ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.4697.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 4697/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) Ing. V. K. a b) A. K., zastoupených advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra ČR, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 12 C 164/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. prosince 2003, č. j. 11 Co 668/2003-152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 25. 1. 2002, č. j. 12 C 164/2000-74, zamítl žalobu Ing. V. K. na zaplacení 80.725,- Kč s příslušenstvím i žalobu A. K. na zaplacení 2.560,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 12. 2003, č. j. 11 Co 668/2003-152, rozsudek soudu prvního stupně v napadených zamítavých výrocích o věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Žalobkyně, které byl stejnopis rozsudku odvolacího soudu doručen dne 19. 1. 2004, a žalobce, jemuž byl stejnopis téhož rozsudku doručen dne 9. 1. 2004, předali dne 17. 3. 2004 k poštovní přepravě dovolání ze dne 16. 3. 2007 proti rozsudku odvolacího soudu a zároveň žádost ze dne 17. 3. 2004 o prominutí zmeškání lhůty k podání dovolání.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla odmítnutí, popřípadě zamítnutí dovolání, neboť považuje napadený rozsudek za bezvadný i věcně správný.
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 21. 4. 2004, č. j. 12 C 164/2000-189a, návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání dovolání zamítl.
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 3. 7. 2006, č. j. 12 C 164/2000-211, dovolání Ing. V. K. odmítl pro opožděnost podle §241b odst. 1 a §208 odst. 1 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 7. 2006.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně nároku na náhradu škody ve výši 2.560,- Kč s příslušenstvím. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Pokud žalobkyně dovoláním napadá rovněž výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, ani v této části není dovolání přípustné, neboť usnesení o náhradě nákladů řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4, sešit 1, ročník 2003) a přípustnost není založena ani ustanovením §238, §238a a §239 o. s. ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu