ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.54.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 54/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Mgr. J. K., zastoupené advokátkou, proti žalované S. o. š. S., příspěvkové organizaci, zastoupené advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 6 C 236/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2006, č.j. 12 Co 372/2006-190, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 17. 6. 2005 sdělila žalovaná žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce. Důvod k výpovědi spatřovala v tom, že organizačním opatřením ze dne 10. 6. 2005 byl s účinností ke dni 1. 9. 2005 snížen počet vyučovaných hodin, což žalovaná vyřešila snížením počtu učitelů o jedno místo, a v důsledku této organizační změny se žalobkyně pro žalovanou stala nadbytečnou.
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že se žalovanou uzavřela pracovní poměr na dobu neurčitou dne 13. 7. 2000 a že od 1. 1. 2001 na škole vyučovala na plný úvazek. Ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 17. 6. 2005 tvrzená organizační změna (v jejímž důsledku se měla žalobkyně stát nadbytečnou) je toliko záminkou, aby mohl být její pracovní poměr rozvázán. Od 18. 1. 2005 jí totiž byl snížen pracovní úvazek o 5 vyučovacích hodin a pro zajištění výuky těchto pěti hodin uzavřel ředitel žalované pracovní smlouvu s novým zaměstnancem, a to na dobu neurčitou, přičemž tento zaměstnanec v té době byl ještě studentem vysoké školy s aprobací k učitelství na druhém stupni základní školy, nikoli k učitelství na střední škole. Ve skutečnosti nedošlo ve škole ke snížení počtu vyučovacích hodin matematiky a matematiku a ekonomické předměty (které vyučovala žalobkyně) vyučují učitelé, kteří nemají potřebnou kvalifikaci.
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 14. 4. 2006, č.j. 6 C 236/2005-173, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 7.932,- Kč k rukám „její zástupkyně“. Z provedených důkazů zjistil, že dne 10. 6. 2005 rozhodla žalovaná o provedení organizační změny k 1. 9. 2005 a žalobkyni byla dána výpověď dne 17. 6. 2005, že dne 23. 6. 2005 zadala žalovaná u Úřadu práce v T. nabídku volného místa učitele anglického jazyka, která byla zrušena 7. 11. 2005, a že ke dni 30. 6. 2005 končil pracovní poměr i dalším pedagogickým pracovníkům, důchodcům Mgr. H., Ing. S. a K. N.. Dovodil, že „již v době, kdy žalovaná dávala výpověď žalobkyni pro nadbytečnost, věděla, že v průběhu výpovědní doby žalobkyně bude uvolněno místo učitele anglického jazyka“, a dospěl k závěru, že volné místo učitele anglického jazyka mělo být žalobkyni nabídnuto a mělo jí být umožněno, aby se sama rozhodla, zda odmítne nabídnuté místo nebo zda v průběhu dalších let potřebnou aprobaci získá; žalovaná tak nesplnila nabídkovou povinnost podle §46 odst. 2 zák. práce. Podle jeho názoru „postup žalované od prosince 2004 do května 2005 směřoval k tomu, aby ukončil se žalobkyní pracovní poměr“, neboť „již v době pracovní neschopnosti žalobkyně byl na dobu neurčitou přijat student pedagogické fakulty“.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 8. 2006, č.j. 12 Co 372/2006-190, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že „žalobu se žádostí o určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni žalovaným dle §46 odst. 1 písm. c) zák. práce dopisem ze dne 17. 6. 2005 je neplatná“, zamítl, a rozhodl, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů“. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že „žalovaný mohl žalobkyni zaměstnat na místě učitele anglického jazyka, které měl podle názoru soudu prvního stupně v té době volné“, neboť tento závěr nemá oporu v provedených důkazech. Dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru ze dne 17. 6. 2005 „měla všechny formální náležitosti a že žalovaná prokázala, že o organizační změně rozhodla poté, kdy obdržela závazné ekonomické ukazatele, podle nichž musela docílit snížení počtu vyučovacích hodin v průměru o jednoho zaměstnance“; bylo na rozhodnutí žalované, kterého ze zaměstnanců bude považovat za nadbytečného, a to bez ohledu na věk a délku praxe. Dovodil dále, že v době doručení výpovědi z pracovního poměru neměla žalovaná žádné volné místo, které by mohla žalobkyni nabídnout. Podle jeho názoru „skutečnost, že jiný zaměstnanec měl ukončit svůj pracovní poměr v budoucnu, ani skutečnost, že na takto uvolněné místo žalovaný v budoucnu přijal jiného zaměstnance, není z hledisek vymezených ust. §46 odst. 2 zák. práce právně významná“.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně poukazuje na to, že žalovaná prostřednictvím ředitele školy již od prosince roku 2004 činila úkony, „aby v rozporu se skutečností mohl být vydáván za splněný hmotněprávní předpoklad pro výpověď z pracovního poměru, tj. nadbytečnost“. Namítá, že žalovaná neprojednala s odborovým orgánem organizační změnu a výpověď z pracovního poměru, „ale toliko tyto skutečnosti odborovému orgánu oznámila“. Podle dovolatelky kdyby byla věc projednána, bylo by zcela zřejmé, že není důvod pro snížení počtu zaměstnanců v důsledku organizační změny, protože dnem 30. 6. 2005 končil pracovní poměr na dobu určitou s učiteli Mgr. M., K. N., důchodcem Mgr. K. H. a Ing. J. S. Mimo Ing. M. byl s těmito učiteli navázán znovu pracovní poměr v měsíci srpnu 2005 a od 1. 9. 2005 byl rozšířen úvazek Mgr. J. o hodinu matematiky, kterou vyučovala žalobkyně v rozsahu 0,62 úvazku. Sama žalobkyně „splňuje předpoklady pro učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů na středním stupni, na rozdíl od většiny učitelů, a není proto rozhodující aprobace. Bez předchozí průpravy a dalšího studia může vyučovat minimálně fyziku, ale i další předměty, které byly vyučovány učiteli, kteří měli uzavřen pracovní poměr na dobu určitou“. Nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že pro posouzení splnění nabídkové povinnosti podle §46 odst. 2 zák. práce je třeba striktně vycházet ze situace ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru, protože „žalované byla již ke dni dání výpovědi známa skutečnost, že shora uvedení zaměstnanci mají uzavřen pracovní poměr na dobu určitou“ a s ohledem na specifickou situaci ve školství je až v přípravném týdnu rozhodováno o přidělování úvazků. Zdůraznila, že žalovaný jednal v rozporu s kolektivní smlouvou, v jejímž článku 9 je zakotveno, že „uvolní-li se pracovní místo již zřízené, nabídne je zaměstnavatel přednostně zaměstnancům, se kterými má být rozvázán pracovní poměr z organizačních důvodů“. Navíc nedošlo ani ke snížení počtu vyučovacích hodin matematiky, kterou žalobkyně vyučovala. Předměty, které vyučovala, tj. matematiku a ekonomické předměty, vyučují učitelé, kteří nemají potřebnou kvalifikaci. Je přesvědčena, že v jejím případě nenastala u zaměstnavatele situace, která by vyvolala její nadbytečnost. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Otázku platnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou žalovaná dala žalobkyni dopisem ze dne 17. 6. 2005 a téhož dne doručila, je třeba i nyní řešit podle právních předpisů účinných v době výpovědi, a to zejména podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění do 30. 6. 2005, tj. do dne než nabyl účinnosti zákon č. 253/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o inspekci práce – dále jen „zák. práce“.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce patří to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost zaměstnance není vždy podmíněno absolutním snížením počtu zaměstnanců u zaměstnavatele. Celkový počet zaměstnanců se v souvislosti s realizací organizačního opatření může i zvýšit, a to tehdy, bylo-li organizační opatření zaměřeno na změnu ve složení zaměstnanců z hlediska jejich profesí a kvalifikace. Zaměstnavatelům zákon uvedeným způsobem umožňuje, aby regulovali počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnávali jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jejich potřebám. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat.
Zákoník práce nebo jiné právní předpisy nestanoví, že by rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách muselo být přijato (vydáno) vždy jen písemně, a ani nepředpokládají, že by muselo být zaměstnavatelem „vyhlášeno“ nebo jiným způsobem zveřejněno. Zaměstnanec, jehož se rozhodnutí o organizační změně týká, s ním však musí být seznámen; postačí ovšem, jestliže se tak stane až ve výpovědi z pracovního poměru.
Rozhodne-li zaměstnavatel nebo příslušný orgán o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, není nadbytečnost zaměstnance, kterému byla dána výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím, jestliže předpokládané (organizační změnou stanovené) snížení stavu zaměstnanců má nastat jinak (bez nutnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí), například v důsledku výpovědi podané jiným zaměstnancem nebo uplynutím sjednané doby v pracovním poměru uzavřeném na dobu určitou u jiných zaměstnanců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2580/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2005, pod pořadovým číslem 45).
V projednávané věci bylo soudy zjištěno (správnost skutkových zjištění v tomto směru dovolatelka nezpochybňuje), že žalovaná (její ředitel) „rozhodla o provedení organizační změny k 1. 9. 2005“ a že „organizační změna se týká snížení počtu vyučovacích hodin od 1. 9. 2005“. Cílem této organizační změny bylo - jak tvrdí žalovaná - snížení počtu vyučovacích hodin v průměru o jednoho zaměstnance s účinností od 1. 9. 2005, nikoliv změna spočívající ve složení zaměstnanců z hlediska jejich aprobací.
Dokazováním bylo dále zjištěno, že v době dání výpovědi z pracovního poměru žalobkyni (tj. ke dni 17. 6. 2005) žalovaná věděla, že jejím čtyřem zaměstnancům skončí ke dni 30. 6. 2005 pracovní poměry, uzavřené na dobu určitou. Protože cílem organizačního opatření bylo snížení počtu vyučovaných hodin, kterého se mělo dosáhnout snížením počtu pedagogických pracovníků o jednoho a účinnost této organizační změny byla stanovena ode dne 1. 9. 2005, je v posuzovaném případě nepochybné, že stavu pedagogických zaměstnanců předpokládaného organizačním opatřením ze dne 10. 6. 2005 mohla žalovaná dosáhnout i bez toho, že by musela dát žalobkyni (nebo jinému svému zaměstnanci) výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost. Pro posouzení, zda je tu příčinná souvislost mezi přijatými organizačními změnami a nadbytečností zaměstnance, není významné to, že v době podání výpovědi žalobkyni (tj. ke dni 17. 6. 2005) žalovaná zaměstnávala o jednoho zaměstnance více než stanovilo organizační opatření ze dne 10. 6. 2005. Rozhodující je, jaký měl být stav pedagogických zaměstnanců ke dni 1. 9. 2005 (tj. ke dni účinnosti přijaté organizační změny). Jestliže předpokládané (organizační změnou stanovené) snížení počtu pedagogických zaměstnanců ke dni 1. 9. 2005 mělo nastat jinak než pomocí rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce a byla-li tato skutečnost známa již v době podání výpovědi (jak tomu bylo v projednávané věci), pak tu není příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami. Za situace, kdy žalovaná „prodloužila“ třem zaměstnancům pracovní poměry sjednané na dobu určitou, které měly skončit před 1. 9. 2005, tak, aby trvaly i po 1. 9. 2005, a u Úřadu práce v T. dne 23. 6. 2005 podala žádost o obsazení jednoho místa učitele, příčina toho, proč byla žalobkyni dána výpověď z pracovního poměru nespočívala v realizaci organizačního opatření ze dne 10. 6. 2005 (tj. v nadbytečnosti žalobkyně vyvolané touto organizační změnou), ale v jiných skutečnostech, které nesouvisely se snížením počtu zaměstnanců působících v učitelském sboru žalované s účinností od 1. 9. 2005. Proto nebylo třeba se ani zabývat otázkou, zda žalovaná splnila nabídkovou povinnost uloženou jí ustanovením §46 odst. 2 zák. práce.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu