ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.2761.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 2761/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) R. P. a 2) D. P., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 686/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. dubna 2006, č. j. 44 Co 315/2002-103, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se na původním žalovaném PhDr. L. P. (dále též jen „žalovaný“) domáhal náhrady škody ve výši 126.600,- Kč s příslušenstvím, způsobené na osobním automobilu žalobce Š. F. C. při dopravní nehodě dne 8. 11. 1999, kterou jako řidič vozidla způsobil žalovaný.
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 12. 6. 2002, č. j. 5 C 686/2000-61, žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 126.600,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalobce jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, které koupil od M. L., a.s., po skončení smlouvy o jeho finančním pronájmu zapůjčil automobil žalovanému, jenž s ním dne 8. 11. 1999 havaroval a způsobil na vozidle škodu vyčíslenou znaleckým posudkem na částku 126.600,- Kč. Za tuto škodu odpovídá žalobci žalovaný, neboť ji způsobil porušením právní povinnosti zakotvené v zákoně č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, a ve vyhlášce č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), a proto soud prvního stupně žalobě vyhověl s tím, že k námitkám započtení pohledávek žalovaného proti žalobou uplatněnému nároku nemohlo být s ohledem na promlčení práva přihlédnuto.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 4. 2006, č. j. 44 Co 315/2002-103, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Z listiny datované 12. 4. 1998 dovodil, že mezi původními účastníky řízení došlo ke změně peněžitého závazku žalobce vůči žalovanému na věcné plnění tím způsobem, že se žalobce zavázal „nahradit všechny půjčky od žalovaného v celkové výši 515.000,- Kč“ převodem předmětného vozidla na žalovaného po ukončení leasingové smlouvy, což se však nestalo, a žalobce, který vůz nepřevedl, se dostal se splněním závazku do prodlení, a proto odpovídá za škodu, k níž došlo v době, kdy vůz již měl být ve vlastnictví žalovaného. Dospěl proto k závěru, že nárok na náhradu škody, způsobené na předmětném vozidle, žalobci nevznikl.
V průběhu odvolacího řízení původní žalovaný zemřel a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2006, č. j. 44 Co 315/2002-94, bylo rozhodnuto o pokračování v řízení se stávajícími žalovanými podle §107 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jež odůvodňuje §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a namítá, že uživatelem i vlastníkem předmětného vozidla byl v době nehody původně žalovaný, a proto dovolatel nemůže nést odpovědnost za škodu, kterou v té době žalovaný způsobil. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Podle ustanovení §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Žalobce své dovolání odůvodnil jedinou námitkou, že vlastníkem i uživatelem vozidla v době nehody byl žalovaný. Vzhledem k tomu, že škoda, spočívající v poškození (znehodnocení) věci, vzniká tomu, kdo je jejím vlastníkem, není dovolatelem namítaná skutečnost způsobilá založit jeho nárok na náhradu za poškození vozu, o němž tvrdí, že mu vlastnicky nepatřil. Jeho argumentace s ohledem na meze dovolacího přezkumu zakotvené v ust. §242 odst. 3, větě první, o. s. ř. není proto způsobilá zvrátit v jeho prospěch rozhodnutí odvolacího soudu, které je postaveno na závěru, že žalobci nárok na náhradu škody proti žalovanému nevznikl. Vlastnictví žalovaného k vozidlu v době dopravní nehody by totiž vyloučilo jeho odpovědnost za škodu způsobenou na vozidle vůči žalobci, jemuž by tak nemohla vzniknout škoda na věci, ke které nemá žádný relevantní právní vztah. Navíc nelze přehlédnout, že se jedná o uplatnění nové skutečnosti, které je ve smyslu §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolacím řízení nepřípustné, protože dovolatel v dosavadním průběhu řízení tvrdil, že automobil je (a v době nehody byl) v jeho vlastnictví.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá na jejich náhradu právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu
.