená dražebníkem firmou I.-I., spol. s.r.o., dne 28.6.2002 v 11.00 hodin\" je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný 2) dražbu vyhlásil dražební vyhláškou uveřejněnou dne 22.5.2002, v níž bylo uvedeno, že navrhovatel dražby - žalovaný 1) \"vypoví nájmy sjednané jeho právními předchůdci\" ohledně nemovitostí, které byly předmětem dražby. Žalobce měl zájem nemovitosti vydražit a složil i dražební jistinu, \"těsně před zahájením dražby\" se však od licitátora dověděl, že žalovaný 1) \"nesplnil svoji povinnost a nevypověděl nájemní vztahy k draženým nemovitostem tak, jak bylo uvedeno v dražební vyhlášce\". Podle názoru žalobce tím došlo \"ke změně v rozsahu práv a závazků spojených s předmětem dražby\", čímž bylo porušeno ustanovení §21 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů; provedená veřejná dobrovolná dražba je proto neplatná.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 15.11.2004 č.j. 7 C 80/2003-285 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení \"4.950,- Kč s 19% DPH z této částky\" k rukám advokátky a že žalovanému 1) a 2) se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Z provedeného dokazování zjistil, že žalobce byl účastníkem sporné dražby ze dne 28.6.2002, že navrhovatelem dražby byl žalovaný 1), že dražebníkem byl žalovaný 2) a že žalovaný 3) je vydražitelem. V dražební vyhlášce uveřejněné dne 22.5.2002 byly dražené nemovitosti \"podrobně popsány\", popsány byly \"i nájemní smlouvy nájemců dražených nemovitostí\" a bylo v ní uvedeno též to, že \"dle sdělení správce konkursní podstaty Ing. Mgr. Ch. jsou všechny nájemní smlouvy sjednány na dobu určitou a že v měsíci červnu 2002 obdrží všichni nájemci od správce konkursní podstaty výpověď z nájmu nejdéle s tříměsíční výpovědní lhůtou\". Dne 25.6.2002 dražebník vydal dodatek k dražební vyhlášce \"s upozorněním, že k tomuto datu se správci konkursní podstaty nepodařilo doručit výpovědi a že ke dni provedení dražby trvají nájmy sjednané na dobu určitou\"; s tímto dodatkem dražební vyhlášky byly seznámeny všechny osoby, kterým byla doručena dražební vyhláška, a byl také uveden na centrální adrese. Podle soudu prvního stupně bylo dále prokázáno, že nájemní smlouvy ke draženým nemovitostem byly na základě dodatků uzavřených mezi žalovaným 1) a nájemci ukončeny v jednom případě ke dni 30.6.2002 a ve zbývajících čtyřech případech ke dni 31.7.2002, že všechny dodatky k původním nájemním smlouvám byly uzavřeny v průběhu měsíce června 2002 v souladu s původní dražební vyhláškou (v dražební vyhlášce bylo navíc původně uvedeno, že \"příslušné ukončení nájemních vztahů\" bude provedeno \"v červnu 2002 a nikoliv k 28.6.2002, kdy dražba proběhla\") a že žalobce neprokázal, že \"by se na situaci ohledně ukončení nájmů licitátora nebo žalovaného 1) ptal\". Soud prvního stupně dovodil, že k porušení ustanovení §21 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů nedošlo, neboť žalovaný 1) \"splnil svůj závazek, který uvedl v oddíle II. dražební vyhlášky, že všechny nájemní smlouvy ukončil v průběhu měsíce května a června 2002 s tím, že nájem dražených nemovitostí skončil nejpozději k 31.7.2002, tedy v termínu proklamovaném v dražební vyhlášce (dokonce o dva měsíce dříve)\", a dražebník ani nemusel vyhotovovat dodatek k dražební vyhlášce [dodatek sám byl zcela nadbytečný a jen informoval o tom, že k 25.6.2002 trvají nájmy na dobu určitou a že se žalovanému 1) nepodařilo k tomuto datu doručit výpovědi].
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 1.3.2006 č.j. 17 Co 101/2005-322 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.326,- Kč k rukám advokáta a že žalovaní 1) a 2) nemají \"vůči sobě navzájem\" právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, podle kterého žalovaný 1) uzavřel s jednotlivými nájemci dohody o ukončení nájemních vztahů už před dražbou, a dovodil, že \"z hlediska platnosti dražby je směrodatné jen to, že dražebník popsaným postupem žádnou svou povinnost porušit nemohl, neboť zájemcům o účast na dražbě zkrátka bezodkladně a náležitě zprostředkoval informaci, které se mu dostalo a jež se týkala údajů uvedených v dražební vyhlášce\"; informace o tom, že se (do vyhotovení dodatku) žalovanému 1) nepodařilo doručit výpovědi z nájmů, nepředstavovala změnu podmínek a údajů uvedených v dražební vyhlášce ve smyslu §21 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Podle názoru odvolacího soudu \"v samotném zřejmém nesouladu dražební vyhláškou (ve znění jejího dodatku) podávané informace o nájemních vztazích se skutečným právním stavem\", jehož příčina \"nebyla objasněna\", \"za daných okolností důvod neplatnosti dražby nelze rovněž spatřovat\" a jako důvod neplatnosti dražby neobstojí ani \"námitka nedostatečné specifikace nájemních vztahů v dražební vyhlášce\", neboť \"identifikace označením nájemce, předmětu nájmu a informací, z níž se podává předpokládané skončení nájmů nejpozději k určitému datu, je vyčerpávající\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první řadě, že \"pro formální nedostatky dražební vyhlášky není podstatné\", že všechny nájemní smlouvy k draženým nemovitostem byly - jak dovodily soudy - \"žalovaným 1) ukončeny v průběhu měsíce června 2002 zcela v souladu s původní dražební vyhláškou\", neboť \"vydání dražební vyhlášky předcházelo této skutečnosti a tedy údaje v dražební vyhlášce uvedené měly být uvedeny přesně a řádně\". Uvěřily-li soudy žalovaným a svědkům, že všechny dodatky k nájemním smlouvám byly uzavřeny před konáním dražby a navíc před zveřejněním dodatku k dražební vyhlášce dražebníkem, měly z tohoto důvodu také \"vyslovit neplatnost dražby, neboť dražebník měl stejným způsobem zveřejnit druhý dodatek k dražební vyhlášce, jímž by osobám oprávněným oznámil termín skončení jednotlivých nájemních smluv, neboť se jedná o práva a závazky na předmětu dražby váznoucí a s ním spojené, které podstatným způsobem ovlivňují hodnotu předmětu dražby\", popřípadě s tím seznámit účastníky dražby při samotném konání dražby; protože \"údaj o právech a závazcích na předmětu dražby\" je údajem, který je podle §20 odst. 1 písm. d) zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů náležitostí dražební vyhlášky, představuje \"nezveřejnění změn týkajících se těchto práv oproti údajům uvedeným v dražební vyhlášce ve znění pozdějších dodatků\" důvod pro upuštění od dražby podle ustanovení §22 odst. 2 písm. d) zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť \"nebyly splněny podmínky\" podle ustanovení §21 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalobce dovozuje, že soudy \"při svém rozhodování vycházely z pouhých domněnek, ničím nepodložených, nemajících oporu v obsahu spisu\", a že \"tvrzení žalobce nejenže působí dostatečně přesvědčivě, ale byla dokládána listinami, jejichž zhotoviteli byli žalovaní, a nemohou být tedy považována za účelová\". Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že \"nevzal na vědomí včasnou a důvodnou omluvu právního zástupce žalobce na jednání\" a že proto \"nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí ve věci samé\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný 3) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako zjevně bezdůvodné odmítl nebo jako nedůvodné zamítl. Rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za správná a dovozuje, že dovolatel pouze obecně polemizuje se skutkovými a právními závěry soudů, aniž by vymezil otázku zásadního právního významu. Údaje o nájemních smlouvách týkajících se předmětu dražby nejsou a nemohou být obsahovou součástí závazků na předmětu dražby, existují samostatně a nemusejí tvořit podstatnou náležitost dražební vyhlášky.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst.2 písm.a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst.2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) nebo ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
V projednávané věci bylo dokazováním zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že žalovaný 2) dne 28.6.2002 provedl na základě smlouvy o provedení dobrovolné dražby, kterou uzavřel se žalovaným 1) dne 22.4.2002, veřejnou dobrovolnou dražbu nemovitostí \"zapsaných na listu vlastnictví pro obec a katastrální území H. B.\", patřících do konkursní podstaty úpadce A., společnost s ručením omezeným (s.r.o.). Konání této dražby bylo vyhlášeno dražební vyhláškou ze dne 22.5.2002, v níž žalovaný 2) mimo jiné uvedl, že k předmětu dražby \"se vážou nájemní vztahy\", označené \"1) nájemní smlouva s firmou Z. – s. s.r.o., (pronájem části ocelokolny - horní haly o výměře 300 m2), 2) nájemní smlouva s firmou L. Š. (pronájem kanceláří v administrativní budově v přízemí, pronájem zpevněné plochy v areálu úpadce), 3) nájemní smlouva s firmou V. L. (pronájem části haly - skladovací plochy), 4) nájemní smlouva s firmou G. (pronájem části skladovací haly), 5) nájemní smlouva s firmou H. T. (pronájem kanceláří v administrativní budově a pronájem části výrobní haly)\", a že \"na základě informace sdělené správcem konkursní podstaty Ing. Mgr. Ch. jsou všechny nájemní smlouvy na dobu určitou, v měsíci červnu 2002 obdrží od správce konkursní podstaty všichni nájemci výpovědi - nejdéle s tříměsíční výpovědní lhůtou\". Dne 25.6.2002 žalovaný 2) vydal dodatek k dražební vyhlášce č. 1, v němž uvedl, že \"správci konkursní podstaty Mgr. Ing. J. Ch. se nepodařilo doručit výpovědi\" a že \"ke dni provedení dražby trvají nájmy sjednané na dobu určitou\".
Oproti tvrzení žalobce, že se \"těsně před zahájením dražby\" od licitátora dověděl, že žalovaný 1) \"nesplnil svoji povinnost a nevypověděl nájemní vztahy k draženým nemovitostem tak, jak bylo uvedeno v dražební vyhlášce\", soudy z provedených důkazů učinily skutkový závěr, že nájemní smlouvy ke draženým nemovitostem byly na základě dodatků uzavřených mezi žalovaným 1) a nájemci ještě v průběhu měsíce června 2002 (v době před provedením dražby dne 28.6.2002) \"ukončeny v jednom případě ke dni 30.6.2002 a ve zbývajících čtyřech případech ke dni 31.7.2002\", aniž by se podařil objasnit \"zřejmý nesoulad\" této skutečnosti s obsahem dodatku k dražební vyhlášce č. 1 ze dne 25.6.2002.
Žalobce ve svém dovolání mimo jiné namítá, že \"soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely z pouhých domněnek, ničím nepodložených, nemajících oporu v obsahu spisu\", a že \"tvrzení žalobce nejenže působí dostatečně přesvědčivě, ale byla dokládána listinami, jejichž zhotoviteli byli žalovaní, a nemohou být tedy považována za účelová\". Tímto způsobem podrobuje rozsudek odvolacího soudu kritice z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst.3 o.s.ř.; zakládá-li na odlišném hodnocení provedených důkazů jiné závěry o skutkovém stavu věci než jaký učinily soudy a buduje-li na něm odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje tím právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Uvedené námitky žalobce nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodů podle ustanovení §241a odst.3 o.s.ř., na němž nelze - jak vyplývá z výše uvedeného - založit závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce.
Otázku platnosti veřejné dobrovolné dražby provedené žalovaným 2) dne 28.6.2002 na základě smlouvy, kterou uzavřel se žalovaným 1) dne 22.4.2002, je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do 31.12.2002 (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\").
Podle ustanovení §20 odst.1 zákona o veřejných dražbách dražebník vyhlásí konání dražby dražební vyhláškou v níž uvede:
a) že jde o dražbu dobrovolnou, a jde-li o opakovanou dražbu, i tuto skutečnost,
b) označení dražebníka,
c) místo, datum a čas zahájení dražby,
d) označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství, práv a závazků na předmětu dražby váznoucích a s ním spojených, pokud podstatným způsobem ovlivňují hodnotu předmětu dražby, popis stavu, v němž se předmět dražby nachází, a jeho odhadnutou nebo zjištěnou cenu,
e) nejnižší podání a stanovený minimální příhoz, který může účastník dražby učinit,
f) požaduje-li složení dražební jistoty, způsob a lhůtu pro její složení, číslo účtu a adresu místa, kde má být dražební jistota složena, co je dokladem o složení dražební jistoty, výši dražební jistoty a způsob jejího vrácení; popřípadě lze-li složit dražební jistotu platební kartou nebo šekem,
g) je-li přípustný i jiný způsob úhrady ceny dosažené vydražením než úhrada v hotovosti; způsob úhrady ceny dosažené vydražením nesmí být pro vydražitele spojen s nadbytečnými obtížemi,
h) datum a čas konání prohlídky předmětu dražby, u věcí movitých též místo konání prohlídky a organizační opatření k zabezpečení prohlídky,
i) u společné dražby pořadí, ve kterém budou jednotlivé předměty dražby draženy,
j) podmínky odevzdání předmětu dražby vydražiteli.
Podle ustanovení §21 zákona o veřejných dražbách podmínky a údaje, které dražebník v dražební vyhlášce uvedl, nelze dodatečně měnit. To neplatí v případě, kdy dojde ke změnám v rozsahu práv a závazků na předmětu dražby váznoucích a s ním spojených, nebo stavu, v němž se předmět dražby nachází; v tom případě je dražebník povinen vyhotovit a připojit dodatek ke zveřejněné dražební vyhlášce bez zbytečného odkladu poté, co se o změnách dozvěděl.
Podle ustanovení §22 odst.1 písm.d) zákona o veřejných dražbách dražebník upustí od dražby nejpozději do jejího zahájení, nebyly-li splněny podmínky stanovené v §21 zákona o veřejných dražbách.
Žalobce ve svém dovolání dovozuje, že při provedení dražby nebyly dodrženy požadavky uvedené v ustanovení §21 zákona o veřejných dražbách a že dražebník byl povinen podle ustanovení §22 odst.1 písm.d) zákona o veřejných dražbách upustit od dražby, když ani dodatkem k dražební vyhlášce, ani před samotným zahájení dražby neposkytl informaci o tom, že - jak soudy dovodily - došlo k dohodám o \"termínu skončení jednotlivých nájemních smluv\".
I když v dražební vyhlášce ze dne 22.5.2002 a v dodatku k ní ze dne 25.6.2002 nebyly obsaženy o nájemních právech váznoucích na dražených nemovitostech nepravdivé údaje (zejména v tom, že \"ke dni provedení dražby trvají nájmy sjednané na dobu určitou\"), lze žalobci přisvědčit v tom, že \"ukončení nájemních smluv v jednom případě ke dni 30.6.2002 a ve zbývajících čtyřech případech ke dni 31.7.2002\", k němuž došlo na základě dodatků uzavřených mezi žalovaným 1) a nájemci ještě v průběhu měsíce června 2002 (v době před provedením dražby dne 28.6.2002), představovalo změnu v rozsahu závazků váznoucích na předmětu dražby, o níž měl žalovaný 2) jako dražebník vyhotovit dodatek k dražební vyhlášce, neboť nepochybně podstatným způsobem ovlivnilo hodnotu předmětu dražby. Z ustanovení §21 zákona o veřejných dražbách současně vyplývá, že v případě změny v rozsahu práv a závazků na předmětu dražby váznoucích a s ním spojených je dražebník povinen vydat a připojit dodatek ke zveřejněné dražební vyhlášce bez zbytečného odkladu poté, co se o změnách dozvěděl.
V projednávané věci nebylo soudy zjištěno a ani žalobcem tvrzeno, že by se žalovaný 2) dozvěděl ještě před konáním veřejné dražby dne 28.6.2002 o tom, že žalovaný 1) v době do zahájení dražby uzavřel s nájemci dodatky k nájemním smlouvám, podle které byly nájmy \"ukončeny v jednom případě ke dni 30.6.2002 a ve zbývajících čtyřech případech ke dni 31.7.2002\" (podle závěrů soudů se dokazováním nepodařilo objasnit \"zřejmý nesoulad\" této skutečnosti s obsahem dodatku k dražební vyhlášce č. 1 ze dne 25.6.2002). Vzhledem k tomu, že žalovaný 2) jako dražebník byl povinen tuto změnu v rozsahu závazků váznoucích na předmětu dražby promítnout do dodatku k dražební vyhlášce, jen jestliže se o ní včas (před zahájením dražby) dozvěděl, je nepochybné, že podmínky předepsané v ustanovení §21 zákona o veřejných dražbách byly splněny. Napadený rozsudek odvolacího soudu proto nemůže mít po právní stránce zásadní význam ani z pohledu výkladu ustanovení §21 a §22 odst.1 písm.d) zákona o veřejných dražbách.
Žalobce dále v dovolání namítá, že odvolací soud \"nevzal na vědomí včasnou a důvodnou omluvu právního zástupce žalobce na jednání\" a že proto \"nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí ve věci samé\", tedy že - posuzováno podle obsahu této námitky - rozsudek odvolacího soudu je postižen zmatečností ve smyslu ustanovení §229 odst.3 o.s.ř.
Zmatečnosti (včetně zmatečnosti podle ustanovení §229 odst.3 o.s.ř.) nejsou podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 - jak vyplývá z ustanovení §241a odst.2 a 3 o.s.ř. - způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení §229 odst.1, §229 odst.2 písm.a) a b) a §229 odst.3 o.s.ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení §242 odst.3 věty druhé o.s.ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné; uvedený předpoklad v projednávané věci naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Má-li žalobce opravdu za to, že mu nesprávným postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednání před soudem, může svou námitku uplatnit (samozřejmě za předpokladu, že mu dosud neuplynula lhůta) prostřednictvím žaloby pro zmatečnost.
Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř., Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému 3) náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 1.125,- Kč [srov. §8 písm.a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a čl. II. vyhlášky č. 276/2006 Sb.). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného 3) advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému 3) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst.1 a 3 a §151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 228,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalovanému 3) náklady v celkové výši 1.428,- Kč nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 3) v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Žalovaným 1) a 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř. bylo proto rozhodnuto, že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2007
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu