ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.49.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 49/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně T. I. C. C. R., a. s. zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. Č., zastoupenému advokátkou, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 1246/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2006, č. j. 14 Co 461/2005-143, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2006, č. j. 14 Co 461/2005-143, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. května 2005, č. j. 10 C 1246/2002-113, zamítl žalobu „o zřízení věcného břemene spočívajícího ve zřizování a provozování podzemního vedení veřejné telekomunikační sítě k části pozemku p. č. PK, zapsaného na LV č., v k. ú. Ch. N. V., v rozsahu vymezeném geometrickým plánem vyhotoveným V. a. s., ověřený Ing. H. P. dne 29. 11. 2001 pod č. a Katastrálním úřadem v B. pod č., který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí, jehož vlastníkem je M. Č., a to na dobu neurčitou ve prospěch T. S. I. C. C. R., a. s., za náhradu ve výši 300,- Kč, splatnou do 15-ti dnů od právní moci rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je držitelkou telekomunikační licence ke zřizování pevné telekomunikační sítě. Stavební úřad Městského úřadu v H. územním rozhodnutím z 25. 4. 2001 rozhodl o umístění liniové stavby optického kabelu budovaného žalobkyní mimo jiné přes pozemek žalovaného. Žalobkyně zmocnila a. s. V. k uzavírání smluv o zřízení věcného břemene s vlastníky pozemků, na nichž měla být výstavba optického kabelu prováděna; žalovaný uzavření smlouvy odmítl. Příslušný stavební úřad svým správním rozhodnutím věcné břemeno v souladu s geometrickým plánem zřídil, odvolací orgán je však k odvolání žalovaného zrušil. Optický kabelu však byl položen ještě před vydáním výše uvedeného prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu a k uzavření dohody o zřízení předmětného věcného břemene mezi účastníky nedošlo ani po vydání zmíněného rozhodnutí odvolacího orgánu. Po posouzení věci podle §3 odst. 1, 2 a §135c odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku („ObčZ“) soud prvního stupně přisvědčil žalovanému, že právní nárok žalobkyně byl uplatněn v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně porušila vlastnické právo žalovaného k jeho pozemku neoprávněným zásahem a neměla se spoléhat na to, že její postup bude dodatečně legalizován vydáním rozhodnutí správního orgánu podle §91 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích (dále též „telekomunikační zákon“). Šlo tedy o šikanózní způsob výkonu práva. Pokud se žalobkyně poté domáhala zřízení věcného břemene rozhodnutím soudu podle §135c odst. 3 ObčZ, byl takto uplatněný nárok v rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 ObčZ.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 18. května 2006, č. j. 14 Co 461/2005-143, rozhodl, že „rozsudek soudu I. stupně se ruší, řízení se zastavuje a věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Městskému úřadu v B., stavebnímu úřadu“; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Konstatoval, že soud prvního stupně vydal rozhodnutí za situace, kdy byl dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a to nedostatek pravomoci soudu. Citoval §90 odst. 1 písm. a) a b) a §91 odst. 3 telekomunikačního zákona a uzavřel, že nedojde-li k dohodě, rozhodne o zřízení věcného břemene a výši jednorázové úhrady obecný stavební úřad na návrh držitele telekomunikační licence nebo osvědčení o registraci ke zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí. Telekomunikační zákon upravuje možnost omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene ve veřejném zájmu. Připomenul kompetenci stavebního úřadu nezávislou na tom, kdy je návrh podán, která nezaniká a nepřenáší se na jiné orgány – soudy, není-li dodržen obecný požadavek §58 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon ve znění pozdějších předpisů. K tomu připomenul rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 5 As 11/2003-66 (sp. zn. SJS 630/2005). Uzavřel, že na těchto závěrech nemění nic ani to, že s účinností od 1. 5. 2005 byl zákon č. 151/2000 Sb. zrušen zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích; pokud jde o úpravu zřizování věcných břemen odkazuje na §104 odst. 3 a 4 tohoto zákona.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Se závěry odvolacího soudu nesouhlasí. Poukazuje na skutečnost, že od 1. 7. 2007 dochází zákonem č. 186/2006 Sb. v části dvacáté druhé, čl. XXIII, k novelizaci zákona č. 127/2005 Sb., a to tak, že k §147 odst. 2 je připojen dodatek ve znění: „...pokud s výkonem oprávnění nebylo již započato“, t. j. pokud nebylo vedení již položeno. Je tedy vyloučeno, aby po 1. 1. 2007 stavební úřady po položení telekomunikačního vedení o zřízení věcného břemene rozhodovaly. Míní, že pokud by v dovolacím řízení mělo být potvrzeno rozhodnutí odvolacího soudu, bylo by třeba, aby dovolací soud nejprve předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení zmíněného dodatku. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání považuje dovolání za nedůvodné. Poukazuje na to, že legislativní změny, jejichž účinnost nastala později, nemohou být důvodem k tomu, aby byla rušena rozhodnutí soudu, jež byla v době svého vydání v souladu s právním řádem. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (§7 odst. 1 OSŘ). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (§7 odst. 2 OSŘ). Pro rozsudek i pro usnesení je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§154 odst. 1, §167 odst. 2 OSŘ).
Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (§43 odst. 1, 2 OSŘ).
Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen \"vlastník stavby\"). Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě (§135c odst. 1, 2a 3 ObčZ). Podle tohoto ustanovení lze vypořádat i neoprávněnou stavbu zřízenou v souvislosti s výkonem oprávnění vyplývajících z veřejného práva (tedy pokud stavebník neměl podle právních předpisů oprávnění stavbu na cizím pozemku zřídit), nestanoví-li zvláštní zákon jinak.
Podle §90 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, zrušeného zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), platilo: Držitel telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě a držitel osvědčení o registraci ke zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních signálů po vedení jsou ve veřejném zájmu oprávněni a) zřizovat a provozovat na cizích pozemcích nadzemní a podzemní vedení telekomunikační sítě, včetně jejich opěrných a vytyčovacích bodů, telefonní budky pro veřejné telefonní automaty, přetínat tyto pozemky vodiči a umísťovat v nich vedení telekomunikační sítě, b) po dohodě s vlastníkem budovy zřizovat a provozovat v cizích budovách vnitřní telekomunikační rozvody, koncové body telekomunikační sítě, přípojná telekomunikační vedení pro veřejné telefonní automaty a telekomunikační zařízení veřejné telekomunikační sítě.
Původní znění §147 odst. 2 zákona o elektrotechnických komunikacích č. 127/2005 Sb. ve znění před novelou č. 186/2006. Sb, která nabyla účinnosti k 1. 1. 2007, stanovilo: „Nedošlo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona mezi podnikatelem a vlastníkem nemovitosti k dohodě pro výkon oprávnění podle §90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb. nebo k dohodě o náhradě za omezení vlastnického práva, rozhodne o zřízení věcného břemene a o výši náhrady obecný stavební úřad podle tohoto zákona“.
Podle §147 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb. v platném znění (od 1. 1. 2007), platí: „Nedošlo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona mezi podnikatelem a vlastníkem nemovitosti k dohodě pro výkon oprávnění podle §90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb. a k dohodě o náhradě za omezení vlastnického práva, rozhodne o zřízení věcného břemene a o výši náhrady vyvlastňovací úřad podle tohoto zákona, pokud s výkonem oprávnění nebylo započato“.
Článek LVI. zákona č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, který nabyl účinnosti 1. 1. 2007, stanoví: 1. Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. 2. Vyvlastňovací řízení zahájená přede dnem 1. července 2006 se dokončí podle zákona č. 50/1976 Sb., ve znění čl. LV tohoto zákona.
Dovolací řízení je řízením přezkumným, podmínkou přípustnosti dovolání je pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu. Proto dovolací soud vychází z právního i skutkového stavu v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí a ke skutečnostem nastalým později nemůže přihlížet.
V dané věci se žalobce návrhem, došlým soudu prvního stupně 17. 9. 2002, domáhal zřízení věcného břemene spočívajícího ve zřizování a provozování podzemního vedení veřejné telekomunikační sítě na pozemku žalovaného. V návrhu výslovně uvedl, že návrh opírá o ustanovení občanského zákoníku o neoprávněné stavbě (§135c odst. 3 ObčZ); uvedl též, že návrh na zřízení věcného břemene byl již v dané věci projednán stavebním úřadem, který tomuto návrhu nevyhověl (v rozhodnutí Okresního úřadu B., referátu regionálního rozvoje ze dne 22. dubna 2002, sp. zn., vydaného v této věci, se uvádí, že v takových případech „se uplatní ustanovení §135c občanského zákoníku). Žalobní návrh však odpovídá spíše návrhu na zřízení věcného břemene k zřizování a provozování podzemního vedení veřejné telekomunikační sítě ve smyslu §90 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb.; tomu odpovídá jak uplatněný žalobní návrh (podle §135c odst. 3 ObčZ by bylo možno jen zřídit věcné břemeno, jehož obsahem by bylo oprávnění mít na cizím pozemku stavbu, nikoliv zřizovat a provozovat podzemní vedení veřejné telekomunikační sítě). Soud prvního stupně považoval návrh za žalobu na zřízení věcného břemene podle §135c odst. 3 ObčZ a podle toho o něm rozhodl. Pokud odvolací soud měl pochybnosti o tom, zda o takový návrh opravdu jde, resp. měl zato, že jde o návrh nejasný, měl rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit za účelem odstranění vad žaloby podle §43 odst. 1 OSŘ, anebo, pokud by šlo se zřetelem k podání žalobce i jeho postupu v řízení jen o nepřesně formulovaný návrh nevypořádání neoprávněné stavby, vyzvat žalobce k jeho upřesnění; teprve pokud by bylo zjištěno, že žalobce nepožaduje vypořádání neoprávněné stavby, bylo by možno rozhodnout o postoupení věci správnímu orgánu. Návrh na vypořádání neoprávněné stavby by bylo třeba věcně projednat. Pokud však odvolací soud návrh posoudil jako návrh na zřízení věcného břemene za účelem výkonu oprávnění podle §90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb. a postoupil jej v době rozhodování soudu příslušnému stavebnímu úřadu, aniž by se pokusil např. dotazem na žalobce zjistit, jaký nárok vlastně uplatňuje, zatížil odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) OSŘ]. Podmínkami pro vyhovění návrhu se v dovolacím řízení, které je řízením přezkumným, nelze v této věci zabývat.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ)
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu