ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.2280.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 2280/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) D. V., a b) R. K., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) L. D., a 2) L. D., zastoupeným advokátkou, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C 446/2001, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2006, č. j. 28 Co 196/2006, 28 Co 197/2006-392, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2006, č. j. 28 Co 196/2006, 28 Co 197/2006-392, a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 9. ledna 2006, č. j. 5 C 446/2001-365, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 18. ledna 2006, č. j. 5 C 446/2001-369, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Rakovníku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. ledna 2006, č. j. 5 C 446/2001-365, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 18. ledna 2006, č. j. 5 C 446/2001-369, zamítl „návrh, aby soud zřídil věcné břemeno spočívající v právu chůze a jízdy jednostopým a dvoustopým vozidlem ve prospěch žalobců jako vlastníků domu evidenční číslo 617 se stavebním pozemkem č. 197 v k. ú. S. z místní komunikace pozemek č. 942/2 po pozemku č. 885/7 v k. ú. S., a to dle varianty č. 1 označené v náčrtu znalce Ing. R. P. jako jižní varianta“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování vzal za prokázané, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky domu evidenčního čísla 617 se stavebním pozemkem parc. č. 197 v kat. území S. Žalovaní jsou tamtéž spoluvlastníky pozemků parcelních čísel 874/1, 885/7 a 885/1, které v převážné části obklopují pozemek žalobců č. 197. Vlastníkem pozemku parc. č. 940/2, na němž je přístupová cesta k označeným pozemkům, je obec S. S ohledem na provedené pozemkové úpravy v katastru nemovitostí znalec Ing. P. navrhl dvě nové varianty přístupu z účelové komunikace na pozemku parc. č. 940/2 na pozemek žalobců přes pozemek žalovaných parc. č. 885/7. Tzv. jižní varianta by omezila žalované věcným břemenem na ploše 88 m2, došlo by při ní k rozdělení pozemku parc. č. 885/7 a jeho méně příznivému užívání. Výhodou této varianty by byl snadnější vjezd do vrat dvora na pozemku žalobců. Tzv. severní varianta by zasáhla do vlastnických práv žalovaných 55 m2 a méně by omezila užívání jejich pozemku, neboť se nachází v okrajové části a více odpovídá historickému prostorovému vztahu pozemku č. 197 vůči příjezdové cestě. Dřívější mapy zobrazovaly možnost vjezdu na pozemek č. 197 přímo z příjezdové cesty. Skutečnému využívání této možnosti bránil sloup elektrického vedení. Tato překážka je eliminována dnešním odstupem cesty po provedených jednoduchých pozemkových úpravách. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci mají potřebu zřízení přístupu ke svým nemovitostem z veřejné komunikace, neboť nejsou vlastníky přilehlého pozemku, přičemž příjezdová cesta musí vést přes pozemek žalovaných. Žalobu zamítl proto, že žalobci setrvávali na návrhu, aby předmětné věcné břemeno bylo určeno podle tzv. jižní varianty, zatímco soud prvního stupně za vhodnější považoval tzv. severní variantu.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 11. dubna 2006, č. j. 28 Co 196/2006, 28 Co 197/2006-392, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění výroku ve věci samé, „že se zamítá žaloba, aby soud zřídil věcné břemeno spočívající v právu chůze a jízdy jednostopým a dvoustopým vozidlem ve prospěch žalobců jako vlastníků domu evidenční číslo 617, postaveném na stavebním pozemku p. č. 197 v katastrálním území S., z místní komunikace pozemek č. 940/2 po pozemku č. 885/7, vše v katastrálním území S., a to dle varianty č. 1, označené v náčrtu znalce Ing. R. P. jako jižní varianta“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Stejně jako soud prvního stupně odvolací soud uvedl, že nemůže jít o zřízení cesty vyhovující žalobcům, ale cestu co nejméně zatěžující vlastníka přilehlého pozemku. Tak je tomu v případě tzv. severní varianty. Pro posouzení věci není bez významu, že žalovaní přibližně v místech tzv. severní varianty nebrání žalobcům v přístupu k jejich nemovitostem a jsou ochotni smluvně zřídit věcné břemeno za náhradu podle tzv. severní varianty. S ohledem na tento stav odvolací soud dospěl k závěru, že v době jeho rozhodování již není splněna zákonná podmínka pro zřízení věcného břemene podle §151o občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), tj. že žalobci jako vlastníci stavby k ní nemají přístup jinak. Tato zákonná podmínka podle odvolacího soudu není totiž splněna, jestliže vlastník přilehlého pozemku je ochoten prodat vlastníkovi stavby pozemek, který má být cestou, nebo je ochoten smluvně zřídit za tržní cenu věcné břemeno – cestu ke stavbě. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou žalobců, že soud v tomto případě není vázán žalobním petitem [§153 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“)]. K tomu uvedl, že z §151o ObčZ vyplývá, že jde o řízení návrhové, neboť věcné břemeno lze zřídit jen na návrh vlastníka stavby. Řízení o zřízení věcného břemene není řízením, kde by z právního předpisu vyplýval určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Vypořádání vztahu mezi účastníky plyne jen z toho, že věcné břemeno musí být zřízeno za náhradu, i když se toho žalovaná strana výslovně nedomáhá, nebo není-li to uvedeno v žalobním petitu. „Pokud se žalobci domáhají zřízení věcného břemene nutné cesty konkrétním přesně vymezený prostorem povrchu zemského po přilehlém pozemku, soud je podle názoru odvolacího soudu takovým žalobním petitem vázán a nemůže žalobcům přisoudit něco, co sami nechtějí.“ Dále uvedl, že není splněna zákonná podmínka ke zřízení věcného břemene podle §153o odst. 3 ObčZ také proto, že žalobci mají přístup ke své stavbě jinak.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce žalobce spatřuje v řešení právní otázky, zda v řízení o zřízení věcného břemene práva cesty podle §151o odst. 3 ObčZ je soud vázán petitem žaloby či zda soud může návrh žalobce překročit ve smyslu §153 odst. 2 OSŘ. Zásadní otázkou je, „zda v případě zřízení věcného břemene práva cesty podle §151o odst. 3 ObčZ jde o případ, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky (§153 odst. 2 OSŘ), a kdy tedy soud není návrhem žalobce vázán a může návrh překročit či přisoudit něco jiného“. Žalobce nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že o takový případ nejde. Je toho názoru, že v případě zřízení věcného břemene podle §151o odst. 3 ObčZ soud není vázán návrhem žalobce a dospěje-li k závěru, že podmínky pro zřízení věcného břemene jsou splněny, musí věcné břemeno zřídit. Nelze připustit, aby se žalobci opakovaně žalobou domáhali zřízení věcného břemene proto, že jimi navrhovaný způsob věcného břemene neodpovídá představě soudu. Nebylo zjištěno, že by žalobci měli jiné právo (obligační), které by jim cestu umožňovalo, ani např. z titulu účelové komunikace. Nejbližší přístup k nemovitostem žalobců je přes pozemek žalovaných parc. č. 885/7. Žalovaní nebyli ochotni žalobcům dotčenou část pozemku prodat, ani uzavřít dohodu o zřízení věcného břemene za náhradu. Dále namítl, že tzv. severní varianta, preferovaná žalovanými znamená dvě ostré zatáčky, jedna zhruba o 150o vlevo a druhá o 90o vpravo. Technické parametry každého konkrétního vozidla vyžadují pro zatočení určitý minimální prostor. Tato varianta však tyto prostorové nároky nerespektovala. Např. nákladním vozidlem zatočit v uvedeném prostoru není možné. Této variantě navíc brání vzrostlý strom hrušky. Návrhu žalobců, aby byl vyžádán znalecký posudek z oboru silniční dopravy, v němž by byla zodpovězena otázka nezbytného prostoru pro zatočení osobním nebo nákladním vozidlem, nebylo soudy vyhověno. V tom žalobce spatřuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen “Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou upraveny v ustanoveních §237 až 239 OSŘ, přičemž dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť právní otázku vymezení věcného břemene spočívajícího v právu cesty a jeho zřízení v návaznosti na nesprávné posouzení povahy tohoto řízení posoudil v rozporu s hmotným právem a judikaturou dovolacího soudu. Dovolání je tak přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Podle §151o odst. 1 věta první ObčZ věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Podle odstavce 3 téhož ustanovení není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.
Podle §153 odst. 2 OSŘ soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
Otázkou, jakou povahu má řízení o zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty přes přilehlý pozemek, a v návaznosti na ni, zda v tomto řízení je soud vázán žalobním petitem či nikoli, se Nejvyšší soud již zabýval v rozsudku z 11. 7. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1075/2006, publikovaném na internetových stránkách www.nsoud.cz, v němž zaujal právní názor, že zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty podle §151o odst. 3 ObčZ představuje určitý způsob vypořádání vztahu mezi vlastníkem stavby, ke které není zajištěn přístup, a vlastníkem přilehlého pozemku. Z toho vyplývá, že jsou-li splněny podmínky pro zřízení práva nezbytné cesty, soud není vázán navrhovaným rozsahem věcného břemene žalobním petitem. Jeví-li se soudu žalobou uplatněný rozsah tohoto věcného břemene nepřiměřený, je na něm, aby takové věcné břemeno, které by co nejméně zatěžovalo vlastníka přilehlého pozemku a současně zajišťovalo vlastníku stavby přístup ke stavbě v nezbytném rozsahu, zřídil. Zřízené věcné břemeno spočívající v právu cesty je třeba vymezit v geometrickém plánu, který bude součástí rozsudku.
S ohledem na uvedené dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2007
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu