ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1983.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 1983/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) F. J., b) A. V., c) E. J., d) N. P., e) J. J., f) J. J., g) M. K., h) M. K., i) J. K., j) V. K., k) J. K., l) V. Š., a m) P. S., proti žalované I. J., zastoupené advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 C 176/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2005, č. j. 22 Co 132/2005-636, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Právní předchůdce žalobců J. J. se proti žalované domáhal vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“). V průběhu řízení zemřel a v řízení soud pokračoval jako s žalobci s jeho dědici.
Okresní soud v Příbrami („dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. ledna 2005, č. j. 15 C 176/98-580, výrokem pod bodem I. rozhodl, že „z věcí, které měl právní předchůdce žalobců a žalovaná v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů se přikazují do výlučného vlastnictví žalobců“ movité věci v tomto bodě specifikované a že „dále se žalobcům přikazuje vklad na účtu č. – spořící účet, osobní konto T5 ve výši 180.000,- Kč vedený u K. b., a. s.. Vklad na účtu č., typ účtu stavební spoření, ve výši 47.401,50 Kč vedený u Č.-s. s., a. s.“ Výrokem pod bodem II. rozhodl, že „žalované se přikazuje do výlučného vlastnictví vklad na účtu č. , speciální symbol, vedený u Č. s., a. s., ve výši 5.895,43 Kč. Vklad na účtu č., speciální symbol, sporožirový účet vedený u Č. s., a. s., pobočka Č. B. ve výši 33.087,40 Kč. Vklad na účtu č., speciální symbol u Č. s., a. s., pobočky O., vkladní knížka ve výši 58.812,50 Kč“. Výrokem pod bodem III. uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované I. J. na vyrovnání podílu částku 85.672,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně s tím, že splněním povinnosti jednoho ze žalobců zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních žalobců. Výrokem pod bodem IV. zamítl návrh, aby žalovaná vydala žalobcům položku č. 2 - fotoaparát Chinon, položku č. 4 – Avomet a odsávačku. Výroky pod body V. až IX. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců (napadli výrok pod body III. a IX. a částečně výrok pod bodem II.) i žalované (napadla výrok pod body I., II. a III.) rozsudkem ze dne 20. září 2005, č. j. 22 Co 132/2005-636, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I., II. a III. tak, že „z vypořádaného bezpodílového spoluvlastnictví - náležejí do dědictví po J. J., nar., zemřelém“ movité věci zde podrobně specifikované „a dále vklady na účtech: č. – spořící účet, osobní konto T ve výši 180.000,40 Kč vedený u K. b., a. s., č. – stavební spoření ve výši 47.401,50 Kč, vedený u Č. – S. s., a. s. – do výlučného vlastnictví žalované se přikazují vklady na účtech: č. , specifický symbol, vedený u Č. s., a. s. ve výši 5.895,43 Kč, č. specifický symbol – sporožirový účet vedený u Č. s., a. s., pobočka Č. B. ve výši 33.087,40 Kč, č., specifický symbol, vedený u Č. s., a. s., pobočka O. – vkladní knížka s vkladem 58.812,50 Kč, - pohledávka žalované za žalobci z tohoto vypořádání ve výši 85.239,80 Kč náleží do dědictví po J. J., nar., zemřelém.“ Dále rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně včetně určení, které věci tvoří bezpodílové spoluvlastnictví manželů („BSM“). Nesprávným však shledal jeho rozhodnutí, pokud soud prvního stupně movité věci a vklady na účtech č. a č. přikázal do výlučného vlastnictví konkrétních žalobců jako právních nástupců bývalého manžela žalované a pokud stanovil, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované na vyrovnání podílů obnos 85 672,- Kč. Odkázal na §175l a §175k odst. 3 OSŘ a uzavřel, že soud v nalézacím řízení není oprávněn rozhodovat o tom, co konkrétně tomu kterému dědici připadne ze zaniklého BSM do výlučného vlastnictví, nýbrž je oprávněn rozhodnout pouze o tom, které věci náležejí do dědictví po zemřelém bezpodílovém spoluvlastníkovi. Soud prvního stupně proto měl rozhodnout, že věci konkretizované shora náležejí do dědictví po J. J.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání; jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a), resp. písm. b) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje podle svého tvrzení dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 OSŘ. Uvádí, že od počátku řízení souhlasila s tím, aby si žalobci ponechali veškeré movité věci z BSM, jejichž množství však bylo větší, než bylo soudem žalobcům přiznáno. V tomto směru se dostala do důkazní nouze, neboť jí byl zamezen přístup do bytu a soud nevyhověl jejím podáním z 11. 4. 2000, resp. 26. 4. 2000, a jejímu návrhu z 24. 8. 2000 na nařízení předběžného opatření k zajištění důkazu provedením soupisu věcí. Dále nevyhověl jejímu podání z 21. 12. 1999, resp. 19. 1. 2000 s návrhem na nařízení předběžného opatření ohledně zdržení se nakládání s penězi spadajícími do BSM, uloženými na účtech. Namítá, že se soud důsledně nevypořádal se všemi jejími námitkami ohledně stavu a pohybu finančních prostředků u peněžních ústavů na v dovolání specifikovaných účtech, včetně peněz, jež do manželství vnesla. V tomto směru uzavírá, že by jí žalobci měli zaplatit na vyrovnání podílu nejen 85 239,80 Kč, ale nejméně o částku 54 357,- Kč vyšší, kterou si žalobci ponechali pro sebe. Výrok odvolacího soudu, že částka 85 239,80 Kč je její pohledávkou za žalobci spadající do dědictví po J. J. pokládá za chybný, neboť dědické řízení se může protáhnout v souvislosti s řízením u policie v souvislosti se zpochybňováním závěti zůstavitele. Má výhrady i k výrokům odvolacího soudu ohledně nákladů řízení včetně rozhodnutí o její povinnosti zaplatit České republice 18 386,- Kč, neboť je jako samoživitelka insolventní. Z procesního hlediska pokládá za závadu, že odvolací soud pominul neúčast některých žalobců u odvolacího jednání. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil žalobce f), který polemizuje s argumentací dovolatelky jak ve vztahu k přípustnosti dovolání, tak k uplatněným dovolacím důvodům. Za pochybení pokládá skutečnost, že soud do BSM nezahrnul vklad na účtu č., jehož zůstatek k datu rozvodu činil 202 477,95 Kč, a tak byli žalobci poškozeni. Navrhuje nicméně, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) OSŘ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) OSŘ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) OSŘ]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). K vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.
Pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, není rozhodující, jak jej odvolací soud označil, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně (viz R 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V dané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že namísto přikázání věcí konkrétním dědicům vyslovil, že tyto věci náležejí do dědictví po zůstaviteli – původním žalobci. Tento postup je v souladu s konstantní judikaturou (R 4/1980 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud se však neodchýlil od soudu prvního stupně pokud jde o vymezení masy BSM a její vypořádání mezi žalobci a žalovanou. Proto je jeho rozhodnutí obsahově rozhodnutím potvrzujícím.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ není dána v případě, kdy odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s pokyny k provedení dalšího dokazování, resp. k odstranění vad řízení aniž vyjádřil svůj právní názor na posouzení věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 33 Cdo 2781/2000, publikované pod č. C 80 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). V dané věci tak přichází do úvahy jen přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ; napadené rozhodnutí však otázku zásadního právního významu neřeší a dovolatelka žádnou takovou otázku nevymezuje. Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 2423/99, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 188).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud jej podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobcům v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu