ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.63.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 63/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným S. d. a. s., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 9 C 191/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. října 2004, č.j. 12 Co 24/2003-161, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 10. 2004, č.j. 12 Co 24/2003-161 k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 26. 4. 2002, č.j. 9 C 191/98-123 „ve výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že skončení pracovního poměru žalobce u žalované okamžitým zrušením ze strany žalované je neplatné“, a „ve výroku III., jímž bylo vysloveno, že o zbývajících nárocích bude rozhodnuto dodatečným rozhodnutím“, rozsudek okresního soudu změnil tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal „náhrady alikvotní části dovolené v délce dvou dnů – 1.414,- Kč, dodatkového platu za období 11/1997 až 04/1998 – cca 4.000,- Kč, náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 24.4.1998 do 31.5.1998 – 10.749,- Kč, náhrady bolestného a poplatku za vyhotovení o něm – 750,- Kč a vyplacení prémií za měsíc duben 1998 – 2.384,- Kč“, a odvolací řízení „proti výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 23. 3. 1998, kterou dal žalobce žalované“ zastavil a zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jeho právním závěrem, že „žalobce, který napadl svého spolupracovníka na pracovišti fyzicky a způsobil mu zranění“, se tím „dopustil porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem“, a „po zaměstnavateli nelze požadovat, aby takové chování toleroval“. Odvolací soud zejména dovodil, že ačkoliv „v popisu skutku tak, jak je uveden v okamžitém zrušení pracovního poměru, není jméno napadeného spolupracovníka“, „je důvod okamžitého zrušení pracovního poměru dostatečně konkretizován tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem“; a uzavřel, že „fyzické napadení spolupracovníka je zcela nepochybně porušením pracovní kázně, a to zvlášť hrubým způsobem, a protože žalobce se právě tohoto jednání dopustil, naplnil tak podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru dané v §53 odst. 1 písm. b) zák. práce“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (osoba uvedená v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3, která za něj jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc [advokátem nebo - jde-li o věci uvedené v §3 odst. 1 písm. b) a §3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů - notářem], jestliže sám nebo osoba uvedená v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3, která za něj jedná, takového vzdělání nedosáhla.
V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. §241b odst. 2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 věty druhé o.s.ř. se původně odstranitelná vada dovolání stává neodstranitelnou a zmeškání této lhůty vede k odmítnutí dovolání.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že dovolatel, který nemá právnické vzdělání a při podání dovolání ze dne 9. 5. 2005 nebyl právně zastoupen, požádal již podáním ze dne 14. 4. 2005 o ustanovení zástupce pro podání dovolání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 9. 2005, č. j. 9 C 24/2003-175 ustanovil žalobci zástupce – JUDr. J. M., advokátku; toto usnesení nabylo právní moci dne 1. 10. 2005.
Z uvedeného vyplývá, že lhůta k podání dovolání, která se v posuzované věci odvíjí od právní moci usnesení o ustanovení zástupce, uplynula dnem 1. 12. 2005 (srov. §241b odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že dovolatel prostřednictvím své právní zástupkyně podal doplněné dovolání osobně dne 13. 12. 2005, podal jej opožděně a dovolací soud k takto opožděnému doplněnému dovolání již nemůže přihlédnout.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2007
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý , v. r.
předseda senátu