ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1647.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 1647/2007-2
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně P. N., zastoupené advokátkou, proti žalovanému doc. MUDr. J. T., CSc., zastoupenému advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 22/88, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 30. června 2005, č. j. 29 Co 158/2005-239, ve znění opravného usnesení ze dne 12. února 2007, č. j. 29 Co 158/2005-268, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. září 2004, č. j. 16 C 22/88-209, ve znění usnesení ze dne 14. prosince 2004, č. j. 16 C 22/88-217, výrokem pod bodem I. přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného rekreační chatu v obci Z., katastrální území Z.u Č. L., zapsanou na LV pro okres Č. L., k. ú. Z. u Č. L., na parcele 460/14 o výměře 48 m2“, výrokem pod bodem II. uložil žalovanému povinnost „zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 195.950,- Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“, a výroky pod body III. a IV. rozhodl o úhradě soudního poplatku a o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec jako soud odvolací k odvolání účastníků rozsudkem ze dne 30. června 2005, č. j. 29 Co 158/2005-239, ve znění usnesení ze dne 12. února 2007, č. j. 29 Co 158/2005-268, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „ve výrocích ve věci samé (I., II.), ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek“, a změnil jej ve výroku pod bodem IV. tak, že se žalobkyni neukládá zaplacení soudního poplatku. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje, jak tvrdí, dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Uvádí, že „po právní stránce jde o posouzení zásadní otázky o rozsahu povinnosti odvolacího soudu po novele občanského soudního řádu zákonem č. 30/2000 Sb., zjistit skutečný stav věci (§153 odst. l o. s. ř.)“. Namítá, že odvolací soud neuznal za podstatné jeho odvolací námitky, týkající se zápisu v katastru nemovitostí ohledně vlastníka na straně jedné (MUDr. J. T.) a osoby, na niž zní nabývací titul na straně druhé (MUDr. J. T.). Odvolací soud k tomu konstatoval, že na řízení dopadala novela OSŘ a že tedy povinností účastníků bylo učinit skutková tvrzení a důkazní návrhy před soudem prvního stupně; odvolací soud dále dovodil, že ve věci zřejmě došlo k omylu při vydání kolaudačního rozhodnutí nebo při vyhotovování zápisu v tehdejší evidenci nemovitostí. S těmito závěry odvolacího soudu dovolatel nesouhlasí, neboť k tomu nebyla provedena náležitá skutková zjištění. Zásadní byla otázka, zda chata byla účastníky nabyta do vlastnictví za trvání manželství způsobem uvedeným v §143 ObčZ. Nabývací titul – kolaudační rozhodnutí – závěr soudu prvního stupně vyvracel a bez doplnění dokazování obsahem spisu stavebního úřadu o kolaudaci a spisem katastrálního úřadu nebylo možné věc náležitě posoudit. Právní závěry soudu jsou tak v rozporu se skutkovým zjištěním a je více než pravděpodobné, že soud provedl vypořádání ohledně věci, která nebyla předmětem SJM. Tak byla zvýhodněna žalobkyně, jíž byla přiznána peněžitá náhrada. Odvolací soud byl povinen námitky žalovaného prověřit bez ohledu na znění novely OSŘ; jejich neprověření je odepřením práva na spravedlivý proces – čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K tomu dovolatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 254/99. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.
Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
Dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, tedy uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 OSŘ, pro který však nelze dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ připustit. Pokud uvádí, že „po právní stránce jde o posouzení zásadní otázky o rozsahu povinnosti odvolacího soudu po novele občanského soudního řádu zákonem č. 30/2000 Sb., zjistit skutečný stav věci (§153 odst. l o. s. ř.)“, podotýká se, že od 1. 1. 1994 zní toto ustanovení takto „Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci“ (viz zákon č. 283/1993 Sb.). Tato otázka tak nemůže být významná.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu