ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.462.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 462/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ľ. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému O., a.s., o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 24 C 118/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. května 2006, č.j. 16 Co 74/2006-99, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 5. 2006, č.j. 16 Co 74/2006-99, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 10. 2005, č.j. 24 C 118/2004-58, v zamítavém výroku ve věci samé (ve výroku IV., jímž byl zamítnut „požadavek žalobce, aby žalovaný byl povinen platit žalobci částku ve výši 10.565,- Kč měsíčně, a to od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci, vždy do 15. dne v měsíci“), a ve výroku IX. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, změnil jej ve výrocích V. a VII. o povinnosti žalobce zaplatit státu na znalečném částku 3.227,- Kč a na odměně vyplacené zástupkyni žalobce částku 14.730,- Kč tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že požadavku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku ve formě pravidelné měsíční renty do budoucna (v měsíční výši 10.565,- Kč) nelze vyhovět.
Po vydání rozsudku odvolacího soudu dosavadní žalovaný O., a.s., dnem zanikl a pravomocným usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 6. 2006, č.j. 24 C 118/2004-106, bylo rozhodnuto, že na straně žalovaného bude v řízení pokračováno s „O., a.s.“ (§107 odst. 1 a 3 o.s.ř.).
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které bylo sepsáno dne 7. 8. 2006 a které bylo tentýž den odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu (na provozovně držitele poštovní licence v P. 1). V něm uvedl pouze to, že „napadené rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je nesprávné“, přičemž se „jedná o rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.“, a že „si dovoluje podané dovolání doplnit o podrobnou právní argumentaci ve lhůtě 30 dnů“.
Podáním sepsaným dne 5. 9. 2006, které bylo doručeno („osobně“) Okresnímu soudu v Karviné dne 8. 9. 2006, žalobce dovolání doplnil; ohledně dovolacích důvodů a dovolacího návrhu - mimo jiné - uvedl, že napadený rozsudek odvolacího soudu ve své potvrzující části spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a že má po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud uvedl, že otázka náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti formou pravidelné měsíční úhrady (tzv. peněžité renty) není judikaturou Nejvyššího soudu upravena; navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu „ve výrocích I. a III.“ a rozhodnutí soudu prvního stupně „ve výrocích IV. a IX.“ zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení §241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.).
K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do uplynutí lhůty určené k podání dovolání v ustanovení §240 o.s.ř. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. §241b odst. 2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení §241b odst. 1, §209 a §43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, ročník 2005).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobci (jeho tehdejšímu zástupci advokátovi Mgr. R. N.) byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 5. 6. 2006, že žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu včas (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení §241 o.s.ř. (žalobce byl při podání dovolání zastoupen advokátem).
Dovolání žalobce sepsané dne 7. 8. 2006 však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu (v jeho potvrzujícím výroku) napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že žalobce „si dovoluje podané dovolání doplnit o podrobnou právní argumentaci ve lhůtě 30 dnů“. Protože žalobce v dovolání nevylíčil okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozsudku odvolacího soudu a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř., mohl dovolání o tuto náležitost účinně doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání, která v projednávané věci uplynula dnem 7. 8. 2006 (srov. §57 odst. 2 a 3 o.s.ř.). Žalobce však - jak uvedeno již výše - dovolání proti rozsudku odvolacího soudu doplnil teprve podáním sepsaným dne 5. 9. 2006, které bylo podáno („osobně“) u Okresního soudu v Karviné až dne 8. 9. 2006. Vzhledem k tomu, že k opožděně provedenému doplnění dovolání o údaj, z jakých důvodů se rozsudek odvolacího soudu napadá, nelze přihlédnout, žalobce zabránil dovolacímu soudu, který je vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 věta první o.s.ř.), aby mohl rozsudek odvolacího soudu v napadené části po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu