ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.3557.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 3557/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobkyně R. E. L., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) P. O., zastoupenému advokátem, 2) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, 3) S. ž. d. c., s. o., a 4) D., s. p., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 29/2000, o dovolání prvního žalovaného a druhé žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. června 2007, č. j. 42 Co 174/2007-1757, takto:
I. Dovolání prvního žalovaného se zamítá.
II. Dovolání druhé žalované se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 6. 2007, č. j. 42 Co 174/2007-1757, připustil, aby na místo dosavadní žalobkyně, T., společnosti s ručením omezeným, vstoupila do řízení společnost R. E. L. Vyhověl tak návrhu dosavadní žalobkyně na postup podle §107a o.s.ř. o procesním nástupnictví, podanému v průběhu odvolacího řízení, vedeného o odvolání proti mezitímnímu rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2006, č. j. 36 C 29/2000-1473, a odůvodněnému postoupením pohledávky, jejíž zaplacení je předmětem sporu.
Proti tomuto usnesení podal první žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že pro vydání napadeného usnesení nebyly splněny podmínky §107a o.s.ř., a to z důvodů, že dosavadní žalobkyně, T., společnost s ručením omezeným, nikdy neměla postavení účastníka řízení, neboť usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2004, č. j. 36 C 29/2000-559, jímž ji soud připustil do řízení, trpí vadami. Původní žalobkyně, O., V. spol. s. r. o., totiž podala návrh na její vstup do řízení v době, kdy byl na majetek původní žalobkyně prohlášen konkurs a proto osobou oprávněnou podat tento návrh byla nikoli tato společnost, nýbrž správkyně konkursní podstaty, JUDr. V. Z. Okresní soud v Ostravě tak podle dovolatele rozhodoval o něčem, co nebylo navrhováno, a proto jeho usnesení ze dne 3. 12. 2004, č. j. 36 C 29/2000-559, trpí vadami. Jelikož T. nikdy nebyla účastníkem řízení, je dovolatel přesvědčen, že chybné je i napadené usnesení odvolacího soudu, neboť ten rozhodoval o návrhu někoho, kdo nebyl účastníkem řízení, a vydal tak rozhodnutí nepřípustně bez návrhu. Dále se v dovolání namítá, že nebylo spolehlivě prokázáno oprávnění ředitelky R. E. L., jednat jménem společnosti a zplnomocnit advokáta, k podepsání souhlasu se vstupem do řízení na straně žalobkyně. První žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání rovněž druhá žalovaná; přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Má za to, že „napadené rozhodnutí bylo soudem vydáno na základě neúplně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, tudíž trpí vadou“, neboť soud nedostatečně zkoumal, zda byly splněny všechny podmínky pro posouzení smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi T. a R. E. L. ze dne 3. 4. 2007 jako právní skutečnosti zakládající důvod pro záměnu účastníků; zejména, zda tato právní skutečnost skutečně nastala a zda je způsobilá mít za následek převod práv a povinností (soud si totiž nezjistil, zda byla úplata za postoupení pohledávky stanovená v předmětné smlouvě skutečně uhrazena a zda tedy nepominuly její účinky, ani nepřihlédl k tomu, že návrh, aby společnost R. E. L. vstoupila do řízení na místo T., byl soudu podán po lhůtě stanovené v předmětné smlouvě o postoupení pohledávky). Druhá žalovaná proto navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání prvního žalovaného uvedla, že proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2004, č. j. 36 C 29/2000-559, jímž soud připustil do řízení T., měl první žalovaný možnost podat odvolání, což neučinil, a že toto rozhodnutí bylo skutečně vydáno na návrh oprávněné správkyně konkursní podstaty. Oprávnění ředitelky R. E. L., jednat jménem společnosti a udělovat plné moci, vyplývá ze struktury obchodní společnosti podle kyperského práva a rovněž ze Směrnice Rady č. 68/151/EHS; žalobkyně tak předložením Osvědčení registrátora společnosti a úředního likvidátora K. r. spolehlivě prokázala, že E. I. je osobou oprávněnou ve smyslu uvedené Směrnice zapisovanou do Registru společností K. r. Žalobkyně navrhla, aby bylo dovolání prvního žalovaného odmítnuto.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání druhé žalované namítá, že dokazovat splnění povinnosti uhradit úplatu za postoupení pohledávky stanovené v předmětné smlouvě o postoupení pohledávky je v dovolacím řízení zjevně nadbytečné, neboť podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (cituje rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 306/2003 a sp. zn. 33 Odo 56/2004) soud při rozhodování podle ustanovení §107a o.s.ř. zkoumá toliko, zda k tvrzené právní skutečnosti došlo. Ovšem i tak je žalobkyně kdykoli schopna předložit doklady prokazující skutečnost, že úplata byla postupníkem řádně uhrazena. Předmětná smlouva o postoupení pohledávky má všechny náležitosti podle §524 a násl. obč. zák., a proto žalobkyně navrhuje, aby bylo dovolání druhé žalované jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že obě dovolání byla podána v zákonné lhůtě oprávněnými osobami, řádně zastoupenými advokáty (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.), a že jsou podle §239 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustná, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) a neshledal dovolání opodstatněnými.
Podle §107a odst. 1 o.s.ř. má-li žalobce zato, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107. Podle §107a odst. 2 o.s.ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Právní úprava procesního postupu při nástupnictví z důvodu tzv. singulární sukcese je založena na tom, že soud ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá pouze to, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod či přechod práva, zda opravdu nastala, a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Naopak nezjišťuje, zda v jejím důsledku právo skutečně na jiného přešlo (bylo převedeno), neboť by již posuzoval věc samu, nikoliv pouze otázku procesního nástupnictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, publikované pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004). Obdobný závěr je uveden rovněž v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, publikovaném pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a o.s.ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky podle ustanovení §524 a následujících občanského zákoníku.
Jak je zřejmé z obsahu spisu, návrh, aby do řízení vstoupila na její místo společnost R. E. L. (§107a o.s.ř.), učinila dosavadní žalobkyně, T., v podání datovaném 18. 5. 2007, doručeném odvolacímu soudu dne 21. 5. 2007, v němž uvedla, že dne 3. 4. 2007 uzavřela s k. s. R. E. L., jakožto nabyvatelkou práva, smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanými. Součástí návrhu byl i souhlas nabyvatelky práva – společnosti R. E. L., zastoupené na základě plné moci, udělené ředitelkou této společnosti, advokátovi. Dosavadní žalobkyně v příloze doložila notářsky ověřený opis smlouvy o postoupení pohledávky ve výši 8.139.110.400,- Kč s příslušenstvím ze dne 3. 4. 2007 a dále překlad osvědčení o sídle R. E. L., osvědčení o zápisu této společnosti do obchodního rejstříku podle kyperského zákona a překlad osvědčení dokladující skutečnost, že E. I. je ředitelkou této společnosti (vše notářsky ověřeno s připojením apostily - vyššího stupně ověření – k. Ministerstva spravedlnosti a veřejného pořádku). Je tedy zřejmé, že smlouva o postoupení pohledávky je právní skutečností, s níž se obecně spojují účinky změny v osobě věřitele, a že v průběhu odvolacího řízení došlo k uzavření takové smlouvy mezi dosavadní žalobkyní a subjektem, jehož vstup do řízení byl s jeho souhlasem navržen. Podmínky pro postup podle §107a o.s.ř. byly proto naplněny bez ohledu na to, zda právo uplatněné v tomto řízení skutečně smlouvou přešlo na novou žalobkyni. Dovolání druhé žalované tedy není důvodné.
Není důvodná námitka prvního žalovaného, že v odvolacím řízení nebylo spolehlivě prokázáno oprávnění ředitelky R. E. L. jednat jménem společnosti a zplnomocnit advokáta k vyslovení souhlasu se vstupem do řízení. Z popsaných listin vyplývá, že E. I. je ředitelkou R. E. L., společnosti zapsané v kyperském obchodním rejstříku, tedy osobou oprávněnou jednat jejím jménem; jí udělená plná moc pak zmocňuje advokáta, k zastupování v předmětném řízení, včetně takového procesního úkonu, jímž je souhlas se vstupem do řízení.
Přisvědčit nelze ani námitce, že postupu podle §107a o.s.ř. v dané věci brání okolnost, že T. – jak tvrdí první žalovaný - účastníkem řízení nikdy nebyla. Z obsahu spisu vyplývá, že T. vstoupila do řízení na místo původní žalobkyně na základě usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2004, č. j. 36 C 29/2000-559, proti kterému se první žalovaný neodvolal a které nabylo právní moci dne 28. 12. 2004. Tohoto dne T. řádně vstoupila do řízení a stala se jeho účastníkem se všemi procesními právy a povinnostmi. Výhrady prvního žalovaného obsažené v dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2007, č. j. 42 Co 174/2007-1757, jimiž téměř po 3 letech od nabytí právní moci zpochybňuje správnost jiného rozhodnutí vydaného v řízení před soudem prvního stupně, jsou proto nepřípadné a dovolací soud k nim nemůže přihlížet při řešení důvodnosti dovolání proti jinému (pozdějšímu) rozhodnutí.
Lze tedy uzavřít, že odvolací soud otázku procesního nástupnictví z hlediska dovolacích důvodů uplatněných v obou dovoláních správně posoudil po právní stránce a že řízení o návrhu na postup podle §107a o.s.ř. není zatíženo vadou, která by měla vliv na správnost rozhodnutí. Nejvyšší soud ČR proto obě dovolání jako nedůvodná podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť jde o procesní rozhodnutí, jímž se řízení nekončí; o nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu