ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.3505.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 3505/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) F. J., a b) A. J., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) V. V., a 2) J. V., o odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 52/2000, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2006, č. j. 25 Co 105/2006, 25 Co 106/2006-517, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. října 2005, č. j. 6 C 52/2000-478, na základě žaloby žalobců a) a b) proti žalovaným 1) Ing. arch. L. V., a 2) V. V., přikázal „nemovitosti a to dům číslo evidenční 78 na stavební parcele parc. č. 391/24, garáž na pozemku parc. č. 391/25 a kůlna na pozemku parc. č. 391/1, katastrální území M., obec P. včetně jejich součástí a příslušenství“ do vlastnictví žalobců „za náhradu ve výši 303.970,- Kč, kterou jsou žalobci povinni zaplatit žalovaným do 3 dnů od právní moci rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Žalobci i žalovaní podali proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání. V průběhu odvolacího řízení 10. 6. 2006 zemřel žalovaný Ing. arch. L. V. a Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9. listopadu 2006, č. j. 25 Co 105/2006, 25 Co 106/2006-517, rozhodl, že „v řízení bude dále pokračováno na straně žalovaných na místo Ing. Arch. L. V. s J. V.“. Toto rozhodnutí bylo žalované V. V. doručeno 5. 12. 2006 a pro J. V. byla zásilka s uvedeným usnesením 20. 11. 2006 uložena na poště; protože nebyla do 15 dnů adresátkou k výzvě vyzvednuta, byla 6. 12. 2006 vrácena poštou odvolacímu soudu.
Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podaly obě žalované „blanketní dovolání“, které bylo odvolacímu soudu doručeno 6. 2. 2007, se současnou žádostí „o přidělení tzv. ustanoveného zástupce“ pro řízení „před dovolacím soudem a pro doplnění blanketního dovolání“.
Odvolací soud usnesením ze dne 23. dubna 2007, č. j. 25 Co 105/2006, 25 Co 106/2006-541, rozhodl, že „první žalované V. V. se neustanovuje zástupce pro odvolací a pro dovolací řízení“; tímto usnesením rozhodl totožně ohledně „druhé žalované J. V.“. Dalším usnesením ze dne 23. dubna 2007, č. j. 25 Co 105/2006, 25 Co 106/2006-542, vyzval žalovanou V. V., aby svoje dovolání doplnila „ve smyslu §241a ve spojení a ust. §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. do deseti dnů ode dne doručení tohoto usnesení“ a aby uvedla v jakém rozsahu a z jakých důvodů usnesení odvolacího soudu z 9. 11. 2006 napadá, či jaké důkazy by měly být k prokázání důvodů dovolání provedeny a čeho se dovoláním domáhá, včetně dovolacího návrhu. Poučil ji ve smyslu §241 odst. 1, §241 odst. 4 a §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“); upozornil ji, že nedoplní-li dovolání ve stanovené lhůtě bude soud postupovat podle §209 OSŘ a věc předloží dovolacímu soudu, „který dovolání podle ust. §241b ve spojení s §43 odst. 2 o. s. ř. odmítne“. Usnesením ze dne 23. dubna 2007, č. j. 25 Co 105/2006, 25 Co 106/2006-543, rozhodl obdobně ve vztahu k žalované J. V. Toto usnesení bylo doručeno V. V. 30. 5. 2007 a pro J. V. byla zásilka s tímto usnesením 18. 5. 2007 uložena a adresátce byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedla. Na všechna usnesení odvolacího soudu uvedená v tomto odstavci reagovaly žalované přípisem, který byl doručen odvolacímu soudu 12. 6. 2007, jímž odvolacímu soudu oznamují, že jsou „si vědomy, že dovolání musí napsat advokát, a proto o něj žádáme Advokátní komoru“ s tím, že „po dobu, než nám bude přidělen, žádáme ze závažných důvodů o přerušení řízení a stavění lhůt, abychom neutrpěly na svých právech“.
Vzhledem k tomu, že žalované neodstranily vady svých dovolání, předložil odvolací soud věc k dalšímu řízení dovolacímu soudu, jemuž byl spis ve věci doručen 13. 8. 2007.
Podle §241 odst. 1, 2 a 4 OSŘ musí být dovolatelky v dovolacím řízení zastoupeny advokátem, jestliže samy nemají právnické vzdělání. Z podaných dovolání žalovaných zastoupení advokátem nevyplývá a jiné listiny toto zastoupení nebo právnické vzdělání dovolatelek prokazující nebyly předloženy. Odvolací soud jim výše uvedenou výzvou k doplnění dovolání a k zastoupení advokátem stanovil lhůtu deseti dnů a poté k jejich přípisu, doručenému odvolacímu soudu 12. 6. 2007, vyčkal, s přihlédnutím k §241b odst. 3, věta druhá za středníkem, další dva měsíce. Teprve poté věc předložil dovolacímu soudu k řízení o dovolání. Dovolatelky nedostatek povinného zastoupení do shora uvedeného data neodstranily a dovolání ve smyslu výzvy odvolacího soudu nedoplnily, ačkoliv byly o procesních následcích nesplnění této povinnosti odvolacím soudem poučeny.
Nejvyššímu soudu nezbývá, než konstatovat, že povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání vydání rozhodnutí ve věci samé (§241 odst. 1 OSŘ). Vzhledem k tomu, že k odstranění tohoto nedostatku do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §243c odst. 1 a §104 odst. 2 OSŘ zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení byl učiněn v souladu s §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu