ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.3538.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 3538/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) M. Ch., b) R. S. a c) P. Ch., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) J. Š. a 2) M. Š., oběma zastoupenými advokátkou, o zdržení se zásahů do vlastnického práva a o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 41/2003, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. října 2005, č. j. 25 Co 88/2005-128, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 20. prosince 2005, č. j. 25 Co 88/2005-134, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. listopadu 2004, č. j. 3 C 41/2003-104, pod bodem I. výroku rozhodl tak, že návrh žalovaných „na změnu vzájemné žaloby tak, aby soud zřídil věcné břemeno tak, jak vyplývá z kupní smlouvy, kterou první žalobkyně podepsala, se zamítá“. Pod bodem II. zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaným bylo uloženo zdržet se jízdy a chůze přes pozemek parc. č. 3798 – ovocný sad, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště v J., na LV pro obec a kat. území N. P., okres J. Pod bodem III. zamítl vzájemnou žalobu žalovaných na zřízení věcného břemene, spočívajícího v právu cesty přes označený pozemek žalobců parc. č. 3798, ve prospěch žalovaného 1) jako vlastníka zahradní chaty stojící na pozemku parc. č. 3797/2 v obci a kat. území N. P. Pod bodem IV. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že v katastru nemovitostí jsou žalobci vedeni jako podíloví spoluvlastníci pozemku parc. č. 3798 v obci a kat. území N. P., a to žalobkyně a) v rozsahu jedné poloviny, žalobci b) a c) každý v rozsahu jedné čtvrtiny, a není v něm zaznamenáno žádné omezení vlastnických práv žalobců. Žalovaný 1) je tamtéž výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 3797/2. Ze snímku katastrální mapy soud zjistil, že pozemek žalobců parc. č. 3798 je obdélníkového tvaru, který je kratší stranou situován k příjezdové komunikaci. Na pozemek žalobců navazuje pozemek žalovaných parc. č. 3797/2, od příjezdové komunikace značně vzdálený, k němuž v mapě není zanesena přístupová cesta. Kromě pozemku žalobců sousedí pozemek žalovaných se zemědělsky využívanými pozemky. Kupní smlouvou, registrovanou bývalým Státním notářstvím v J. 2. 7. 1980, MUDr. J. Š., CSc., prodal žalobkyni a) a jejímu manželovi, dnes zemřelému J. Ch., předmětný pozemek parc. č. 3798. Současně bylo mezi účastníky smlouvy dohodnuto, že žalobkyně a) a její manžel umožní všem vlastníkům pozemku parc. č. 3797/2 přístup na tento pozemek přes pozemek parc. č. 3798 jako doposud, a převzali na sebe i všechny své právní nástupce závazek umožnit přístup na pozemek parc. č. 3797/2, jakož i umožnit bezplatný odběr vody ze studny na pozemku parc. č. 3798 pro J. Š. a členy jeho rodiny. Darovací smlouvou z 15. 10. 1991 J. Š. st. daroval pozemek parc. č. 3797/2 žalovanému 1). Soud prvního stupně s ohledem na ujednání účastníků kupní smlouvy z roku 1980 o přístupu na pozemek parc. č. 3797/2 přes pozemek parc. č. 3798 dospěl k závěru, že užívání pozemku parc. č. 3798 žalovanými k přístupu na jejich pozemek není neoprávněným zásahem do vlastnických práv žalobců, neboť žalobkyně a) a její manžel převzali závazek umožnit přístup přes svůj pozemek vlastníku sousedního pozemku a jeho právním nástupcům, osobou oprávněnou z této smlouvy je tak každý vlastník pozemku parc. č. 3797/2, tj. v současné době žalovaný 1). K řádnému ukončení této smlouvy dosud nedošlo.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 12. října 2005, č. j. 25 Co 88/2005-128, ve znění usnesení ze dne 20. prosince 2005, č. j. 25 Co 88/2005-134, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části pod bodem II. výroku změnil tak, „že žalovaní jsou povinni zdržet se chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 3798, zapsaný na listu vlastnictví pro katastrální území N. P. u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště J.“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud uvedl, že ujednání mezi MUDr. J. Š., CSc., a manžely Ch. ve smlouvě z 16. 6. 1981, správně 16. 6. 1980, o přípustnosti chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 3798 „nemělo povahu závazkového právního poměru, nýbrž šlo, v rozporu s kogentním ustanovením §495 odst. 1 obč. zák. v tehdy platném znění, o zřízení věcného práva. Závazek a jemu odpovídající právo se totiž nevztahovaly k určitým osobám, nýbrž byly spojeny s vlastnictvím zatíženého pozemku č. 3798 a „panujícího“ pozemku č. 3797/2. Zákonnému zákazu zřizovat věcná břemena právními úkony (viz §495 odst. 1 obč. zák. v tehdy platném znění) nebylo možno zabránit uzavřením smlouvy ve prospěch třetí osoby (§50 obč. zák.)“. Smlouva z 16. 6. 1980 v části týkající se chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 3798 ve prospěch pozemku parc.č. 3797/2 je neplatná pro rozpor se zákonem (§39 a §41 občanského zákoníku v tehdy platném znění). Pokud žalovaní využívají pozemek žalobců k přístupu na svůj pozemek, konají tak bez právního důvodu a žalobci mají právo na ochranu svého vlastnického práva podle §126 odst. 1 obč. zák.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítli, že kupní smlouvu z 16. 6. 1980 uzavřenou „ve prospěch třetího“ nelze považovat za neplatnou pro rozpor se zákonem, neboť §495 odst. 1 obč. zák. ve znění platném ke dni uzavření kupní smlouvy nevyslovuje zákaz vzniku věcných břemen smlouvou. Odvolacímu soudu vytýkají, že pominul skutečnost, že žalovaní využívají přístupu na pozemek parc. č. 3797/2 přes pozemek parc. č. 3798 z titulu vydrženého práva. Na základě kupní smlouvy z 16. 6. 1980 byli v dobré víře, že již užívání pozemku parc. č. 3798 k přístupu na jejich pozemek náleží, a toto právo 22 let nepřetržitě vykonávali. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) v rozsahu dovolateli uplatněných dovolacích námitek a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Dovolací soud přitom vycházel z toho, že dovolatelé napadli právní závěr odvolacího soudu jen potud, že předmětná smlouva nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením §495 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), ve znění účinném v době uzavření smlouvy mezi žalobkyní a) a jejím zemřelým manželem a právním předchůdcem žalovaného 1) a tedy, že k 16. 6. 1980 bylo možné uzavřít smlouvu o vzniku věcného břemene ve prospěch třetích osob; netvrdili, že mělo jít o vznik práva závazkové (nikoli věcné) povahy.
Podle §495 odst. 1 ObčZ, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb., mohla zástavní práva a věcná břemena vznikat jen ze zákona; při převodu věci přecházela na nabyvatele. V minulosti již bylo konstatováno, že „tato zákonná úprava odstranila možnost, aby napříště docházelo smluvně ke vzniku věcných břemen. Tato úprava však nevyloučila možnost závazku vlastníka nemovitosti pro někoho jiného něco konat, vůči někomu se něčeho zdržet a někomu něco trpět. Musí jít ovšem o závazkový právní poměr, z něhož práva a povinnosti směřují jen proti určité osobě, nikoliv tedy všeobecně vůči ostatním subjektům“ (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 21. února 1967, sp. zn. Pls 1/67, publikované ve Sborníku směrnic, usnesení, rozborů a zhodnocení soudní praxe pléna a presidia Nejvyššího soudu 1965 – 1967 vydaného Nejvyšším soudem ČSSR). Pokud byla uzavřena smlouva, která svým obsahem odporovala zákonu, v tomto případě §495 odst. 1 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb., pak je taková smlouva neplatná podle §39 ObčZ. Z uvedeného plyne, že žalovaní užívali pozemek žalobců bez právního důvodu a žalobcům vůči nim svědčí ochrana vlastnického práva podle §126 odst. 1 ObčZ. Právní posouzení odvolacího soudu je tak s ohledem na výše uvedené správné.
Námitkou žalovaných, že soudy měly zohlednit dobu, po kterou žalovaní vykonávali předmětné právo cesty přes pozemek ve vlastnictví žalobců v dobré víře, že jim toto právo náleží a následně toto právo vydrželi, se nemohl dovolací soud zabývat, neboť tato námitka v nalézacím řízení nebyla vznesena a představuje tak novou skutečnost, kterou podle §241a odst. 4 OSŘ v dovolání nelze uplatnit.
Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil.
Z uvedených důvodů dovolací soud proto podle §243b odst. 2 OSŘ dovolání žalovaných zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných bylo zamítnuto a žalobcům náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ a contrario).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2007
JUDr. František Balák , v. r.
předseda senátu