ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.1309.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 1309/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 232/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2001, č. j. 22 Co 370/2000-82, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 17. 4. 2000, č. j. 20 C 232/98-59, zamítl žalobu na zaplacení nákladů „spojených s úsilím na odvrácení neoprávněných zásahů do sféry práva a důstojnosti osobnosti žalobce, zejména ze strany MS Praha, ve výši 15.270,- Kč od 1. 6. 1990 do současnosti“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2001, č. j. 22 Co 370/2000-82, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání proti tomuto rozsudku i jeho návrh na ustanovení zástupce a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobce dne 22. 5. 2001 podal u Obvodního soudu pro Prahu 2 dovolání, ve kterém požaduje ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu napadené dovoláním bylo vydáno po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, postupoval i Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v tomto znění (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že podmínky dovolacího řízení nejsou splněny.
Podle ust. §240 odst. 1, věty první, o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ust. §241 odst. l, věty první, o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Podle §241 odst. 2, věty druhé, o. s. ř., nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem.
Pro podání dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, zákon stanoví požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc, a dovolání bylo touto osobou sepsáno. Ustanovení §241 o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout.
Z obsahu dovolání plyne pouze požadavek na ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení doplněný tvrzením, že žalobce splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků ( §138 o.s.ř.).
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 20. 5. 2002, č. j. 20 C 232/98-98, zamítl žádost žalobce na ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků mu nepřiznal.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2002, č. j. 22 Co 469/2002-114, potvrdil posledně citované usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku, zatímco ohledně osvobození od soudních poplatků je zrušil a řízení zastavil pro nedostatek podmínky řízení spočívající v absenci návrhu.
Žalobce rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním, ve kterém požaduje ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 tento požadavek žalobce zamítl usnesením ze dne 6. 3. 2003, č. j. 20 C 232/98-123, které bylo potvrzeno usnesením Městského soud v Praze ze dne 31. 7. 2003, č. j. 64 Co 220/2003-135.
Dovolání žalobce proti posledně uvedenému rozhodnutí Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 11. 2004, č. j. 25 Cdo 2164/2004-144, odmítl.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 3. 2005, č. j. 20 C 232/98-149, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2001, č. j. 22 Co 370/2000-82, s tím, že pokud do 10 dnů ode dne doručení usnesení nebude podepsanému soudu předložena plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce, jemuž bylo toto usnesení doručeno dne 29. 3. 2005, reagoval dopisem podaným u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 30. 3. 2005, ve kterém opět požádal o ustanovení zástupce.
Obvodní soud pro Prahu 2 po zjištění osobních a majetkových poměrů žalobce jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl usnesením ze dne 9. 10. 2006, č. j. 20 C 232/98-163, jež bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2007, č. j. 35 Co 620/2006-169.
Přestože byl žalobce o povinném právním zastoupení v dovolacím řízení poučen, advokáta si ani dodatečně nezvolil a netvrdí ani nedoložil, že by sám měl právnické vzdělání.
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ust. §241 odst. 1, věty první, o. s. ř. nebyl ani přes poučení odstraněn, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce podle §243c a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil, aniž bylo třeba se zabývat otázkou dalších náležitostí podaného dovolání a otázkou jeho přípustnosti.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. l a §146 odst. 2, věty první, o. s. ř. s tím, že žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu