ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.4632.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 4632/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce K. ch. m. p. p. ČR, zastoupeného advokátkou, proti žalované V. O., zastoupené advokátem, o 190.641,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 209/2004, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2006, č. j. 29 Co 92/2006-112, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 6. 1. 2006, č. j. 10 C 209/2004-105, odmítl pro opožděnost (§208 odst. 1 o.s.ř.) odvolání žalované proti usnesení téhož soudu ze dne 18. 8. 2005, č. j. 10 C 209/2004-97, kterým bylo rovněž pro opožděnost odmítnuto její odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 3. 2005, č. j. 10 C 209/2004-81, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2006, č. j. 29 Co 92/2006-112, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, jež jsou v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř. odvolání pro opožděnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 41, sešit 5, ročník 2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobci žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu