ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.2741.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 2741/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobkyně E. H., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) R. B. a 2) H. B., zastoupené advokátem, o 375.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 151/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. března 2005, č. j. 44 Co 293/2004-131, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. března 2005, č. j. 44 Co 293/2004-131, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 29. 7. 2002, č. j. 7 C 151/96-95, uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 375.000,- Kč s 21 % úrokem z prodlení od 24. 7. 1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela dohodu se svým právním zástupcem o odměně za právní pomoc při vyřizování restituce domu v K., která byla stanovena na 15 % z prodejní ceny tohoto domu. V souvislosti s prodejem této nemovitosti žalobkyně uzavřela dne 14. 7. 1993 se žalovanými jakožto kupujícími dohodu o převzetí závazku, jíž se žalovaní zavázali k úhradě finančního závazku žalobkyně vůči JUDr. M. v případě, že odměna za zastoupení bude vyšší než 10.000,- Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově sp. zn. 8 C 141/94 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 1996, sp. zn. 40 Co 558/95, byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit JUDr. M. odměnu ve výši 375.000,- Kč s úroky z prodlení a náklady řízení. Žalobkyně vyzvala žalované, aby dostáli svému smluvnímu závazku a splnili její dluh vůči JUDr. M., ti však zůstali nečinní. V červnu a červenci 1996 žalobkyně zaplatila JUDr. M. částku 514.140,- Kč (odměna s úroky z prodlení) a 16.045,- Kč (náhrada nákladů řízení) a v tomto řízení se domáhá náhrady škody ve výši 375.000,- Kč s tím, že žalovaní porušili svůj závazek ze smlouvy s ní uzavřené. Soud, vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v usnesení, jímž byl zrušen předchozí rozsudek soudu prvního stupně, že dohoda o převzetí závazku podle §534 obč. zák. je platná, dospěl k závěru, že žalovaní nesplnili svoji právní povinnost vyplývající z této dohody a tím žalobkyni způsobili škodu ve výši 375.000,- Kč, za niž odpovídají podle §420 obč. zák.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 3. 2005, č. j. 44 Co 293/2004-131, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak neztotožnil se s jeho právním posouzením. Dohoda uzavřená mezi účastníky dne 14. 7. 1993 v odstavci I je podle svého obsahu převzetím dluhu ve smyslu §534 obč. zák., žalovaní sice svůj závazek z této smlouvy porušili, avšak tato dohoda nezměnila obsah původního závazku mezi žalobkyní a JUDr. M. (nedošlo ani k pluralitě či k záměně dlužníků). Zaplacením částky 375.000,- Kč JUDr. M. žalobkyně plnila svůj existující závazek, a proto tato částka nemůže být její škodou ve smyslu §442 odst. 1 obč. zák. O škodě vzniklé v příčinné souvislosti s porušením smluvního závazku žalovaných by bylo možno uvažovat pouze v situaci, že by žalobkyně musela uhradit více, než činila její závazková povinnost. Povinnost žalovaných k zaplacení žalované částky pak nelze dovodit ani na základě jiných právních důvodů, a to ani z jejich dohody (nezavázali se plnit přímo žalobkyni, nýbrž jejímu věřiteli), ani ze zákona nevyplývá regresní právo žalobkyně proti tomu, kdo přes dohodu o převzetí dluhu podle §534 obč. zák. dluh nesplnil, a závazek mezi žalobkyní a žalovanými nevznikl ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně plnila svoji povinnost ze závazkového vztahu.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. Poukazuje na to, že JUDr. M. zaplatila na základě rozhodnutí soudu 375.000,- Kč na odměně za právní zastoupení a 139.140,- Kč na úroku z prodlení z této částky. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že odvolací soud při hodnocení dohody ze dne 14. 7. 1993 pominul článek II, který je oddělitelný od závazku v článku I dohody a je inominátní smlouvou, jíž se žalovaní zavázali chovat tak, aby žalobkyně neměla s ukončením právního zastoupení vůči JUDr. M. žádné finanční náklady, pokud by odměna přesáhla částku 10.000,- Kč. Žalovaní porušili i tento svůj závazek a tím jí způsobili škodu. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že škoda by žalobkyni vznikla až v případě, že by v důsledku porušení povinností žalovanými byla povinna plnit více, než činila její závazková povinnost, pak přinejmenším v částce 139.140,- Kč, kterou zaplatila JUDr. M. na úrocích z prodlení, měl žalobě z titulu náhrady škody vyhovět. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Druhá žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadený rozsudek má za správný. Dohoda ze dne 14. 7. 1993 uzavřená podle §534 obč. zák. nijak nezměnila obsah závazku žalobkyně vůči JUDr. M. a podle této dohody má dlužník vůči tomu, kdo jeho dluh převzal, pouze právo na náhradu škody, jež by mu vznikla nesplněním závazku, avšak plní-li dlužník svůj dluh věřiteli, nevzniká mu tím škoda ve smyslu §442 obč. zák., a to ani tehdy, jestliže uzavřel s třetí osobou dohodou ve smyslu §534 obč. zák. a tato třetí osoba svůj závazek nesplnila. Druhá žalovaná se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyni škoda nevznikla, a nesouhlasí s názorem žalobkyně, že škodou jsou úroky z prodlení ve výši 139.140,- Kč, které jsou příslušenstvím pohledávky, a žalobkyně je byla povinna zaplatit na základě soudních rozhodnutí. Podle druhé žalované nebyly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu škody podle §420 a násl. obč. zák. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby na závěru, že zaplacením odměny za právní zastoupení žalobkyni žádná škoda nevznikla. S tímto právním posouzením se nelze ztotožnit.
Podle §534 obč. zák. kdo se s dlužníkem dohodne, že splní jeho závazek vůči jeho věřiteli, má vůči dlužníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli. Věřiteli z toho však přímé právo nevznikne.
Odvolacímu soudu lze přisvědčit v tom, že dohodou o převzetí plnění podle §534 obč. zák. se nemění nejen obsah, ale ani účastníci (dlužník a věřitel) původního závazkového vztahu. Ten, kdo se dlužníkovi zavázal, že splní jeho dluh vůči jeho věřiteli, je v právním vztahu pouze k dlužníkovi. Tato dohoda zakládá nový závazek, odlišný od původního vztahu dlužníka a jeho věřitele, a jeho obsahem není právo dlužníka, aby zavázaný plnil přímo jemu, a ani dlužníkův věřitel se nemůže domáhat plnění na zavázaném. Z tohoto závazku vzniká zavázanému povinnost poskytnout namísto dlužníka plnění jeho věřiteli a požadovat splnění tohoto závazku může na tom, kdo jej slíbil, pouze dlužník.
Bylo tedy třeba odlišit oba právní vztahy, a to vztah mezi žalobkyní a JUDr. M., který byl založen dohodou o zastupování, a z ní plynoucí právo JUDr. M. na zaplacení odměny za zastupování vůči žalobkyni, a druhý vztah mezi žalobkyní a žalovanými založený jejich dohodou podle §534 obč. zák., na jejímž základě měli žalovaní plnit za žalobkyni její dluh vůči JUDr. M. za zastupování, přesáhne-li výše odměny 10.000,- Kč. S odvolacím soudem lze sice souhlasit, že na základě této dohody nevzniklo žalobkyni právo požadovat, aby žalovaní plnili přímo jí, neboť takový závazek žalovaných z této dohody nevyplýval, avšak za situace, kdy žalobkyně svému věřiteli splnila dluh sama, protože žalovaní svůj závazek z dohody podle §534 obč. zák. nesplnili, snížil se tímto plněním její majetkový stav a vznikl jí nárok proti žalovaným na náhradu škody, způsobené porušením jejich závazku. Poruší-li totiž zavázaný svou povinnost, chová se protiprávně a porušení smluvní povinnosti je tak jedním z předpokladů odpovědnosti za škodu ve smyslu §420 obč. zák.
Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, žalobkyně vyzvala žalované k plnění JUDr. M., žalovaní svému smluvnímu závazku plnit namísto žalobkyně jejímu věřiteli nedostáli a tím porušili svoji právní povinnost, vyplývající ze smluvního vztahu se žalobkyní, a odpovídají tak podle §420 obč. zák. za škodu, která v důsledku toho žalobkyni vznikla.
Škodou v tomto případě je to, co dlužník sám – sice po právu - splnil svému věřiteli, avšak plnit by nemusel, kdyby zavázaný svému závazku dostál. Skutečná škoda ve smyslu §442 odst. 1 obč. zák. totiž znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, kterou je v daném případě jednání žalovaných - nesplnění smluvní povinnosti. Povinnost žalobkyně jako dlužníka zaplatit svému věřiteli dluh vznikla z jejího závazku ve smlouvě o odměně za právní zastoupení, a teprve tím, že tato povinnost byla splněna (dluh zaplacen), majetkový stav žalobkyně se o tuto hodnotu snížil. Žalobkyni tak vznikla v její majetkové sféře skutečná škoda jakožto úbytek hodnot, k němuž by nedošlo, kdyby žalovaní svůj závazek z dohody podle §534 obč. zák. splnili a plnili za ni JUDr. M. Odvolací soud, který nerozlišil oba právní vztahy žalobkyně (s jejím právním zástupcem a se žalovanými), nesprávně vyloučil nárok žalobkyně na náhradu škody proti žalovaným z důvodu, že žalobkyně předmětnou částku zaplatila na plnění svého existujícího závazku, jež měla vůči JUDr. M., a že jí tak škoda nevznikla. Okolnost, že žalobkyně plnila svůj existující závazek vůči JUDr. M., tedy že mezi dlužníkem a jeho věřitelem jde o plnění existujícího dluhu, je předpokladem závazku podle §534 obč. zák., neboť neexistoval-li by dluh dlužníka, nemohl by ani platně vzniknout závazek třetí osoby vůči němu poskytovat za něj (tj. za dlužníka) plnění jeho věřiteli.
V rozsahu, v jakém se žalovaní zavázali za žalobkyni plnit jejímu věřiteli a v jakém žalobkyně svůj dluh věřiteli splnila, jí vznikla skutečná škoda, a to v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaných, neboť nebýt porušení smluvního závazku žalovaných, k této újmě v majetkové sféře žalobkyně by nedošlo.
V rámci náhrady škody však zavázaný z dohody podle §534 obč. zák. neodpovídá za následky prodlení, které nastalo mezi dlužníkem a věřitelem, odpovídá pouze za prodlení, které nastalo v právním vztahu mezi ním (zavázaným) a jeho smluvním partnerem (tj. dlužníkem).
Proto nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že škodou žalobkyně je to, co byla nucena uhradit svému věřiteli nad rámec její závazkové povinnosti. Žalovaní totiž ve vztahu vůči JUDr. M. nebyli v postavení dlužníků, z dohody podle §534 obč. zák. s ním nebyli v právním vztahu, nýbrž byli zavázáni jen vůči žalobkyni. Z tohoto důvodu v rámci odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák. žalovaní neodpovídají za prodlení, jež nastalo ve vztahu mezi žalobkyní a JUDr. M., nýbrž mohou odpovídat pouze za následky prodlení, pokud k němu došlo ve vztahu mezi nimi a žalobkyní, jakožto smluvními stranami, a do prodlení by se podle §563 obč. zák. dostali poté, co je žalobkyně vyzvala, aby jí nahradili to, co sama zaplatila.
Jak z výše uvedeného vyplývá, rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a dovolací důvod je naplněn. Protože rozsudek není správný, dovolací soud jej zrušil podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř.
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu