ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.2445.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 2445/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. V., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) Z. Š., 2) H. V., 3) Ing. P. V., a 4) E. V., zastoupeným advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 187/97, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. února 2007, č. j. 27 Co 100/2007-152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
27. října 2000, č. j. 5 C 187/97-57, ve spojení s opravným usnesením ze dne 4. července 2001, č. j. 5 C 187/97-73, určil, „že žalobkyně je vlastnicí pozemkové parcely č. 242/5 o výměře 9 987 m2, označené podle dřívější pozemkové evidence, nyní části pozemkové parcely č. 242 – role v obci M., zapsané v katastru nemovitostí pro Katastrální území M. na LV č. u Katastrálního úřadu P.-v.“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 22. února 2007, č. j. 27 Co 100/2007-152, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení změnil tak, že návrh na určení, že žalobkyně je vlastnicí shora uvedené pozemkové parcely, zamítl, a žalovaným nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, soudem odvolacím a dovolacím.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, a to proti výroku o nákladech řízení, podali žalovaní dovolání.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §167 odst. 1 OSŘ nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení.
Z citovaného ustanovení §167 odst. 1 OSŘ vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, kdy o nákladech řízení je rozhodnuto rozsudkem v návaznosti na rozhodnutí ve věci samé. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. a) vyjma věcí uvedených v §237 odst. 2, dále v §238, §238a a §239 odst. 2 písm b) OSŘ.
Přípustnost dovolání v daném případě nevyplývá z §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z §238, §238a a §239 odst. 2 písm. b) OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. K tomu srov. Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – právní věty a rejstříky, C 2458.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) OSŘ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a náklady vzniklé žalobkyni nelze považovat za účelně vynaložené, neboť navrhla dovolání zamítnout, ačkoli postačilo namítnout jeho nepřípustnost (§243b odst. 5,
§224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2007
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu