ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.3243.2006.2
sp. zn. 25 Cdo 3243/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně L. Ž., zast. advokátkou, proti žalovanému L. J., zast. advokátkou, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 51/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. dubna 2006, č. j. 12 Co 249/2005-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.521,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 6. 2004, č. j. 16 C 51/2004-42, uložil žalovanému zaplatit 130.500,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o náhradě za ztížení společenského uplatnění, které se žalobkyně domáhala ve výši osminásobku základního bodového ohodnocení v souvislosti se škodou na zdraví, jež jí vznikla následkem zranění při dopravní nehodě dne 11. 8. 2001, zapříčiněné žalovaným. Z lékařského posudku ze dne 19. 11. 2002 zpracovaného MUDr. H., kterým bylo ztížení společenského uplatnění žalobkyně ohodnoceno 725 body s navrženým navýšením na dvojnásobek (1450 bodů) a na jehož základě byla žalobkyně pojišťovnou odškodněna částkou 43.500,- Kč (při hodnotě bodu 30 Kč podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů), a ze zdravotní dokumentace žalobkyně soud zjistil, že k ustálení jejího zdravotního stavu došlo až po 1. 1. 2002, tedy po účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (kde hodnota bodu činí 120,- Kč). Tato skutečnost a zejména pak výrazné omezení žalobkyně v jejím dalším životě (používání francouzských holí, nemožnost vykonávat některé domácí práce a sportovní aktivity) vedlo soud prvního stupně poté, co konstatoval splnění všech předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu, k závěru, že je na místě požadované mimořádné zvýšení ve výši osminásobku základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění (při hodnotě bodu 30,- Kč a po odečtení částky již vyplacené pojišťovnou) přiznat.
K odvolání žalovaného Krajský soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 4. 2006, č.j. 12 Co 249/2005-71, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a doplnil dokazování; ze zprávy Fakultní nemocnice O. zjistil, že žalobkyně tam byla od 25. 2. 2006 do 8. 3. 2006 hospitalizována s frakturou utrpěnou při pádu na zem, což podle názoru soudu ještě zdůrazňuje její výrazné omezení při běžných aktivitách, kterým se nemůže věnovat bez mimořádného rizika. Konstatoval, že s ohledem na zjištění doby, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně, měla být aplikována příslušná ustanovení vyhlášky č. 440/2001 Sb., kde je hodnota jednoho bodu stanovena na 120,- Kč, přičemž vycházel z lékařského posudku ze dne 19. 11. 2002, kterým bylo ztížení společenského uplatnění žalobkyně ohodnoceno 725 body s navrženým navýšením na dvojnásobek, tedy na 1450 bodů, a vyčíslil hodnotu odškodnění za ztížení společenského uplatnění částkou 174.000,- Kč. Uzavřel, že pokud již byla žalobkyni pojišťovnou vyplacena částka 43.500,- Kč (z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění), je její žaloba v částce 130.500,- Kč zcela důvodná.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a odůvodňuje je nesprávným právním posouzením věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), přičemž otázku zásadního právního významu spatřuje v posouzení aplikace příslušné právní normy, když škodní událost nastala v době účinnosti vyhlášky č. 32/1965 Sb., avšak k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo až za účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb. S odkazem na §4 vyhlášky č. 32/1965 Sb. a §3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. dovolatel namítá, že ztížení společenského uplatnění se posuzuje vždy s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví, nikoliv v době ustálení jeho zdravotního stavu; s ohledem na ustanovení §9 vyhlášky č. 440/2001 Sb. měla tedy být v této věci aplikována vyhláška č. 32/1965 Sb. Dále vytýká odvolacímu soudu „přeceňující způsob hodnocení“ důkazu o úrazu žalobkyně utrpěném dne 25. 2. 2006, po němž byla hospitalizována ve Fakultní nemocnici O. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla odmítnutí dovolání. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2107/99, a ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 642/2003, považuje napadený rozsudek za bezvadný i věcně správný a uvádí, že aplikace vyhlášky č. 32/1965 Sb. by přicházela v úvahu pouze tehdy, pokud by ztížení společenského uplatnění vzniklo v době před 1. 1. 2002. Dále polemizuje se skutkovou námitkou dovolatele ohledně hodnocení důkazu provedeného v odvolacím řízení, přičemž podrobně rekapituluje skutková zjištění ohledně svých zdravotních omezení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné tedy jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Námitky dovolatele, pokud se týkají otázek skutkových, tedy hodnocení důkazů soudem, naplňují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 16/2002, pod C 1164).
Pokud jde o právní stránku věci, tedy o aplikaci vyhlášky č. 32/1965 Sb. či vyhlášky č. 440/2001 Sb., o pochybení při právním posouzení věci se jedná, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Bolest a ztížení společenského uplatnění (§444 občanského zákoníku) nemusí a obvykle také nevznikají současně. Náhrada za ztížení společenského uplatnění se poskytuje za trvalé následky vyvolané škodou na zdraví, které nepříznivě ovlivňují možnosti poškozeného uplatnit se v jeho dalším životě a ve společnosti (srov. §3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb., §4 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb.). Vyhláška č. 440/2001 Sb. ve svém přechodném ustanovení (§9) uvádí, že bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené škodou na zdraví, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, se posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu považovat za ustálený a v níž je tedy možné posoudit, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro jeho životní úkony, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů, a lze tak přistoupit k jeho bodovému ohodnocení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2107/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3/2001, pod č. 36, případně též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.07.2003, sp. zn. 21 Cdo 642/2003). Přestože žalobkyně utrpěla úraz dne 11. 8. 2001, tedy v době účinnosti vyhlášky č. 32/1965 Sb., ztížení společenského uplatnění jí vzniklo až v době, kdy byl její zdravotní stav ustálen, což podle obsahu spisu bylo prokazatelně až po 1. 1. 2002, tedy až v době účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb., jak správně dovodil odvolací soud, který tedy zjištěný skutkový stav věci po právní stránce správně posoudil a nelze mu vytýkat ani nesprávný právní názor při aplikaci vyhlášky č. 440/2001 Sb. Tím méně se pak jedná o otázku zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, neboť dovolacímu přezkumu předloženou právní otázku řešil odvolací soud v souladu s hmotným právem i s ustálenou judikaturou, takže není podklad pro závěr o zásadním významu jeho rozhodnutí po právní stránce (§237 odst. 1 písm. c o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), za což ji náleží odměna z částky 130.500,- Kč, krácená dvakrát o polovinu (§3 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), po krácení 6.020,- Kč, plus 300,- Kč režijní paušál a vše navýšeno o 19 % DPH.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu