ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1528.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 1528/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce A. P., zastoupeného advokátkou, proti žalované PhDr. D. B., o vydání věci, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 64/2005, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 15 Co 400/2006-74, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. září 2006, č. j. 49 C 64/2005-59, žalované pod bodem I. výroku uložil, „aby ve lhůtě 15ti dnů soudu sdělila, jaké podání chtěla dát svým přípisem, který byl soudu doručen 6. 4. 2006, zda navrhovala postup dle ustanovení §204 odst. 3 o. s. ř. a chtěla tím požádat o prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení vydaného pod č. j. 49 C 64/2005-43 dne 23. 2.2006, nebo jiné podání“. Současně žalované uložil, aby sdělila, kde se zdržovala v době doručování usnesení o zastavení odvolacího řízení ze dne 23. února 2006, č. j. 49 C 64/2005. Dále žalované pod bodem II. výroku uložil pořádkovou pokutu.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované usnesením ze dne
27. února 2006, č. j. 15 Co 400/2006-74, odvolání žalované proti výroku usnesení soudu prvního stupně pod bodem I. odmítl a výrok pod bodem II. změnil tak, že pořádková pokuta se žalované neukládá.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná podání označené jako „odvolání proti usnesení ze dne 20. 9. 2006 / k spisové značce 49 C 64/2005“, v němž shrnula dosavadní průběh řízení a požádala o zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle §41 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení každý úkon účastníka soud posuzuje podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen.
Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením posoudil podání žalované jako dovolání, neboť v daném případě žalovaná napadá rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ je dovoláním možné napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jednotlivé případy rozhodnutí odvolacího soudu, proti kterým je dovolání přípustné, jsou taxativně uvedeny v §237 až 239 OSŘ. Proti rozhodnutím odvolacího soudu v těchto ustanoveních neuvedených dovolání přípustné není.
Žalovaná napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto její odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, proti němuž není přípustné odvolání [§202 odst. 1 písm. a) OSŘ], a jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno tak, že se žalované pořádková pokuta neukládá. Takové rozhodnutí není možné do výčtu rozhodnutí odvolacího soudu, proti nimž je dovolání přípustné, podřadit.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ jako nepřípustné odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2007
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu