ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.3768.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 3768/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce F. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. M., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 C 30/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 31. března 2006, č. j. 15 Co 137/2006-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 24. 8. 2005, č. j. 3 C 30/2005-43, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 10.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 6. 2. 2005 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení 2% úroku z prodlení z částky 10.000,- Kč od 1. 5. 2004 do 5. 2. 2005 a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 31. 3. 2006, č. j. 15 Co 137/2006-76, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 2% úrok z prodlení z částky 10.000,- Kč od 6. 2. 2005 do zaplacení pro zpětvzetí žaloby zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že mu bylo znemožněno v průběhu řízení před soudy obou stupňů (nebyla mu nařízena eskorta z věznice) sdělit rozhodující skutečnosti, které by měly vliv na rozhodnutí, zejména na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání nebylo vyhověno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není z části přípustné a že v rozsahu, v němž je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., je zjevně bezdůvodné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Žalovaný napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy také a zejména výroky, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; důvodem jeho nesouhlasu je především okolnost, že mu byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení však není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti těmto výrokům usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Podle §243b odst. 1 o.s.ř. dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) nebo podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a) anebo podle §239 dovolací soud odmítne, je-li zjevně bezdůvodné.
Žalovaný v rámci dovolání proti výroku o částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, kde je dovolání přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., vytýká odvolacímu soudu, že mu neumožnil zúčastnit se jednání, čímž jej připravil o možnost sdělit rozhodující skutečnosti, které by měly vliv na rozhodnutí ve věci. Nenapadá přitom správnost samotného rozhodnutí o částečném zpětvzetí žaloby (netvrdí, že odvolací soud měl rozhodnout jinak, než učinil, tj. rozhodnutí soudu prvního stupně o části úroku z prodlení zrušit a řízení v tomto rozsahu zastavit – ostatně s tím sám vyslovil souhlas podáním ze dne 21. 1. 2006) a je zřejmé, že dovolání směřuje pouze k otázce nákladů řízení před soudem prvního stupně. Dovolatel však přehlíží, že výrok o náhradě nákladů řízení je správně odůvodněn úspěchem ve věci samé, tedy výrokem o povinnosti zaplatit žalobci jistinu ve výši 10.000,- Kč, proti němuž žalovaný ani nepodal odvolání a který tudíž zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen. Částečné zpětvzetí žaloby ohledně příslušenství v podobě části úroku z prodlení nic nemůže změnit na plném úspěchu žalobce ve věci samé a jakékoliv sdělení k věci, jehož se bez bližšího obsahového zdůvodnění dovolatel dožaduje, nemohlo mít žádný vliv na výrok, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud zčásti zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, je za této situace zjevně bezdůvodné a Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco vyjádření žalobce (neobsahující bližší argumentaci) k dovolání, které je zčásti ze zákona nepřípustné, zčásti zjevně bezdůvodné, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu