ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.78.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 78/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele I. N., a. s., zastoupeného advokátem, proti zástavním dlužníkům 1) Š. J., 2) M. J., zastoupeným advokátem, za účasti T. a. s., zastoupeného advokátkou, jako vedlejšího účastníka na straně zástavních dlužníků, o prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 7 C 53/2005, o dovolání zástavních dlužníků a vedlejšího účastníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. září 2005, č. j. 20 Co 275/2005-149, takto:
I. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá.
II. Řízení o dovolání zástavních dlužníků se zastavuje.
II. Zástavní dlužníci a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 1.428,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Kutné Hoře dne 4.4.2005 se zástavní věřitel domáhal vydání usnesení, kterým by soud „k uspokojení pohledávky zástavního věřitele vůči dlužníku T. a.s., z titulu Smlouvy o operativním úvěru uzavřené dne 4.4.2002 mezi dlužníkem T. a.s. a původním věřitelem U. b., a.s., jež ke dni 25.3.2005 činí 3.351.246,- Kč, nařídil prodej zástavy – nemovitostí dle Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 4.4.2002, a to budovy – objektu bydlení, H., na pozemku parc. č. 1668; pozemku parc. č. 1668, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 227 m2; pozemku parc. č. 1669, zahrada o výměře 73 m2, to vše zapsáno na LV u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště K. H., v k.ú. K. H., obec K. H., okres K. H.“.
Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 8.4.2005, č.j. 7 C 53/2005-40, „k uspokojení pohledávky žalobce zástavního věřitele proti žalovaným zástavním dlužníkům ve výši 3.351.246,- Kč“ „nařídil“ „prodej zástavy – nemovitostí dle Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 4.4.2002, a to budovy – objektu bydlení č.p. 155, H., na pozemku parc. č. 1668; pozemku parc. č. 1668, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 227 m2; pozemku parc. č. 1669, zahrada o výměře 73 m2, to vše zapsáno na LV u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště K. H., v k.ú. K. H., obec K. H., okres K. H.“ a rozhodl, že „žalovaní – zástavní dlužníci jsou povinni zaplatit žalobci – zástavnímu věřiteli na nákladech řízení částku 8.150,- Kč“.
K odvolání zástavních dlužníků Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14.9.2005, č.j. 20 Co 275/2005-149, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že „zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli náhradu nákladů odvolacího řízení 8.459,70 Kč k rukám jeho zástupce“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali zástavní dlužníci a vedlejší účastník dovolání.
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 8.10.2007 vzali zástavní dlužníci své dovolání proti usnesení odvolacího soudu zpět.
Vedlejší účastník navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo vedlejším účastníkem podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §93 odst. 3 o.s.ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Pravidlo uvedené v ustanovení §93 odst. 3 o.s.ř., že vedlejší účastník má v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník, kterého v řízení podporuje, se uplatní v průběhu (během) občanského soudního řízení. Na oprávnění vedlejšího účastníka podat opravné prostředky ustanovení §93 odst. 3 o.s.ř. nedopadá; možnost vedlejšího účastníka uplatnit odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně proto upravuje ustanovení §203 odst. 1 o.s.ř. a podat žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost řeší ustanovení §231 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že zákon nestanoví, že by vedlejší účastník mohl podat též dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, byl v soudní praxi přijat (za pomoci argumentu e silentio legis) a nadále je přijímán jako správný závěr (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2003 , sp. zn. 25 Cdo 162/2003, které bylo uveřejněno pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004), podle kterého vedlejší účastník není (podle právní úpravy účinné od 1.1.2001) osobou oprávněnou k podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Protože k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není vedlejší účastník oprávněn (subjektivně legitimován), Nejvyšší soud České republiky proto jeho dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o.s.ř. odmítl.
Protože zástavní dlužníci vzali dovolání zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
V dovolacím řízení vznikly zástavnímu věřiteli v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 1.125,- Kč (srov. ustanovení §8 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 1.200,- Kč; ve věci byl účelně vynaložen jen jeden úkon právní služby (vyjádřením k dovolání). Vzhledem k tomu, že zástupce zástavního věřitele advokát Mgr. D. M. osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení podle ustanovení §137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [19% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka (po zaokrouhlení) 228,- Kč (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Protože řízení o dovolání zástavních dlužníků bylo pro zpětvzetí dovolání zastaveno a dovolání vedlejšího účastníka bylo odmítnuto, dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. zástavním dlužníkům a vedlejšímu účastníkovi uložil, aby zástavnímu věřiteli náklady v celkové výši 1.428,- Kč nahradili. Zástavní dlužnice a vedlejší účastník jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který zástavního věřitele v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2007
JUDr. Roman F i a l a, v. r.
předseda senátu