ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.3310.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 3310/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce E. p. s., zastoupeného advokátem, proti žalované Z. B., zastoupené advokátkou, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. června 2003, č.j. 63 Ro 1712/2003-4, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 40 C 34/2005, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2005, č.j. 36 Co 51/2005-36, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.625,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 platebním rozkazem ze dne 2.6.2003, č.j. 63 Ro 1712/2003-4, uložil žalované, aby „do patnácti dnů od doručení tohoto platebního rozkazu zaplatila žalobci částku 60.000,- Kč s 3,5 % úroky od 11.4.2003 do zaplacení z částky 60.000,- Kč a náklady řízení v částce 2.400,- Kč nebo aby v téže lhůtě, počítané ode dne doručení tohoto rozkazu, podala proti němu u tohoto soudu odpor a aby v odporu uvedla, z jakých důvodů jej podává“.
Žalovaná se žalobou pro zmatečnost podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 17.2.2005 (doplněnou podáními ze dne 21.6.2005 a ze dne 4.7.2005) domáhala zrušení shora uvedeného platebního rozkazu. Uvedla, že „v období, kdy jí byl doručen platební rozkaz, byla ve velice špatném zdravotním stavu“; že „od poloviny roku 2003 do konce roku 2004 prodělala několik mozkových příhod“; že „nebyla s to rozlišit závažnost doručených dokumentů“; že „teprve okamžikem, kdy jí byly doručeny doklady od exekutora ohledně ohodnocení jejího majetku, případně zablokování jejího družstevního podílu, zjistila, že je zde jakýsi pravomocný titul“; že „nemohla mít způsobilost být účastníkem řízení, jelikož, s ohledem na svůj zdravotní stav v rozhodné době, měla mít určeného opatrovníka“; že „usnesení soudu o povolení exekuce č.j. 13 Nd 15593/2004 obdržela v lednu 2005“; že „je objednána na hospitalizaci do nemocnice, která proběhne poslední týden v červnu 2005“; že „součástí této hospitalizace budou i podrobná vyšetření a teprve po těchto úkonech jí bude vydána podrobná aktuální zpráva“.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 18.7.2005, č.j. 40 C 34/2005-19, žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6.685,- Kč k rukám jeho zástupce. Dospěl k závěru, že „žalovaná se dovolává důvodu zmatečnosti podle §229 odst. 1 písm. c) o.s.ř.“, když „napadá pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo řízení skončeno, protože účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen“; že však „z lékařských zpráv neurologické kliniky nic takového neplyne“; že „naopak tento stav žalované pominul nejpozději 10.5.2004, kdy v reakci na doručené usnesení o nařízení exekuce obratem proti němu podala odvolání“; že „to, že v odvolání uplatňuje (nepřípustnou) obranu týkající se věci samé, je sice z procesního hlediska nesprávné, rozhodně však nesvědčí o tom, že by žalovaná ve vyřizování svých záležitostí postrádala jakoukoliv orientaci“; že „tyto nepřípadné odvolací námitky jsou totiž v exekučních věcech víceméně obvyklé“; že „žalovaná podává žalobu pro zmatečnost opožděně, neboť podle §234 odst. 2 o.s.ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v §229 odst. 1 písm. c) o.s.ř. lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců, která počíná běžet dnem, kdy byl účastníku ustanoven zástupce nebo kdy odpadla překážka, pro kterou nemohl před soudem samostatně vystupovat“; že „je nadbytečné doplňovat dokazování znaleckým posudkem z příslušného lékařského oboru za účelem zjištění, zda žalovaná ke dni 27.10.2003 (doručení platebního rozkazu) mohla či nemohla samostatně jednat před soudem“, protože „i kdyby to snad byla pravda, čemuž však nic nenasvědčuje, pominul tento stav již v době, kdy žalovaná obdržela usnesení o nařízení exekuce“.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 6.10.2005, č.j. 36 Co 51/2005-36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.650,- Kč k rukám jeho zástupce. Vycházel ze závěru, že „platebním rozkazem ze dne 2.6.2003, č.j. 63 Ro 1712/2003-4, byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci částku 60.000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 2.400,- Kč“; že „platební rozkaz jí byl doručen dne 27.10.2003“; že „proti němu nebyl podán odpor a nabyl právní moci dne 12.11.2003“; že „k návrhu žalobce byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11.3.2004, č.j. 13 Nc 15593/2004-5, nařízena exekuce podle citovaného platebního rozkazu“; že „žalovaná podala proti tomuto usnesení dne 13.5.2004 včasné odvolání“; že „usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27.10.2004 pak bylo usnesení o nařízení exekuce potvrzeno a nabylo právní moci dne 24.1.2005“; že „odvolání proti usnesení o nařízení exekuce je koncipováno zcela srozumitelně a určitě, a to, že nebylo shledáno důvodným, neznamená, že žalovaná v té době neměla plnou procesní způsobilost“; že „takový závěr nelze dovodit ani z předložených lékařských zpráv“; že „žalovaná sice byla v roce 2004 opakovaně hospitalizována na neurologické klinice V. f. nemocnice pro neurologické problémy, z žádné z nich ovšem nelze dovodit, že by v té době byla její schopnost rozpoznávací a určovací omezena“; že „propouštěcí zpráva z nemocnice ze 4.8.2004 konstatuje, že žalovaná je plně orientována místem, časem i situací a s lékaři spolupracuje“; že „lékařská zpráva ze dne 1.12.2004 uvádí, že při neurologickém nálezu byla u žalované zjištěna horší výbavnost a zabíhavé myšlení“; že však „ani z ní nevyplývá, že by její zdravotní problémy omezovaly její schopnost rozpoznávací a určovací“; že „psychologické vyšetření ze dne 7.2.2005 připouští, že žalovaná nebyla v období konce roku 2003 ze zdravotních důvodů plně schopna reagovat na závažnost situace ohledně soudního řízení“; že „následná lékařská zpráva ze dne 1.7.2005 již konstatuje, že od posledního vyšetření v srpnu 2004 došlo k podstatnému zlepšení její kognitivní výkonnosti“; že „případná snížená schopnost rozpoznávací a určovací u žalované a tím i její možná snížená procesní způsobilost v roce 2003 pominula nejpozději v květnu 2004, kdy žalovaná podala proti usnesení o nařízení exekuce řádné odvolání“ a že „pokud pak žaloba pro zmatečnost byla podána dne 17.2.2005, jde o žalobu opožděnou“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že „v době vydání platebního rozkazu byla procesně nezpůsobilá“; že „pro závažné neurologické onemocnění způsobené opakovanými mozkovými příhodami, které spočívá ve vyloučení a podstatném omezení kognitivních funkcí, nebyla schopna chápat závažnost ani smysl vedeného soudního řízení a nebyla proto schopna podat žádný odpor ani učinit žádný procesní krok ke své obraně“; že „překážka trvala až do února 2005, kdy se její zdravotní stav částečně zlepšil a byla schopna posoudit důsledky vydaného platebního rozkazu, včetně následné exekuce“; že „doložila v řízení četné lékařské zprávy V. f. n. v P., neurologické kliniky, o tom, že její zdravotní stav v roce 2004 a 2003 byl natolik závažný, že nebyla schopna reagovat na závažnost situace“; že „opakovaně navrhovala soudu provedení důkazu znaleckým posudkem, kterým by byla najisto postavena její procesní nezpůsobilost v řízení“; že „soud v rozporu se zásadou materiální pravdy nezjistil pravdivě a dostatečně skutečný stav věci, když neprovedl navrhovaný důkaz znaleckým posudkem“; že „soud bez potřebné odborné erudice sám posoudil její zdravotní stav jako dobrý a nevylučující její procesní způsobilost“, čímž „porušil zásadu spravedlivého procesu a Listinou základních práv a svobod garantované právo na spravedlivý proces“; že „odvolací soud pochybil, když neprovedl, respektive ani nezamítl, jí navrhovaný listinný důkaz – písemné svědectví R. T., kterým prokazovala svoje tvrzení o zmatečnosti platebního rozkazu“; že „byla pro těžkou nemoc uznána lékařem posudkové služby P. s. s. z. osobou těžce zdravotně postiženou ve smyslu ust. §86 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., a to pro záchvatovité onemocnění spojené se ztrátou vědomí dostavující se několikrát měsíčně“; že „zmatečné podání soudu nazvané jako odvolání v exekučním řízení neznamená, že překážka její procesní nezpůsobilosti odpadla“; že „soudy nesprávně posoudily okamžik odpadnutí překážky, která jí bránila v podání žaloby pro zmatečnost“; že „otázka procesní způsobilosti účastníka řízení a dodržení lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena“, a že proto „dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 3 o.s.ř.“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce uvedl, že „dovolání není přípustné, neboť se nejedná o věc zásadního významu“; že „žalovaná v době vydání platebního rozkazu měla procesní způsobilost“ a že „předložené doklady k žalobě pro zmatečnost opak neprokazují“; že „odborného posouzení v dané věci nebylo třeba“, když „soudy se nutností provedení znaleckého posudku zabývaly a v odůvodnění se s tímto aspektem věci vypořádaly“; že „žalovaná podala dne 10.5.2004 odvolání proti usnesení o nařízení exekuce“; že tím „prokázala, že minimálně v době tohoto procesního úkonu byla dostatečně způsobilá“ a že „nejpozději v tento den jí počala běžet lhůta k podání žaloby pro zmatečnost“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Žalovaná v dovolání sice uvedla, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, konkrétní právní otázku však v dovolání nespecifikovala. Z vylíčení důvodů dovolání je naopak zřejmé, že namítá, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a že namítá, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Tyto námitky – jak výše vysvětleno – nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Na místě je však dodat, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997, č.j. 2 Cdon 1541/97, publikované v časopisu Soudní judikatura pod č. 26, ročník 1998).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.550,- Kč (srov. §10 odst. 2, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb.; čl II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb.; čl. II. vyhlášky č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 1.625,- Kč. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci tyto náklady nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2007
JUDr. Roman F i a l a, v. r.
předseda senátu