ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.548.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 548/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce S. M. L., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Z. Š., zastoupené advokátem, a 2) J. P., zastoupenému advokátem, o určení, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem a o 1.383.600,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 861/2003, o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. června 2006, č. j. 22 Co 722/2005-320, takto:
I. Dovolání žalované 1) se odmítá.
II. Řízení o dovolání žalovaného 2) se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že „nemovitost ve vlastnictví žalované č. 1 – budova čp. 187 postavená na pozemku st. parc. č. 28, která se nachází v katastrálním území L., obec L., je zatížena zástavním právem ve prospěch žalobce k zajištění pohledávky žalobce za M. K., ve výši 1.250.000,- Kč s příslušenstvím vzniklé na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 2. 1992 mezi A. P., a.s. a M. K., a k zajištění pohledávky žalobce za M. K., ve výši 600.000,- Kč s příslušenstvím vzniklé na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 2. 1992 mezi A. P., a.s. a M. K.“, a aby bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně 1.383.600,90 Kč s „15 % úrokem p. a.“ od 3. 6. 1994 do zaplacení, s tím, že „uspokojení této pohledávky vůči žalované 1) je žalobce oprávněn domáhat se pouze z výtěžku prodeje těchto zastavených nemovitostí ve vlastnictví žalované č. 1: budovy čp. 187 postavené na pozemku st. parc. č. 28, která se nachází v katastrálním území L., obec L., a dosud nebyla zapsána do katastru nemovitostí, pozemku st. parc. č. 28, pozemku parc. č. 173, pozemku parc. č. 175/2, které se nachází v katastrálním území L., obec L., a jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro P. k. se sídlem v P., Katastrální pracoviště S., na LV, a uspokojení této pohledávky vůči žalovanému č. 2 je žalobce oprávněn domáhat se pouze z výtěžku prodeje těchto zastavených nemovitostí ve vlastnictví žalovaného č. 2: budovy bez čp/če postavené na pozemku parc. č. 3664/41, budovy čp. 106 postavené na pozemku parc. č. 3664/40, pozemku parc. č. 3664/34, pozemku parc. č. 3664/40, pozemku parc. č. 3664/41, které se nachází v katastrálním území M. T., obec M. T., a jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro P. k. se sídlem v P., Katastrální pracoviště S., na LV“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 14. 2. 1992 uzavřela A. P., a.s., s M. K. smlouvu o úvěru, na základě které poskytla M. K. úvěr ve výši 1.250.000,- Kč. Dne 21. 2. 1996 uzavřela A. P., a.s., s M. K. smlouvu o úvěru, na základě které poskytla M. K. úvěr ve výši 600.000,- Kč. Obě pohledávky vzniklé A. P., a.s., z uvedených smluv o úvěru byly smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 4. 2003 uzavřené mezi A. P., a.s., a žalobkyní postoupeny žalobkyni. Tyto pohledávky byly na základě smluv o zřízení zástavního práva uzavřených dne 21. 2. 1992 a registrovaných pod č. R III 314/92 a R III 315/92 zajištěny zástavním právem k nemovitostem výše uvedeným. Pohledávky, které byly navíc přiznány žalobkyni rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, „č.j. 34 Cm 41/96“, ze dne 22. 11. 1996, jenž nabyl právní moci dne 24. 12. 1996, M. K. neuhradila. Žalobce se proto domáhá uspokojení těchto pohledávek z uvedených zástav. Protože žalovaní navíc existenci zástavního práva popírají, navrhuje zároveň, aby bylo určeno, že uvedené zástavní právo existuje.
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 3. 10. 2005, č. j. 5 C 861/2003-269, určil, že „nemovitost ve vlastnictví první žalované, a to budova čp. 187 postavená na st.p.č. 28 zapsaná v katastrálním území L. u Katastrálního úřadu pro P. k., Katastrální pracoviště S., je zatížena zástavním právem ve prospěch žalobce k zajištění pohledávky žalobce za M. K., ve výši 1.250.000,- Kč s přísl. vzniklé na základě smlouvy o úvěru, uzavřené dne 14. 2. 1992 mezi A. P. a.s. a M. K., a ve výši 600.000,- Kč s přísl. vzniklé na základě smlouvy, uzavřené dne 21. 2. 1992 mezi A. P. a.s. a M. K.“ (výrok I.), uložil oběma žalovaným zaplatit žalobkyni 1.383.600,90 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení od 3. 6. 1994 do zaplacení s tím, že „uspokojení této pohledávky vůči žalované 1) je žalobkyně oprávněna domáhat se pouze z výtěžku prodeje těchto nemovitostí, a to budovy čp. 187 postavené na st.p.č. 28, pozemku st.p.č. 28, pozemků p.č. 173 a p.č. 175/2, všechny tyto nemovitosti jsou zapsány v katastrálním území L. u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště S. a že uspokojení této pohledávky vůči žalovanému 2) je žalobkyně oprávněna domáhat se pouze z výtěžku prodeje těchto nemovitostí, a to budovy bez čp. postavené na p.č. 3664/41, budovy čp. 106 postavené na p.č. 3664/40, pozemků p.č. 3664/41, p.č. 3664/40, p.č. 3664/34, všechny tyto nemovitosti jsou zapsány v katastrálním území M. T. u Katastrálního úřadu pro P. k., Katastrální pracoviště S.“, a s tím, že, „splněním povinností jedním ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalovaného“ (výrok II.), v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaných splnění povinnosti „uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku“ společně a nerozdílně, žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni na nákladech řízení 137.354,- Kč každý rovným dílem k rukám JUDr. P. V., že první žalovaná je povinna nahradit České republice „na účet“ Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 14.740,- Kč a že druhý žalovaný je povinen nahradit České republice „na účet“ Okresního soudu ve Svitavách na nákladech řízení 520,- Kč. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nemovitost, která byla předmětem zástavní smlouvy z 21. 2. 1992, je stejná nemovitost v současné době a vedená pod čp. 187. Vycházel přitom z toho, že v době zřízení zástavního práva byla nemovitost ve stejném stavebním stavu jako v době, kdy došlo ke kolaudaci a nemovitosti bylo přiděleno jiné číslo popisné. Novostavba užívala sice čp. 20 až do doby, kdy došlo ke kolaudaci a přidělení nového popisného čísla, a tímto způsobem byla evidována v katastru nemovitostí, neboť jiným způsobem nemohla být ani evidence vedena, avšak bez ohledu na změnu čísla popisného z čp. 20 na čp. 187 nepřestalo existovat na nemovitosti zástavní právo ve prospěch žalobce z důvodu pohledávky za dlužníkem M. K. na základě smluv o úvěru ze dne 14. 2. 1992 ve výši 1.250.000,- Kč a č. 512-314734/32 ze dne 21. 2. 1992 ve výši 600.000,- Kč. Protože bylo prokázáno také to, že zástavou zajištěné pohledávky za M. K. přešly na žalobce, žalobě proti první žalované vyhověl. Vzhledem k tomu, že zástavní smlouva vůči druhému žalovanému ze dne 21. 2. 2002 byla rovněž uzavřena platně a ke smlouvě bylo připojeno i prohlášení, ve kterém P. P. – manželka druhého žalovaného prohlašuje, že souhlasí s tím, aby nemovitosti, jež byly předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů, se staly předmětem zástavního práva, shledal důvodnou žalobu i ve vztahu k druhému žalovanému.
K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. 6. 2006, č. j. 22 Co 722/2005-320, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé potvrdil a ve výroku o nákladech řízení jej změnil jen tak, že žalovaná 1) je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení 76.127,- Kč a žalovaný 2) je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 61.227,- Kč, oba k rukám „jeho zástupce“, a rozhodl, že žalovaná 1) je povinna nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 44.112,- Kč a že žalovaný 2) je povinen nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení 32.212,- Kč k rukám „jeho zástupce“. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nemovitosti, včetně rodinného domku, byly v zástavní smlouvě ze dne 21. 2. 1999 označeny dostatečně určitě, tak, že vymezily předmět zástavní smlouvy jasně a konkrétně nejen ve vztahu mezi oběma účastníky, ale i ve vztahu k jakýmkoli třetím osobám, neboť tak, jak jsou nemovitosti, včetně rodinného domku, popsány a charakterizovány pod bodem II. zástavní smlouvy, obstojí co do určitosti i po změně čísla popisného rodinného domku z čp. 20 na čp. 187. Odkazem na výpis z evidence nemovitostí a na znalecký posudek lze se totiž vždy dobrat toho, který dům byl zastaven a zda je totožný s tím, jenž nyní existuje na st.p.č. 28 pod označením čp. 187; na platnosti uzavřené zástavní smlouvy z hlediska její určitosti nemůže ničeho změnit pouhá změna evidenčního označení zastavené budovy. Nesouhlasil ani s námitkou, že ve věci nastala překážka věci pravomocně rozsouzené, neboť v řízení vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 41/96 šlo o nárok vyplývající z ručitelského závazku Z. Š. [žalovaná 1)] aj. P. [žalovaný 2)], zatímco v této věci se jedná o závazek ze zástavního práva; na to nemá vliv skutečnost, že oba zajišťovací instituty se vztahují k téže pohledávce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali dovolání oba žalovaní.
Podáním ze dne 1. 11. 2006, doručeným soudu prvního stupně dne 2. 11. 2006, žalovaný 2) své dovolání vzal výslovně v celém rozsahu zpět.
Protože dovolání žalovaného 2) bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty druhé o. s. ř. dovolací řízení o dovolání žalovaného 2) zastavil.
Žalovaná 1) v dovolání [jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť otázku zásadního právního významu dosud neřešenou judikaturou vidí ve „způsobu označování nemovitostí v písemných smlouvách s ohledem na určitost označení, konkrétně v tom, zda při neprovedení změny zápisu v evidenci či katastru nemovitostí přechází bez dalšího původně přidělené číslo popisné domu, zapsané v evidenci či katastru nemovitostí, který byl demolován, na nový dům postavený následně na téže parcele a zda je možno tento nový dům v písemných smlouvách platně označovat číslem popisným původního domu, bez rozhodnutí o přidělení čísla popisného“] namítá, že zástavní právo nebylo platně zřízeno k domu čp. 187, neboť v době uzavření zástavní smlouvy byl již původní rodinný dům čp. 20 zbourán a na jeho místě byl s jiným půdorysem a samostatnými základy postaven dům nový, v době uzavření zástavní smlouvy nezkolaudovaný, který nikdy neměl popisné číslo 20 a kterému bylo následně po kolaudaci v roce 2003 přiděleno číslo popisné 187. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Žalovaná 1) dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované 1) proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalovaná 1) v dovolání především namítá, že předmět zástavního práva byl v zástavní smlouvě sjednán neurčitě a nesrozumitelně a že zástavní právo k nemovitosti ve výroku rozsudků obou soudů uvedené nevzniklo.
Podle ustanovení §151b odst. 4 věty první obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2000) ve smlouvě o zřízení zástavního práva se musí určit předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zabezpečuje.
Podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Podle ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§37 odst.1 občanského zákoníku). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Dospěl-li při postupu podle ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. – oproti názoru žalované 1) - k závěru, že předmět zástavního práva byl v zástavní smlouvě datované dnem 21. 2. 1992 vymezen dostatečně určitě, neboť „nemovitosti byly v zástavní smlouvě označeny v jejich souhrnu, a to i odkazem na výpis z evidence nemovitostí i na znalecký posudek“ a „tak, jak jsou nemovitosti včetně rodinného domku v zástavní smlouvě pod bodem II. popsány a charakterizovány, obstojí co do určitosti i po změně čísla popisného rodinného domku na č. p. 187“, nemůže rozsudek odvolacího soudu jen z tohoto důvodu spočívat na nesprávném právním posouzení věci.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované 1) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu